Na brněnské výstaviště se minulý týden, tak jako každý podzim, sjely špičky českého průmyslu. Jako obvykle nechyběla ani početná výprava ze Strakovy akademie. Atmosféra na Mezinárodním strojírenském veletrhu ale nebyla příliš optimistická a hlavní důvod pesimismu byl jasný: energetická krize.

Téma, které aktuálně způsobuje největší obavy velkým firmám, bylo i jedním z ústředních bodů úvodního projevu prezidenta Svazu průmyslu a dopravy Jaroslava Hanáka. Ačkoli byl jinak k vládě poměrně shovívavý, a několikrát ji dokonce i pochválil, když došlo na řešení prudkého zdražování elektřiny a plynu, mnoho pozitivních slov už nezaznělo.

Hlavní sdělení? Zatímco domácnostem, malým firmám, veřejným institucím a řadě dalších organizací vláda vyšla vstříc a zastropovala pro ně ceny energií na celý příští rok, na samotný průmysl ministr Jozef Síkela paradoxně trochu zapomíná. Důsledky mohou být podle Hanáka příští rok drsné.

Svaz si v druhé polovině září nechal udělat průzkum mezi 114 velkými průmyslovými podniky a hlavní otázka byla jednoduchá: Jak jste na tom s energiemi na příští rok? Výsledky byly asi ještě horší, než autoři čekali. Zafixované ceny elektřiny má na rok 2023 jen pětina z oslovených; smlouvy na plyn si zajistilo 22 procent.

Zbytek firem zatím nemá ponětí, kolik bude za energie platit a zda je vůbec nakoupí. Pokud se tento problém nepodaří vyřešit, přijde od ledna vlna krachů a propouštění, varuje Jaroslav Hanák.

Kapka na rozpálené plotně

Premiér Petr Fiala hned na veletrhu kontroval: velcí odběratelé byli naopak jedni z prvních, komu kabinet podal pomocnou ruku. Už v polovině září pro ně vyčlenil třicet miliard korun. Z těch pak bude průmyslovým podnikům, které se kvůli drahým energiím dostaly do ztráty, kompenzovat náklady.

Problém je, že nejen svaz, ale i mnoho jednotlivých konkrétních firem a ekonomů tuto vládní pomoc hodnotí jako nedostatečnou, případně nevhodně nastavenou.

Například hlavní ekonom poradenské společnosti Deloitte David Marek spočítal, že při současných cenách stoupnou letos jen v českém průmyslu náklady na energie oproti loňsku o 300 miliard korun. „Vládní podpora ve výši třiceti miliard korun se vypaří jako kapka na rozpálených kamnech,“ konstatuje Marek.

30 mld. korun vyčlenila vláda na pomoc velkoodběratelům energií s vysokými cenami.300 mld. korun bude činit růst nákladů na energie za letošní rok v celém průmyslu.20 % velkých průmyslových podniků má zajištěné fixace cen energií na rok 2023.

Řadu výtek mají i fabriky, které patří mezi největší žrouty energie v české ekonomice. „Firmám opatření nepomohou vůbec. Preferujeme zcela jiný systém pomoci, a to například nákup energií přímo od výrobců, nikoli od prostředníků. Podpora formou kompenzací za ztráty je zcela nedostatečná,“ kritizuje například mluvčí Třineckých železáren Petra Macková Jurásková.

Pomoci by podle ní ocelářům mohlo i stanovení limitů cen energií. Takové řešení přitom upřednostňují i firmy z dalších oborů. „Je to jediná šance. Stát musí přijít se zastropováním cen energií,“ myslí si generální ředitel výrobce stavebnin Wienerberger Kamil Jeřábek.

Problémy kvůli energetické drahotě navíc nehrozí jen těm podnikům, které samy neutáhnou náklady na energie. V případě nezvládnutí situace hrozí dominový efekt, kvůli němuž by se potíže přesunuly i na další společnosti. Třeba člen představenstva Škody Auto Martin Jahn upozornil, že i když sama automobilka zdražování zvládne, její linky mohou zastavit výpadky na straně dodavatelů. „Krach dodavatelů v rámci autoprůmyslu by znamenal zastavení výroby automobilů nejenom v České republice,“ tvrdí Martin Jahn.

Čekání na Brusel

První krachy či omezování výroby spojené s energetickou krizí se už odehrály v minulých týdnech. Produkci například dočasně zastavil výrobce biolihu, společnost Ethanol Energy z holdingu Agrofert. Kvůli vysokým cenám elektřiny a plynu se firma dostala do ztráty, a vyrábět se tak – alespoň dočasně – prostě nevyplatí.

Kromě toho si ale v médiích na vládu stěžovaly také firmy, které spíš než na liknavou pomoc státu doplatily na vlastní riskantní manažerská rozhodnutí. Například příběh krkonošské sklárny Harrachov se zdá daleko méně dojemný, když si člověk vedle hořekování nad drahotou vyslechne, že firma dlouhodobě nakupovala energie za spotové ceny. A po letech, kdy se to vyplácelo, tentokrát na tuto politiku doplatila.

Prezident Svazu průmyslu a dopravy ale tvrdí, že pomoc nebudou potřebovat zdaleka jen takříkajíc nezodpovědné firmy. „Nejde pouze o to, že byl někdo hloupý a nakupoval za spotové ceny. Tři čtvrtiny firem měly ceny do konce letošního roku zastropované,“ upozorňuje Jaroslav Hanák. Dnes ale podle něj velcí odběratelé elektřiny nemají šanci si slušné ceny zajistit. „Dodavatelé s námi nechtějí jednat. Takže když nepřijdou nějaká opatření, nebudeme energie mít,“ dodává.

Podle českých průmyslových firem by bylo nejlepší najít celoevropské řešení zastropování cen. Pokud se totiž do pomoci vrhne každý stát sám, výsledkem budou nerovné podmínky na trhu. Stejně jako tomu bylo třeba v době pandemie covidu. „Kdyby se to opakovalo, může se stát, že ekonomicky silnější státy budou moct podpořit firmy víc než vyschlá česká státní pokladna,“ obává se viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar