Děti začaly chodit do školy, otevřely se obchody, zahrádky restaurací, fitka. Místo aby se pokles denních nákaz zpomalil, nebo dokonce zastavil, jak prognózovali naši lockdownoví odborníci z čerstvě rozpuštěného spolku MeSES, spíše zrychluje. Je to jen další důkaz toho, že reálná účinnost mnohých zákazů a příkazů byla přinejmenším sporná a jejich vliv na šíření pandemie přinejmenším v poslední době je nejspíše okrajový a daleko podstatnější jsou jiné faktory.

Státní imunita

Tím nejpodstatnějším je zřejmě skutečnost, že tuzemská populace je zjevně již silně promořená. Svědčí o tom i skutečnost, že ústup nákazy do značné míry časově kopíruje její předcházející nástup po jednotlivých regionech. Přínos plošného a v jednom okamžiku k začátku března zavedeného lockdownu by bezpochyby vypadal jinak.

Jde o faktor, který vládní odborníci po celou dobu naprosto ignorují a při rozhodování o omezeních se s ním nikdy nepracovalo. Především se to nikdo z těchto expertů nepokoušel nějak přesněji zjistit a ministerstvo takovou studii nikomu nezadalo. Vyjma minulého jara, kdy to skončilo ostudou s nefunkčními testy. Pouze privátní iniciativa Asociace laboratoří QualityLab, financovaná Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra ČR, provádí dlouhodobou sérologickou studii, na níž pracuje i imunolog z brněnské Masarykovy univerzity, profesor Vojtěch Thon. Ten na počátku března odhadoval, že v Česku covid prodělalo čtyři až čtyři a půl milionu lidí, kteří mají protilátky. Reinfekci z nich pak prodělalo zanedbatelných dvacet tisíc lidí.

Pokud by ta čísla platila a platilo také, že v populaci je zhruba pětina lidí, kteří se nenakazí díky silné přirozené slizniční imunitě, byli bychom už v březnu velmi blízko státní imunitě, při níž se virus přestává šířit. Jestliže od té doby prošly covidem další statisíce lidí a už tři miliony lidí dostaly vakcínu, je vysoce pravděpodobné, že hrozba další vlny epidemie je hodně silně nepravděpodobná.

Peníze na léčbu

Je neuvěřitelné, že o těchto počtech a jejich důsledcích pro vývoj epidemie se nediskutuje a dál jsou uplatňovány různé restrikce omezující podnikání, ale i normální život společnosti a za zřejmě zcela zbytečné plošné testování na pracovištích, školách, před návštěvou restaurací, kadeřnictví či fitek se utrácejí každý měsíc zhruba dvě miliardy korun.

Že chybějí na léčbu jiných, mnohem vážnějších chorob a stát často a běžně brání třeba onkologickým pacientům v přístupu k nejmodernější léčbě právě kvůli nedostatku peněz, našim expertům nevadí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.