Příprava tendru na dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany se vleče, chybí klíčové podklady, úředníci nestíhají, odborníci varují před fiaskem, a přesto vláda na jednu z nejnákladnějších zakázek v historii nepochopitelně tlačí. Do toho vstoupí hlava vlády Andrej Babiš a veřejnosti sdělí, že dostavba se může klidně odložit.

Ne, nepopisuji události minulého týdne. Úplně stejnou otočku totiž Babiš předvedl přesně před dvěma lety. Premiér se ve věci Dukovan opakovaně projevuje jako schizofrenik: Nejdřív zbytečně tlačí na kvapné dotažení komplikovaného projektu, a pak ze dne na den otočí o 180 stupňů.

Proč to ale dělá? Je zřejmé, že Babiš jedná pod vlivem Hradu, na jehož dobré vůli je závislý a který chce stavbu Dukovan prosadit, dokud na „trůnu“ sedí Miloš Zeman. Sám se přitom v energetice s výjimkou bioplynu nijak neangažuje, Dukovany ho na první pohled neohrožují, a nemá tak zdánlivě důvod prezidentovi nevyhovět. 

Na druhou stranu i jemu dochází, že stejně jako před dvěma lety není tendr na Dukovany ve fázi, kdy by mělo a mohlo dojít k tak zásadnímu rozhodnutí. Nejde zdaleka jen o bezpečnostní rizika. Třeba klíčový zákon o financování, nesmyslně nazvaný nízkouhlíkový, spíchli na ministerstvu průmyslu bez jakékoli diskuse během pár týdnů. Je také jasné, že oficiálně deklarované náklady ve výši 160 miliard korun se ani omylem nepřibližují realitě.

O tom, že se tendr řítí do průšvihu, vědí samozřejmě i v Průhonicích, a tak už podruhé v plné rychlosti šlápli na brzdu. Bohužel, jízda stylem brzda-plyn končí většinou v příkopu, nikoli u vytouženého pátého bloku. Ideální by bylo jet plynule, sebevědomě a předepsanou rychlostí. To však Babiš – jak už mnohokrát prokázal – neumí.