Princ z Walesu minulý čtvrtek ukončil dlouhá desetiletí čekání a stal se britským králem. Není mu co závidět. Přijal roli, na kterou se připravoval celý život, ale která může být z různých důvodů nad jeho síly, stejně jako by byla nad síly kohokoli jiného v jeho situaci.

Prvním z těch důvodů je fakt, že nikdo přesně neví, co konkrétně bude náplní jeho role. Úkolem číslo jedna je služba Spojenému království, což pro panovníka znamená především to, že má zachovat monarchii tak, aby ji svému následníkovi předal v co nejlepším stavu.

Pro Karla III. to bude mimořádně obtížné. Ne kvůli vnějším podmínkám daným nejistou cestou mimoevropské existence, již si vybrali britští politici. Podobně složitý začátek měla i Alžběta II., která dosedla na trůn v době, kdy její země valem ztrácela imperiální status, zatímco její otec Jiří VI. zemi převzal necelé tři roky před začátkem světové války. I tehdy vypadala budoucnost Spojeného království všelijak. Postavení královské rodiny však bylo v obou případech bez diskuse.

Karlova potíž je v tom, že nejistá budoucnost země ve vztahu ke zbytku světa koinciduje s nejistým postavením královské rodiny vzhledem ke zbytku země. Tato nejistota nebyla v posledních letech Alžbětina panování – ani v prvních hodinách po její smrti – nijak zjevná. Naopak; jinak cyničtí Londýňané se zastavovali u Buckinghamského paláce a zpívali God Save the Queen na počest ženy, která je právě opustila, podobně jako Pařížané chodili před třemi lety truchlit k čoudící ruině Notre-Dame.

Loajalita na prvním místě

Ony samozřejmé, spontánně projevované sympatie daly pro tu chvíli milosrdně zapomenout na skutečnost, již Karel III. zanedlouho pocítí naplno: že totiž ona bezvýhradná loajalita patřila osobně Alžbětě, nikoli nutně monarchii. A klíčovým zdrojem této loajality zase byl fakt, který, ač sám o sobě nenápadný, charakterizoval Alžbětino panování lépe než kterýkoli jiný: královna nedělala chyby. „Nikomu nepřeložila stéblo přes cestu a téměř nikdy neudělala chybný krok. To je Everest úspěšnosti,“ napsal do londýnských Timesů v den její smrti doyen britských komentátorů Matthew Parris.

Železná sebedisciplína, s níž dodržovala pravidlo o absenci veřejných projevů jakéhokoli politického smýšlení, umožnila Alžbětě být osobně přívětivá i k lidem, o něž by si jinak neopřela koně. Žádnému politikovi by neprošlo podání ruky s někdejším šéfem IRA Martinem McGuinnessem, s mužem, který se předtím raději vzdal místa ve westminsterském parlamentu, aby jí nemusel přísahat věrnost.

Profimedia.cz

Alžběta a její popularita daly Britům postupně docela zapomenout na republikanismus. Své o tom ví Liz Trussová, která před více než čtvrtstoletím ve svých devatenácti volala na konferenci své tehdejší partaje, Liberálních demokratů, po zrušení monarchie. (Královna ji dva dny před smrtí přijala coby čerstvou konzervativní ministerskou předsedkyni.) Král Karel bude novým Trussovým čelit bez takového polštáře osobních sympatií.

Královna v tom svým způsobem měla štěstí: na trůn nastoupila v 26 letech, kdy měla v sobě plno síly a před sebou čistý stůl. Vědělo se o ní, že úžasně vypadá, má za sebou službu v londýnských válečných lazaretech a svatbu s původně řeckým fešákem. Naproti tomu Karel III. strávil drtivou většinu svého produktivního života jako ekologický aktivista na půl úvazku a celá země věděla, že by nejraději „bydlel v kalhotkách“ dnešní vévodkyně z Cornwallu.

Jen málo z toho lze Karlovi III. vytýkat. Jak má muž vykonat hrdinské činy, aniž by u toho dal najevo svůj názor? A kdyby takový úkol nakrásně zvládl bez poskvrnky, jak se vládne po Alžbětě? Je to, jako by osud dnes přišel za padesátníky Julianem Lennonem a Jimem McCartneym a řekl: „Teď budete Beatles vy.“

Zlatá koule

A nepříznivý začátek bude mít pokračování. Karel III. řekl již mnohokrát, že chce monarchii zeštíhlit, aby vyšla Británii levněji. Jenže zeštíhlit znamená propouštět – a ne všichni ti, kdo se o svoji pozici obávají, jsou ochotni odejít bez poprasku. Již v prvních hodinách po Alžbětině smrti se britské noviny dozvěděly, že tým Karlových lidí připravuje korunovaci s názvem Operace Zlatá koule (v angličtině ovšem je Golden Orb kromě pojmenování jednoho z korunovačních klenotů také neformálním označením velkého superproduktivního pavouka, latinsky Nephila pilipes). Informace o týmu měly přitom zůstat neveřejné. Lze očekávat, že loajalita vlastních lidí (Alžbětině osobní asistentce Angele Kellyové vynesla její neústupnost přezdívku AK-47) bude u Karla méně samozřejmá. To je jedna z okolností, které Alžběta dokázala téměř dokonale ovládat. Aby Karel III. při svém odchodu mohl Williamovi odevzdat monarchii ve stejně dobré formě, v jaké ji přebírá, bude muset podat výkon bezmála nadlidský; a sedmdesát let na to mít nebude. Bože, chraň ho.