Evropa je rozdělená vedví, ba i víc. Je jasné, že unijní státy budou nyní horko těžko hledat společné odpovědi na důležité výzvy. A někdy je ani nenajdou.

Rozdělení Evropy jsme v této rubrice zřetelně ukázali na mapě evropských vlád před dvěma týdny. Jestliže zastáváte postoj, že čím více Evropy, tím lépe, budete se s tímto faktem jen těžko smiřovat. Pokud si naopak myslíte, že sjednocovací ambice překročily rozumné a žádoucí meze, můžete takovou rozpolcenost považovat za pozitivní. A to nejen kvůli samotnému brzdění ambic, ale i proto, že rozdělená Evropa dává šanci některé věci znovu promyslet. A revidovat.

Vznikající česká vláda chce hrát daleko aktivnější roli v EU. Podle koaliční dohody bude důsledně mapovat dopady různých evropských rozhodnutí a efektivněji argumentovat při jejich tvorbě. Odmítá „rezignovat na energetickou bezpečnost, soběstačnost a nezávislost“. A Green New Deal (GND) sice bere jako příležitost, ale chce zohledňovat jeho dopady. A také prosazovat, aby „jádro získalo status bezemisního zdroje a plyn status přechodného zdroje“.

Z textu koaliční smlouvy i vyjádření budoucího premiéra plyne, že nová vláda chce jít cestou rozumné revize. Nesmí se to říkat moc nahlas, protože ve vládě jsou i strany, jejichž evropský azimut je hodně mainstreamový. Situace Česka ale jiné řešení než alespoň pokus o dílčí změny ani neumožňuje.

Předsednický reparát

Pro takovou politiku má Česko dobré institucionální předpoklady. Pod vedením premiéra Fialy bude ve druhé polovině roku 2022 předsedat Radě EU. V tu chvíli musejí být všichni dotčení ministři dávno pevně usazeni ve svých sedlech, aby mohli přicházet s důležitými iniciativami. Že se dá i v roli malé země v době předsednictví leccos udělat, dokazují naše zkušenosti z roku 2009. Sice to celé skončilo neslavně, ale zatracovat úspěchy Mirka Topolánka při řešení plynové krize by bylo nespravedlivé.

A také nešťastné, protože bychom dali zapomenout na to, že tehdejší premiér měl velmi solidní kontakty na důležité evropské hráče. A právě to je cesta. Babiš se svým obřím střetem zájmů a neschopností být partnerem komukoli je pryč. Teď je třeba hledat a nacházet spojence a nad dílčími problémy uzavírat ad hoc koalice. Tu k blokování, jinde pro něco konstruktivního.

Diverzifikovaná vládní reprezentace v Evropě má tu výhodu, že od počátku můžete vcelku bez obav jednat se všemi. To je přesně pozice pro Petra Fialu, který k tomu má kromě jiného skvělé jazykové předpoklady.

Jaderná koalice

Je evidentní, že nová vláda může mít řadu spojenců v zemích střední a východní Evropy. Na prvním místě větší hráče, jakými jsou Polsko a Rumunsko. Hned za nimi Slovensko a také pobaltské a balkánské země. Chybou by bylo vynechat Maďarsko. Všude tady teď vládnou konzervativci. S mnohými z nich má dobrou vazbu ODS a jinde mohou pomoci TOP 09, KDU-ČSL a STAN, afiliované k Evropské lidové straně, k níž patří i mnozí premiéři. Velkými tématy jsou dopady GND, imigrace a inflace a také vliv Ruska, Číny, postup digitalizace nebo volný obchod. A v mnoha případech i jaderná energie, což samozřejmě není případ jinak blízkého Rakouska.

Právě vytvoření evropské projaderné koalice představuje druhý logický směr uvažování. Na prvním místě v něm figuruje Francie, která se nyní zdá být dobrým spojencem nejen v této oblasti. A pak tu jsou v pořadí dle důležitosti jádra Belgie, Švédsko, Finsko, Španělsko a Nizozemsko, následované zeměmi střední a východní Evropy.

(Překvapivá) blízkost

Itálie sice není spojencem, co se jádra týče, ale pokud tam volby vyhrají konzervativci afiliovaní spolu s ODS k měkkým euroskeptikům (ECR), rýsuje se tu další zajímavá osa. Nabízejí se témata ochrany vnějších hranic, GND a také budoucnost plynu.

Právě plyn spojuje Česko i s největším sousedem a nejmocnější zemí celé Unie. Opomenout Německo by byla zásadní chyba. Spojenectví se Scholzovou, tedy socialisty vedenou, spolkovou administrativou na první dobrou moc nadějně nevypadá. Jenže pozor, právě socialisté z SPD vystavěli svou letošní úspěšnou volební kampaň na realistickém přístupu k GND. Proti ultrazelené propagandě postavili pragmatismus. Ten neprodají ani za vládní spojenectví se Zelenými, jelikož by jim to voliči brzy spočítali.

Zkrátka a dobře, navzdory a možná spíše díky vážnosti situace se Fialově vládní koalici otevírají vcelku dobré možnosti začít proměňovat své evropské sliby v činy. Spojence na to rozhodně má.