A jestli budou dostatečně pestré a odolné, aby se dokázaly přizpůsobit postupující klimatické změně. Jenže je tu jeden zásadní, desítky let nevyřešený problém: přemnožená spárkatá zvěř, která okusuje mladé stromky. Hrozí tak, že na mnoha místech bude dominantní dřevinou opět smrk, který zvěři tolik nechutná. Jeleni, mufloni, srnci nebo divočáci způsobují v lesích a na polích miliardové škody a ani zvýšené počty odlovu nedokážou snížit jejich nadměrné stavy na přijatelnou úroveň.

V Česku přitom i po více než třiceti letech od listopadu 1989 funguje socialistický model myslivosti, který v mnoha případech neumožňuje především menším majitelům lesních a zemědělských pozemků účinně regulovat stavy lesní zvěře na svém majetku. Stále se uplatňuje princip, že myslivost je oddělená od vlastnictví pozemků.

V minulých desetiletích se přitom objevilo několik pokusů, jak tento zapouzdřený systém, který nahrává komerčnímu lovu za nemalé peníze, napravit. Nikdy se to nepodařilo. Také proto, že mezi poslanci bylo vždycky hodně myslivců.

Teď je k tomu další příležitost v chystané novele mysliveckého zákona. Koaliční vláda se přitom ve svém programovém prohlášení zavázala, že posílí „pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb“, protože „včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné peníze“. Je nejvyšší čas tento slib naplnit.