Omylem si neuklidil pokoj, omylem přinesl ze školy poznámku za rvačku se spolužákem nebo si omylem nevyčistil zuby, i když k tomu byl opakovaně vyzván.

Naivní výmluva dítěte spíš pobaví a nelze ji brát vážně, stejně jako je občas potřeba být tolerantní vůči zvýšené zmatenosti některých lidí pokročilého věku. V případě čtyřiadevadesátiletého německého seniora to však neplatí. Na to je téma příliš vážné.

„Bylo to omylem,“ odpovídá totiž bývalý papež Benedikt XVI. na výtku, že lhal při prošetřování letitého krytí zneužívání dětí německými kněžími ze strany církve. Případ se točí kolem jednání představitelů mnichovsko-freisinské arcidiecéze v roce 1980, kdy byl pozdější papež tamním arcibiskupem. Na zasedání se tehdy projednávalo zneužívání několika chlapců knězem H., církev však k žádným opatřením nepřistoupila a H. ještě desetiletí poté děti zneužíval.

Benedikt XVI. doposud tvrdil, že se porady neúčastnil, a nemohl tedy o činech H. nic vědět, ačkoli dokumenty i svědci vypovídali o opaku. V minulém týdnu otočil a přiznal, že jeho předchozí odpověď na dotazy vyšetřujících advokátů nebyla pravdivá. Nešlo však prý o záměrnou lež, nýbrž o nedopatření při redakční úpravě písemného stanoviska.

Jinými slovy – jakýsi písař prý omylem zkomolil papežovo vyjádření, ve kterém šlo dopředu očekávat rozpitvání každičkého slova vyšetřovateli, médii i širokou veřejností. Benedikt XVI. tak prý tvrdil pravý opak toho, než sám ve skutečnosti chtěl. Tomu snad nevěří nikdo ani omylem.