Pateticky prázdným, nablýskaným hotelem v sousedství O2 areny zní slavná píseň od skupiny Queen Show Must Go On. Jako by přesně zapadala do rozpoložení místního personálu v čele s ředitelem Bestsportu Robertem Schafferem.

„Nedávno jsme tu měli ubytovaný hokejový tým před odletem na olympiá­du. Teď už je tu zase o něco klidněji,“ prohodí dlouholetý manažer PPF, který v čele největší a nejznámější arény v Česku stojí od roku 2011, kdy se zde bortila mocenská říše Aleše Hušáka a jím řízené Sazky.

Nový majitel, investiční skupina PPF, jen za poslední tři roky do arény a jejího okolí napumpoval zhruba 3,5 miliardy korun. Dokončeno bylo kongresové centrum O2 universum, původně zamýšlené jako malá hala. Mezi arénou a novými kancelářskými budovami vzniklo nové prostranství pro pěší se stromy a před několika měsíci také působivý designový Stages Hotel Prague. Místo v sousedství stanice metra Českomoravská se za dva roky změnilo k nepoznání.

Přesně ty dva roky O2 arena ale společensky chřadla pod tíhou protiepidemických opatření a davy sem mířily snad jedině na očkování. Schaffer doufá, že smutné období pro O2 arenu letos definitivně skončí. „Věřím, že lidé nezanevřeli na masové akce, že se budou chtít dál bavit a potkávat se,“ říká v kulisách prázdné arény, kde na ledě opět trochu symbolicky trénuje zcela opuštěný Roman Červenka, kapitán hokejového týmu pro olympiádu v Číně. V době rozhovoru totiž jako jeden z posledních čekal na výsledky testů v Praze, zatímco většina týmu se už připravovala na druhé straně planety.

Ze začátku jsme do práce chodit vlastně ani nemohli. To jsem si ještě užíval možnosti být doma s rodinou. Ale postupně se pocity zhoršovaly. Jak se začaly plnit černé scénáře, museli jsme rychle měnit provozní věci, přizpůsobovat se. Pak už to byla čirá beznaděj. Teď už se ale opět připravujeme na plné obnovení.

To jistě. Něco jiného je, když se tu každý třetí den potkáváte s klienty na různých akcích, vymýšlíte program, jednáte s pořadateli. A najednou jen sekáte náklady, minimalizujete škody, bavíte se s úřady o opatřeních, snažíte se jim vysvětlovat, že některé věci nedávají smysl. Samozřejmě marně. Práce se mi změnila hodně. Minimálně mám teď volné večery, z čehož má rodina radost.

Snažili jsme se osekat veškeré externí náklady, ale co se týče těch osobních, ty jsme zachovali. Přístup skupiny PPF byl v tomto jasný: pojďme to společně vydržet. Několik málo lidí odešlo, protože nechtěli být v nejistotě, neměli motivaci. Tu v zavřené aréně hledáte někdy těžko. Naprostá většina z původního zkušeného týmu asi 120 zaměstnanců v obou halách ale mohla zůstat. A to samozřejmě i díky programům na podporu zaměstnanosti, které stát vypsal. V posledním kvartálu minulého roku jsme díky otevření hotelu mohli přijmout dalších asi šedesát zaměstnanců.

Vedla a já jsem byl určitě ten, který měl jasno. Z pozice předsedy představenstva jsem zodpovědný za hospodaření firmy. Mám odpovědnost nejen vůči akcionáři, ale i vůči bankám, zaměstnancům a partnerům. A pokud takové programy existují, je přece naprosto legitimní je využít. Nikdo nemůže zpochybnit, že velké kulturní akce byly a stále jsou nejzasaženější oblastí. Dva roky máme státem zakázané živobytí. Proti tomu sem PPF investovala od roku 2017 3,5 miliardy korun. Vážně nám to chce někdo vyčítat?

Přibližně dvacet procent. Vždyť tam bylo třicet tisíc žadatelů. Cílem bylo udržet zaměstnanost, a to se povedlo. Navíc nezapomeňte, že my vlastně úvěrujeme stát prostřednictvím DPH ze vstupenek na akce, které neproběhly. Tímto způsobem má stát od roku 2019 od pořadatelů kulturních akcí napůjčovány miliardy korun. Ve chvíli, kdy to pořadatelé nevydrží a zbankrotují, bude muset stát DPH vracet. Je přece lepší jim pomoct přežít. A udělala to nejen Česká republika.

Nebylo. Rozhodnutí postavit hotel padlo v roce 2016, pak se vybíral projekt, samotná stavba byla zahájena v roce 2019, kdy program arény byl naprosto nabitý, měli jsme vyprodané VIP produkty, zdálo se to jako nejlepší doba. A to i z pohledu relativně nízkých cen ve srovnání s dnešní dobou. Otevírat jsme měli v polovině minulého roku, nakonec to vyšlo na podzim, kdy už jsme měli být všichni naočkováni, a také to bylo v tom krátkém okénku, kdy se v aréně mohly konat akce. Načasování to tedy nebylo nejhorší. Pak ale přišla pátá vlna, která našemu byznysu dodnes nepřeje.

Já jsem z povahy optimista, takže určitě nečekal. Kdybych počítal s tím, že to bude trvat dva roky, do práce by se mi chodilo asi výrazně hůř.

Snad ano. Koncertní sezona nám tradičně začíná koncem dubna. Do té doby je to hlavně o hokeji. Musíme si přát, aby Sparta šla co nejdál. Samozřejmě že na začátku po rozvolnění se budeme opírat hlavně o tuzemské umělce. S těmi dokážeme dělat flexibilní dohody. U zahraničních hvězd jste odkázán na vývoj celého evropského turné. Ale věřím, že květnové a červnové akce už čekají minimální přesuny.

Zatím jsem neměl možnost číst nové znění aktuálního opatření, ale pokud bude platit tisíc osob plus padesát procent zbývající kapacity, pak to hodně pomůže domácím zápasům hokejové Sparty, ale pro koncerty to není řešení, protože již prodané a několikrát přesouvané koncerty za těchto podmínek stejně neodehrajete. A nové koncerty ani s kapacitou padesát procent nedávají ekonomický smysl. Avizované uvolnění od 1. března je samozřejmě moc dobrá zpráva. I tak mám radost, že se v opatření konečně objevuje procentuální vytížení daného prostoru. Divadla u nás už teď mohou jet na sto procent své kapacity, my s povolenou tisícovkou a naší kapacitou „jedeme“ na 5,9 procenta. To mi hlava moc nebere. Jestli si někdo myslí, že při návštěvě velkého koncertu nebo hokeje potká deset tisíc lidí, pak je blázen. Tlačenice u šatny v malém divadle je bezpečnější než pohyb našimi širokými průchody? Když povolíte polovinu kapacity O2 areny, budete se v ní skoro bát, kolik kolem vás bude prostoru.

Cítíte správně. Stále se uvádějí nákupní centra. Ale kde je rozdíl? Doporučil bych příslušným činitelům navštívit více sportovních a kulturních akcí. My tu máme dům s plochou deset tisíc metrů čtverečních. Údajně nejde jen o tu masu lidí uvnitř, ale problémem má být i koncentrace lidí v hromadné dopravě při cestě na danou akci. Ale k nám i polovina návštěvníků přijíždí autem. Druhá půlka sice jde na metro nebo tramvaj, ale že by to byl velký rozdíl oproti tomu, když lidé ráno jedou do práce, to si nemyslím.

Hotel úplně přirozeně zapadá do mixu budov, které tu máme. Pokud nám na zahraniční koncerty přijede až patnáct procent lidí ze zahraničí, proč jim nenabídnout další službu. Pokud k nám směřuje nějaký velký mezinárodní nebo i národní kongres, je hotel v blízkosti téměř povinností. Myslím, že si od něj, a celého našeho komplexu budov, může hodně slibovat i Praha a Česko. Jen vstupenky na Laver Cup skončily asi ve 48 zemích světa. Tito lidé nakonec přijeli do Prahy na špičkovou akci, někde se ubytovali, před tenisem nebo po něm se najedli, navštívili nějaké památky, jeli na výlet mimo Prahu a nakonec koupili dárky pro své blízké… A hlavně rok poté v Chicagu básnili o perfektním víkendu v České republice. Často tedy říkám, že universum a hotel nejsou z důvodu profitability ani tak investice pro PPF, jako spíš pro naši zemi. Ve světě je obvyklé, že takové komplexy staví města a kraje.

Ano, operátorem jsme my. Chtěli jsme to mít pod kontrolou, vždyť velkou část byznysu hotelu vygenerují návštěvníci obou arén. I když nejsme hoteliéři, máme na to schopné lidi. Design byl v režii PPF, nejvíc času tomu věnoval můj šéf Ladislav Chvátal, ale vzorový pokoj, který jsme měli postavený ve vedlejší budově už v polovině roku 2019, revidoval i Petr Kell­ner, a určitě nejen samotný pokoj. Základem bylo udělat netuctový hotel, proto ten kruhový půdorys inspirovaný tvarem arény nebo vinylové desky a všechny ty hudební motivy. Nejsme v centru Prahy, takže musíme zaujmout něčím jiným než výhledem na Pražský hrad. I když i ten umíme v horních patrech z trochu větší vzdálenosti nabídnout.

Určitě chceme využít všechny synergie. Propojovat prodej vstupenek s ubytováním. Budeme tu pouštět playlisty interpretů, kteří budou mít zrovna koncert. Přizpůsobovat třeba menu restaurace. Když přijede Rihanna, třeba zařadíme nějakou karibskou specialitu. Ubytovaným hostům v případě volné kapacity nabídneme i upgrade na VIP patra.

Je to o definici té „hvězdy“. Už teď tady můžete potkat v restauraci náš hokejový reprezentační tým. Nepochybuji o tom, že tady bude bydlet mnoho idolů, které rád uvidíte naživo. Na druhou stranu, i když si někdo z nich třeba z důvodu soukromí a bezpečnosti zvolí to nejluxusnější apartmá v hotelu u Karlova mostu, bude stále velký podíl osob v jeho týmu, které budou u nás.

Marriott – jako největší hotelový řetězec na světě – má největší věrnostní program s asi 130 miliony členů. Po covidové době předpokládám, že více než polovinu přenocování vygenerujeme z akcí konaných v O2 areně nebo universu. Se zbytkem nám má pomoci právě spolupráce s Marriottem, obzvláště v letních měsících, kdy se hromadné akce konají spíše venku a my máme čas na opravy. Jde v podstatě o franšízu, kdy my si hotel sami řídíme, ale musíme splňovat náročné standardy, například co se týká kvality ložního prádla, matrací, bezpečnosti atd. Na jedné straně pak profitujeme z věrnostního programu a lepších obchodních podmínek, které Marriott celosvětově domluví, a na druhé straně musíme odvést nějaký poplatek.

V roce 2021 jsme jeli vlastně jen září, říjen, listopad. Pomohli nám zejména tuzemští umělci, protože zahraniční interpreti rušili turné napříč Evropou. Takže i kdybychom tu byli covidový ráj uprostřed uzavřeného světa, nepomohlo by nám to. Ale povedly se hlavně koncerty Queenie, Marka Ztraceného, parkur GC Prague Playoffs a tenisový Billie Jean King Cup. Ale ostatní měsíce prakticky nula. Celoroční obrat v roce 2019 byl 900 milionů, v roce 2021 jsme asi na čtvrtině. Pak vám přijde jedna faktura za energie a je po náladě.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Kumulovaná ztráta za oba covidové roky je asi 700 milionů korun. Držíte zaměstnanost, platíte energie, protože objekty nemůžete úplně vypnout. Když dnes vidím ceny elektřiny, mám z toho noční můry. Některá sportoviště kvůli tomu prostě skončí. I nás to bude bolet. Jen účet za elektrickou energii v letošním roce očekávám někde kolem 75 milionů.

Věřím, že to bude výrazně lepší, ale návrat k normálu v pravém smyslu slova bych čekal až v roce 2023.

Ze stovky akcí ročně je 75 procent pořádáno někým jiným. My pouze pronajímáme prostor. Ale čtvrtinu si děláme sami a tam samozřejmě vstupné případně vracíme. Ale většina fanoušků lístky drží a těší se na nový termín.

V září byl podíl nepříchozích docela vysoký. Třeba 18 až 24 procent. Těžko říct, co za tím bylo. Strach, zapomněli na to, vstupenky nenašli. Podle informací od kolegy z londýnské O2 areny jim ak­tuálně na některé koncerty nedorazilo až 35 procent lidí, kteří měli koupené vstupenky. To je opravdu hodně. Ale já věřím, že to chce čas, že lidé nezanevřeli na masové akce a že se budou chtít dál bavit a potkávat se.

Sice můžete realizovat výnos ze vstupného, ale pocit to moc dobrý není. Navíc žijeme také ze spotřeby lidí v našem gastru. Méně lidí znamená menší tržby z jídla a pití. Výnos z nájmu haly dělá něco kolem pěti až deseti procent. Zbytek tvoří právě gastro, a zejména naše VIP produkty s vyšší přidanou hodnotou. Tedy klubové patro a skyboxy.

Skyboxy a klubové patro tvoří asi třetinu všech výnosů. Takže je to zcela zásadní část našeho byznysu. Na začátku, když nikdo nevěděl, jak dlouho bude pandemie trvat, jsme klientům nabízeli jako kompenzaci prodloužení smlouvy. Když jsme viděli, že situace se jen tak nezlomí, po dohodě s klienty jsme smlouvy přerušili. V tu dobu nám přestaly běžet výnosy a teď se čeká na období, kdy to v aréně opět začne žít. Většina klientů na tuto nabídku přistoupila, málokdo vyloženě odešel. Program navíc teď bude hodně nahuštěný. Přeložené akce v kombinaci s novými, hokej. Budeme rychle opět vyprodaní, o tom nepochybuji.

Myslím, že jeden nebo dva. Klidně vám je pronajmu, ale nevím, co byste z toho teď měl.

Jak jsem řekl, v letech 2017 až 2021 se do zdejšího areálu investovalo přes tři miliardy korun. V aréně jsme se krátce po vypuknutí pandemie pustili například do oprav podlahy a stěn v klubovém patře, ale to jsme mysleli, že nás čeká maximálně čtyřměsíční pauza. Když ale bylo jasné, že jde o daleko větší průšvih, přece jen jsme zvolnili. Ono pálit každý měsíc desítky milionů korun z provozu, do toho ještě investovat do stavebních úprav a přitom vůbec nevědět, co bude, to úplně nejde.

V aréně bychom mohli utrácet donekonečna. Čeká nás výměna sedaček. To je odhadem více než šedesát milionů korun. Blíží se mistrovství světa v hokeji v roce 2024 a výměna kostky nad ledem. To jsou další desítky milionů. Máme toho před sebou hodně, ale už bychom potřebovali, aby nám s těmito výdaji pomohly příjmy z provozu.

Myslím, že naše role se v tomto ohledu pomalu vyčerpala. V roce 2017 začala přestavba universa na kongresový areál, v roce 2019 stavba hotelu, zároveň s ním byl přebudován prostor mezi arénou a hotelem, kde byla čtyřproudová silnice, takové živelné parkoviště. My jsme z toho udělali pěší zónu s vysázenými platany. Víme o plánech Prahy 9, které navážou na náš development, a věřím, že brzy se přebuduje celý bývalý areál ČKD na novou čtvrť zejména pro rezidenty. Proměnu by si zasloužila i samotná stanice metra Českomoravská a autobusové nádraží na povrchu, které už svému původnímu účelu neslouží. Ale to už je spíše na radnici a dopravním podniku.

Samozřejmě jde o obrovskou ztrátu. Petr Kellner se osobně hodně angažoval v plánech výstavby ať už universa, nebo i nového hotelu. Ale jeho vize minimálně v našem projektu naplňuje Ladislav Chvátal, který s ním celý projekt intenzivně chystal. Navazovalo se na dřívější plány, které tu definoval právě Tamir Winterstein, ačkoli původní vize, kterou měl ještě s Alešem Hušákem, se postupně měnila tak, jak se měnil provoz arény. Proměna celé oblasti za poslední čtyři roky je obrovská a lidé, kteří tu byli naposledy před covidem, to tu dost možná nepoznají.

Nebude. Potřebujeme nějakou otevřenou plochu na případné fanzóny a zázemí v případě velkých akcí. Asi projdou nějakou úpravou, ale se stavbou se tam nepočítá. Až se změní zmiňované autobusové nádraží, dovedu si tam ve spolupráci s Prahou 9 představit třeba kluziště či vánoční trhy. Společně s místní radnicí se bavíme o novém náměstí Emila Kolbena jako o budoucím centru Prahy 9.

Upřímně, nejednáme. Ani nevím, jakou roli v projektech v okolí ještě mají. Hlavními partnery pro nás jsou Kaprain Karla Pražáka, ostatně vlastní i hokejovou Spartu, a také skupina Wood & Company, které patří obchodní centrum Galerie Harfa.

Docela to letí. Vzal si mě s sebou tehdy Richard Benýšek, který přicházel jako krizový manažer po pádu Sazky. Na začátku se asi nedalo nic moc zkazit. Byly tu peníze přibližně na měsíc provozu. Po té příležitosti jsem rád sáhl. Byla to zajímavá doba. Obtížná, ale zajímavá.

Ano, je to hodně úsměvná smlouva. Museli bychom ji na naše náklady odvézt na místo, kam si Aleš Hušák řekne. Bylo by s tím více starostí než radostí. Takže to neřešíme. A pokud se na to budu dívat čistě z pohledu manažera O2 areny, nebýt jeho, asi bychom tady teď nestáli.

Richarda Benýška jsem poznal na mediálním projektu Naše adresa. To byl také obtížný a ne moc veselý projekt. Ale historicky jsem začínal po VŠE u Jiřího Šmejce v MEF Holdingu. A přes působení v TV Nova jsem se dostal do skupiny PPF, kde jsem se pohyboval třeba v rámci vydavatelství Euronews.

Nemyslím si. V některých oblastech to k sobě má blízko. Ale sám jste to řekl – dnes jsem vlastně domovníkem prázdných budov. Je to hodně o finančním řízení, správě nemovitostí a programu. Takže ty showbyznysové vztahy k tomu také patří. To je pravda.

Nebyl. Víme, že jsme se to od roku 2013 naučili dělat. Dávalo to smysl i z pohledu PPF, která vždy zkoumá, kde by mohla růst. Logicky chceme naše aktivity rozvíjet a jít například s nějakou hudební skupinou už od jejích začátků je jedna z cest. Takové kapely po menších klubech typicky začnou svou dráhu v Karlíně s koncertem pro cca 2500 lidí, pak vyprodají O2 universum s kapacitou až pro pět tisíc a nakonec si dají dvoják ve vyprodané O2 areně. A my s nimi chceme jít celou tu cestu. Dává nám to smysl a já jsem rád, že na to PPF slyšela.

Určitě jsme si zvykli na přísnější hygienické normy, které budeme držet. Ale úplně se přizpůsobovat pandemii v tomto segmentu nejde. Online koncerty jsou slepá cesta. Stříkat lidi dezinfekcí nebo instalovat ionizující rámy tu neplánujeme. Chodí nám nabídky na různá opatření. Kdybych na ně kývl, už máme sedačky minimálně třikrát natřené antivirovým nátěrem, z účtu by odešly desítky milionů korun a výsledek žádný. Všeho moc škodí. Věřím, že se vše vrátí zase do normálu. 

Robert Schaffer (46)

• Narodil se v Karlových Varech.

• Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor finance.

• Začal pracovat v Middle Europe Finance (bývalý MEF Holding).

• Řídil vydavatelství Euronews, pracoval v TV Nova.

• Je ženatý, má dva syny (osm a dvanáct let). Hraje tenis, jezdí na kole, lyžuje. Rád cestuje a pochopitelně má rád hudbu. Ideálně naživo.