Média to líčila skoro jako apokalypsu. Tisíce dětí, které se nedostaly na preferované střední školy, řešili v novinách, na úrovni vedení krajů, a dokonce i vlády. Zvlášť za zaznamenání stojí nespokojenost některých rodičů, jejichž děti se nedostaly na gymnázium. Taková míra paniky byla chvilkami až zarážející.

Šéfka asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová si k tomu dovolila poznamenat: „To, co řeknu, se řadě lidí asi nebude líbit, ale ne každý má na to, aby studoval gymnázium.“ My dodáme, že se naše soustava středních škol neomezuje jen na gymnázia, protože kvalitně připravit mohou děti na vysokoškolská studia rovněž dobře řízené a kvalitně personálně zabezpečené odborné školy (takže ne, neposíláme tím nejchytřejší děti do učení).

Zvýšil se zájem o kurzy v těch jazykovkách, které vytvořily programy přímo pro děti po deváté třídě ZŠ. V dalších kolech přijímacích řízení postupně svá místa na střední nalézají i poslední zbytky dětí v Praze a ve středních Čechách, kde byla situace s kapacitami nejhorší. Někde jen na přechodnou dobu, v dalších letech to zkusí zase.

Ale přesto. Rodiče si poradili, a ti, kteří si i v takto náročné situaci zachovali alespoň zdání klidu a předešli zhroucení sebe i dítěte, si zaslouží palec nahoru za skvělé zvládnutí rodičovské role.

Otázkou je, jak tomu předejít do budoucna. Současná politická reprezentace totiž nevypadá, že bychom na ni mohli tak úplně spoléhat. Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) kudy chodí, tam říká, že je „překvapený“.

Pražský radní pro školství Antonín Klecanda (STAN) už z fáze údivu přešel dál. Prostě dopředu oznámil, že zatímco letos to ještě ušlo, příští rok nastane „absolutní přetlak“ a „peklo“.

Takže apokalypsa se zřejmě jen odložila. Za rok nashle v pekle.