Chladný kalkul vyvozující ze spojení opozičních stran v jednu volební koalici šanci porazit Babiše je, jakkoli vypadá racionálně, chybný. Dodejme ještě, že státníka nehodný.

Jakkoli autor patří k těm, kteří nikdy nechtěli a ani nyní nechtějí žít v Babišistánu, je si vědom toho, že porážkou Babiše se nerozestoupí Rudé moře a náš lid nepřejde suchou nohou do země vyvolené. A především ne každá změna musí být změnou k lepšímu. Opak bývá pravdou daleko častěji, než je nám milé.

Křížení zajíce s liškou

Přátelé sčítání jen objevili kouzlo, jak obejít volební systém, který zcela podle záměru svých tvůrců zvýhodňuje velké strany. To mu bývá vyčítáno, ale pro stabilní vládnutí a schopnost prosazovat reformní program to bylo velmi důležité a je to důležité stále. Pokud tento záměr volebního systému obejdu sesypáním blech do jednoho pytle, musím se nutně ptát, co bude ten pytel blech mít za společný program, který pak bude muset nějak prosazovat v koalici s dalším partnerem, který bude dost pravděpodobně zase zcela jiného zaměření.

A tak nyní hojně diskutované spojenectví Pirátů se Starosty dává určitou logiku, protože Piráti jsou sice objektivně progresivistická levice, jak minulý týden přesně trefil Miroslav Kalousek, a starostové žádné hodnotové zakotvení nemají a klidně se spojí s každým, kdo jim přinese nejvíc.

Oproti tomu spojení ODS, TOP 09 a lidovců popisované poněkud nadneseně jako pravicové je pokus o křížení zajíce s liškou, což mívá zřídkakdy úspěch. Ať už se podíváte na jakékoli politické téma, na němž se dnes láme chleba, od evropské politiky přes migranty po ekologii, daně a sociální systém, stojí ODS zcela na druhé straně než topka a lidovci. Nejzřetelnější je to v Evropském parlamentu. To není o nějakých personálních animozitách, ale tradiční volič ODS, který ji neopustil ani v nejhorší chvíli, těžko vydýchá kandidátku, na níž bude třeba Dominik Feri nebo dokonce Jiří Pospíšil. Podobné emoce pak budou k nalezení i v opačném gardu.

Politika není aritmetika

A pokud by to tradiční volič vydýchal, tak co bude potom? Pro ODS je zcela evidentně z hlediska výše zmíněných témat logičtější spojenectví třeba s poraženým ANO, jehož utilitární a oportunistické zaměření umožní realizovat mnohem více z pravicového programu než koalice s partají, která si jako kandidáta do Senátu vybrala trockistu Tožičku a pak ho pod tlakem veřejného mínění zase zařízla. Naopak pro topkaře jsou Piráti zcela ideově blízký partner. Nakonec je u nich většina voličů TOP 09 z roku 2010. A lidovci se tradičně dohodnou s kýmkoli, kdo vyhraje. O tom všem bude přemýšlet volič a bude se rozhodovat. Mimochodem i o tom, jestli vůbec za této konstelace volit. Zvláště, když četní dnešní vyzyvatelé k jednotě opozice před sedmi lety jásali nad drtivou porážkou ODS a opěvovali Babiše.

Prostě politika není aritmetika, kde dva a dva jsou čtyři a nejede přes to vlak. A není a nemůže být ani referendem o Andreji Babišovi. Tedy může, ale pak s jistotou přijdou změny, které nejsou k lepšímu. A přátelé sčítání se mohou snadno přepočítat.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Pavel Páral