Drahá, neefektivní, roztříštěná. O inkluzi, která se v českém prostředí příliš nepovedla, se toho napsalo již spoustu. S účinností od 1. září 2016 ji prosadila tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová za ČSSD. Teprve nyní ale v příslušné vyhlášce dojde k významnějším změnám. Resort vedený Mikulášem Bekem (STAN) tak reaguje na to, že inkluze v současném pojetí je dlouhodobě finančně neudržitelná a státní rozpočet si v dnešní podobě nemůže dovolit její dlouhodobý rozvoj. Současná pravidla navíc poskytují klíčovým postavám inkluze – asistentům pedagoga – jen pramálo jistot. I to chce Bek změnit.

Stát k opatřením sáhnout musí. Realita se totiž od záměru ministryně Valachové dost vzdálila. Podle tehdejších odhadů ministerských úředníků měla inkluze státní pokladnu stát zhruba miliardu korun ročně. Analytici tehdy podcenili zájem rodičů o to, aby děti handicapované, sociálně znevýhodněné či třeba ty velmi nadané chodily do běžných škol společně s dalšími dětmi bez speciálních potřeb. Následoval nálet rodičů a dětí na pedagogicko-psychologické poradny, které o míře podpory pro konkrétní děti rozhodují. Ten mimochodem trvá dodnes – v některých městech se na posouzení dítěte odborníkem čeká i půl roku.

Z původně zamýšlené miliardy jsme se tak dostali zhruba na sedminásobek. Přes sedm miliard korun ročně stojí udržení systému asistentů pedagoga, speciálních pomůcek či třeba doučování „nad rámec“ běžné výuky. Nejvíce peněz stát utratí za asistenty, kterých přibylo doslova raketově. Podle údajů ministerstva ve školním roce 2021/2022 v českých školách fyzicky pomáhalo 22 460 asistentů, při přepočtení na plné úvazky celkem 15 405. Za pět let došlo k nárůstu o 65 procent. „Ten systém není bezedný,“ upozorňoval dnes už bývalý ministr Vladimír Balaš (STAN), když vyšlo najevo, že ministerstvo pod jeho vedením začalo připravovat změnu ve financování inkluze. V křesle vydržel jen půl roku, avšak záměr jeho mandát přežil. Příslušnou změnu zákona a na ni navázanou změnu vyhlášky prosazuje Mikuláš Bek.

Vyjasnění pozice

„Cílem navrhované úpravy je kromě jiného ukotvení asistenta pedagoga jako standardní pedagogické pozice v základním a zájmovém vzdělávání, sjednocení a zlepšení pracovních podmínek asistentů pedagoga a snížení administrativní zátěže na straně škol, školních družin i školských poradenských zařízení,“ sdělila Hrotu Aneta Lednová, tisková mluvčí ministerstva školství.

Hlavní změnou má být to, že ze školského zákona má vypadnout pozice asistenta pedagoga jako podpůrné opatření. Významově by si měli polepšit – po­dle ministerstva se stanou plnohodnotnou součástí pedagogického sboru škol. S tím souvisí i parametrizace asistentů. Ve zkratce: značná část laické veřejnosti se stále domnívá, že asistenti jsou tu od toho, aby výhradně pomáhali konkrétnímu dítěti.

Skutečnost je ovšem taková, že asistenti pedagoga nejsou osobní asistenti dítěte, ale jako zaměstnanci dané školy mohou pracovat i s více dětmi, případně celými kolektivy. Proto je změna zákona nutná: stát tak dává jasně najevo, že asistenti nejsou „podpůrným opatřením“, ale nedílnou součástí škol, stejně jako učitelé, ředitelé či třeba školní psychologové. Z toho důvodu se změní i jejich financování.

Dnešní systém, kdy o podpůrném opatření a míře jeho potřeby rozhodují pedagogicko-psychologické poradny a školy pak mají počet asistentů stanoven podle počtu potřebných dětí a závažnosti jejich diagnóz, by nahradil systém, v němž by nově měly školy pevně daný nárok na asistenty podle definovaného vzorce. „Asistenti by neměli být dopo­ručováni konkrétním žákům či účastníkům na dobu určitou, ale měli by se stát stálými zaměstnanci škol a školských zařízení,“ vysvětluje Lednová.

Ze systémového hlediska to dává smysl: odpadnou případy, kdy jeden rok škola musí zaměstnat více asistentů a následně je zase propustí, protože situace se změní a nejsou tolik potřeba. Asistenti tak v budoucnu častěji dosáhnou například na pracovní smlouvy uzavírané na dobu neurčitou, přičemž garance stabilního zaměstnání je tím, po čem řada z nich touží. Aktuálně je běžné, že asistent pedagoga dostane smlouvu třeba jen na rok: pro ředitele škol je to racionální rozhodnutí, protože se tím kryje pro případ, že by dítě třeba příští školní rok mělo přiznanou nižší míru podpůrných opatření (a tedy by škola nedostala tolik peněz, přesto by byli vázáni pracovní smlouvou) nebo přešlo na jinou školu.

Úmysl dobrý, ale…

Právě na parametrizaci se ale začali točit kritici navržené změny. Podle ministerstva školství není cílem snížit počty asistentů a tím ulevit státnímu rozpočtu. „Samotná institucionalizace byla připravována tak, aby výsledný počet úvazků co nejvíce korespondoval s aktuálním počtem asistentů pedagoga ve školách a byl maximálně respektován počet žáků s podpůrnými opatřeními třetího až pátého stupně (určují poradny, pozn. red.), a navíc zajištěna podpora všech žáků v prvních až třetích ročnících povinné školní docházky. Účelem rozhodně nebylo snížení úvazků asistentů pedagoga,“ hájí změny Lednová.

Jenže jak podotýkají někteří experti, reálně k tomu dojde. Se svým výpočtem přišla nezisková organizace Society for All, která ještě pod svým dřívějším názvem Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) hrála významnou roli při zavádění inkluze a jejíž expředsedkyně Klára Šimáčková Laurenčíková dokonce vystoupala až na lukrativní post vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Parametrizací přijdou podle dotyčného výpočtu školy s větším podílem žáků se speciálními vzdělávacími potřebami o 38 procent úvazků asistenta, velká sídlištní škola rovněž o 38 procent, středně velká městská škola o 22 procent, a malá venkovská škola dokonce o 73 procent úvazků asistenta pedagoga.

„Podle výpočtů realizovaných na základě dat poskytnutých konkrétními školami přijde o úvazky asistenta pedagoga většina běžných základních škol,“ shrnuje organizace. Samotnou institucionalizaci pozice asistenta pedagoga však hodnotí jako „v principu dobrý záměr, neboť přispěje ke zvyšování jistoty a stability této pozice v českém školství“. Vadí jí tedy především onen způsob výpočtu. Konkrétně to, že by podle něj reálně asistentů ubylo.

To se nelíbí ani největšímu učitelskému spolku, Pedagogické komoře. Argument, že je u nás asistentů příliš, prý neobstojí. „Ve srovnání se státy, kde inkluzivní vzdělávání funguje, je u nás počet žáků připadajících na jednoho asistenta pedagoga stále velmi vysoký. V Česku rostou i celkové počty žáků ve školách. Pracovní podmínky českých asistentů nejsou dobré. Například na Slovensku má stejný počet hodin přímé pedagogické činnosti jako učitel, tedy 22 hodin týdně při plném úvazku, zatímco v Česku je to 36 hodin týdně,“ míní šéf spolku Radek Sárközi. Jedním dechem dodává, že byť celkově vypadají náklady na inkluzi velkoryse, ve skutečnosti konkrétně asistenti pedagoga mají poměrně nízký příjem. „Plat asistenta by při plném úvazku činil 25 040 korun hrubého měsíčně, obvykle má ale jen poloviční úvazek,“ uvádí Sárközi. Není se proto čemu divit, že se pořadníky zájemců na tyto pozice ve školách vést nemusí.

Rozhodne vláda

Obavy z úbytku asistentů zaznamenali i vládní politici. Zejména ti od koaličních Pirátů a lidovců údajně neskrývali skepsi a žádali, aby jim Bek navržené změny důkladně vysvětlil. Výsledkem je, že změny ještě projedná vláda a k ministrům poputují hned dva návrhy na změnu příslušné vyhlášky. Ten první počítá se změnami tak, jak by si je představovalo ministerstvo školství. Druhý návrh je jakýmsi kompromisním řešením.

„Druhá varianta s sebou nese možnost zvýšení základního parametru úvazků asistentů pedagoga na školu ve zcela výjimečných případech,“ sdělila mluvčí Lednová. Neboli vyhláškou nařízený vzoreček by ještě šlo obejít, pokud by to situace v konkrétní škole a v jasně definovaných případech vyžadovala. „O výsledné podobě rozhodne vláda,“ dodala mluvčí. Z toho je zřejmé, že ministr Bek si nepřál zbytečnou ko­aliční roztržku – u běžné vyhlášky by totiž jinak stačil jen jeho podpis. Ministerstvo si přeje, aby účinnost novelizované vyhlášky nastala k začátku roku 2025.