A to nejen v Česku. V poměru ceny bytu v obdobné lokalitě i k průměrnému čistému příjmu je Praha drahá, ale ze 300 sledovaných měst je až na 46. místě. V první desítce těch nejdražších jsou čtyři města v komunistické Číně, Hongkong a Tchaj-pej na Tchaj-wanu. Celosvětově nejhorší poměr ceny k příjmům má syrský Damašek.

Přestože kdekdo povídá o tom, jak lze dneska značnou část pracovních pozic vykonávat na dálku, do strukturální krizí postižených, a proto levných postindustriálních „okresů na severu“ se nikdo netlačí. Rozdíly v cenách bývají dramatické: mediánová cena domu v Detroitu šedesát tisíc dolarů proti milionu dvěma stům tisícům v San Francisku.

Poměr ceny k nájmu vychází často lépe v těch drahých lokalitách, pandemie kupříkladu na nějakou dobu totálně zarazila turistiku včetně Airbnb a vedla k poklesu nájmů v oblíbených destinacích. Tato chvíle, kdy se daly za rozumnějších podmínek pronajmout byty s výhledem na Hradčany, je také pryč.

Úplně nejhůř je tam, kde vládne politika NIMBY (z angl. Not In My Back Yard – „ne na mém dvorku“) a promítla se do razítkovacího procesu. Jakkoli to zní velmi česky, rozdíly jsou i v Americe. Ostatně proč vyjde jedna stopa čtvereční šestkrát dráž v San Francisku než v Dallasu?

Pozemky v prosperujících aglomeracích jsou drahé, takže růst poměrně levně se dá jen do výšky. Ti, kdo už bydlí, to nechtějí. Anebo do šířky na předměstích, z čehož zvracejí všichni odborníci. Prefabrikované bydlení? Architekti ohrnují nos, ale zvedá to produktivitu výstavby.

A teď si vyberte, co vlastně chcete.