Dokázal bych tu mluvit hodiny o tom, co vláda Andreje Babiše pokazila. Ale na druhou stranu se jí nepochybně podařilo pro systém zajistit dostatek peněz. Současná situace je taková, že chaos v řízení resortu je stejný jako za Babiše, ale navíc se ještě zdravotnictví mají peníze sebrat, stěžuje si Milan Kubek s tím, že zejména „jeho“ Českou lékařskou komoru, ze zákona zřízenou profesní organizaci, ministr Vlastimil Válek v podstatě ignoruje.

Vítězství nad koronavirem jsme už zažili několikrát a bohužel po něm vždy následovala další vlna, která zabila další tisíce lidí. Myslím, že je už načase, abychom přestali donekonečna opakovat stejné chyby. Arabové mají jedno pěkné přísloví: Důvěřuj Alláhovi, ale velblouda si raději přivaž. Myslím, že i my bychom už měli být opatrnější. Zejména to platí pro politiky, jejichž rozhodnutí mají přímý dopad na to, jaký nakonec bude mít pandemie průběh. Bohužel, se současným ministrem Vlastimilem Válkem se na řešení neshodnu.

On epidemii celou dobu zlehčoval, a to když byl v opoziční roli, a stejně tak nyní, kdy je ministrem. A teď mi přijde, že je opět ukolébaný klidnou situací, kdy nových nákaz je velmi málo. Moc ten jeho přístup nechápu, neboť dnes už víme, že covid-19 je způsoben sezonním virem. Pokud příliš překotně rozvolňujeme, pak jen celou tu vlnu prodlužujeme. Bohužel je společnost už otupělá. Myslíme si, že covid je pryč, a to, že nám na něj dosud umírá až deset lidí denně, už nám příliš nevadí. Je to škoda, protože i když těch úmrtí nejsou stovky denně, stále jsou to životy, které se dají zachránit.

K zesílení viru opět dojde. Je ale otázka, jak moc velká ta vlna bude, zda třeba nevznikne další mutace, která by mohla být nakažlivější, s horším průběhem onemocnění. V této souvislosti se bojím, aby společnost, která se už podporovaná vládnoucími politiky cítí jako vítěz, na podzim dokázala rychle reagovat, pokud se situace zhorší. Stále máme oproti západním zemím velký handicap, a tím je malá míra proočkovanosti. Ustrnuli jsme na 65 procentech obyvatel, což je o dvacet procentních bodů méně, než kolik činí západoevropský standard. Pokud nás ale k očkování nepřesvědčilo ani to, že jsme v celosvětovém srovnání na devátém místě v počtu zemřelých s covidem-19, tak to budeme mít na podzim opět velmi těžké. Opravdu nevím, jak pak ministr bude chtít motivovat lidi, aby v létě včas chodili na přeočkování. A bojím se, aby se protiepidemická opatření přijímala včas, pokud se situa­ce bude zhoršovat. Tak, aby měla požadovaný účinek.

Ano. Ale rád bych dodal, že to není problém jednoho konkrétního vládního politika. Jestli někdo v něčem během pandemie zklamal, byla to politická reprezentace už v počátku samotné pandemie. Mělo tu vzniknout covidové příměří. Vláda Andreje Babiše měla najít společnou řeč s opozičními stranami. Výsledek měl být takový, aby covid-19 nebyl tématem politického boje. To se nepovedlo. Nad přesvědčením, že covid je zásadní nepřítel, kterého musíme porazit společně, tu opět zvítězil pohled, že je to věc, na které se dají nahnat politické body. Kdyby celá politická scéna mluvila alespoň v tomto tématu jednotně, ušetřili jsme životy spousty lidí.

Mohli si to vyříkat na uzavřených jednáních, ale před lidi měli politici přijít s jasným společným postojem. Mimochodem, ta situace, kterou popisuji, není záležitostí jen začátku pandemie. Ale to, jak tehdejší opoziční strany mydlily schody vládní koalici, se jim teď vrací ve vládě, kdy se k nim stejně chovají opoziční ANO a SPD. Nebylo to v pořádku kdysi, není to v pořádku ani nyní. Pokud jde o covid-19, měli by politici mluvit jednotně.

Bude. Ideálním obdobím na přeočkování je léto. Dosavadní zkušenosti ukazují, že první zhoršení epidemické situace nastává na konci prázdnin a zásadní zlom přichází v momentě, kdy děti začnou chodit do školy. Tehdy už musíme být přeočkovaní. Ideálním měsícem je tedy srpen. O to těžší ale bude lidi k přeočkování přimět. Pokud bude krásně a budeme cestovat, asi se nám nebude chtít myslet na další dávku vakcíny proti covidu-19.

Nemyslím si. Vývoj upravené vakcíny, a zejména výroba, to je běh na dlouhé měsíce. Z toho, co jsem slyšel od kolegů specializujících se na epidemiologii, jsem navíc pochopil, že zatímco omikron se od původní podoby viru skutečně vzdálil a účinnost vakcíny na něj byla nižší, nelze vyloučit, že další mutace v další vlně zase bude podobnější původnímu viru. Takže bych určitě na nic nečekal, a pokud někomu přišla SMS s výzvou k přeočkování, měl by na něj jít. I prostřednictvím vašeho časopisu bych pak rád apeloval na lidi, kteří se dosud naočkovat vůbec nedali: běžte se naočkovat. Dnes už je prokázána bezpečnost vakcín. Dostaly je stamiliony lidí. Nežádoucích účinků bylo na takový obrovský počet velmi málo. Potvrdila se i jejich účinnost. Schopnost zabránit vážnému průběhu onemocnění je velmi vysoká. Nic lepšího v ruce nemáme.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

To je nesmysl. Protože my nechceme chránit jenom ty bezprostředně nakažené, ale chceme také bránit šíření viru v populaci. Pokud se bude virus nekontrolovaně šířit třeba mezi mladými lidmi, museli bychom od nich ty rizikové skupiny lidí izolovat. Je ale jednodušší nechat se jednou ročně naočkovat než zavádět složitá restriktivní omezení, která mají vliv na kontakty lidí a ochranu rizikových skupin.

Což ale nakonec povede opět k další silné vlně, která navíc bude delší, než kdybychom cíleně a srozumitelně bránili viru v dalším šíření. Jak jsem řekl, teď si opět zaděláváme na pořádný problém. Ve společnosti, kde by se někdo jen tak vystavoval viru, kde odpor proti vakcínám je prezentován jako obrana demokracie a svobody, to žádný politik nebude mít s bojem proti pandemii jednoduché.

Jde o klíčový příjem systému zdravotnictví. Ty vámi zmíněné skupiny lidí tvoří šedesát procent všech pojištěnců. Už v únoru, kdy se o tom ve vládě začali bavit, jsem napsal premiéru Fialovi, aby tento záměr přehodnotil. Žil jsem v přesvědčení, že jako Česká lékařská komora v tomto máme podporu ministra zdravotnictví. Ukázalo se ale, že ten snížení platby naopak prosazuje. Snížení platby o 400 korun znamená, že systém přijde o čtrnáct miliard korun, se kterými se počítalo. K tomu si připočtěte dalších šest miliard korun, které má ministerstvo zdravotnictví podle státního rozpočtu ušetřit přímo v rámci fungování resortu. To znamená, že zdravotnictví bude mít o dvacet miliard korun méně. Žasnu, že po tom, jakým výzvám musel náš zdravotnický systém čelit, je najednou zdravotnictví oblastí, kde se má nejvíce šetřit.

Ty sliby ale byly dány za poněkud odlišné situace. Teď tu máme čtyři silné argumenty, proč bychom platbu neměli snižovat. Prvním je rekordní inflace. Druhým je covid-19, který ještě zdaleka neskončil, a my opět máme pár měsíců, abychom se připravili na podzimní zhoršení. Nechci strašit, ale musíme opravdu počítat s řadou možných scénářů. Třetím argumentem je velké množství péče, kterou lidé nečerpali, protože objektivně nemohli. Zdravotnictví bylo zahlcené a všechny neakutní výkony se přesouvaly do období, až covid-19 zeslábne. Tu péči teď budeme muset financovat. A čtvrtým argumentem je uprchlická krize spojená s konfliktem na Ukrajině. Hovoříme o 400 tisících uprchlíků, z nichž většinu tvoří děti. Ti samozřejmě mají nárok na čerpání zdravotní péče v plném rozsahu jako čeští občané. Zároveň zcela padl cíl, proč do toho vláda šla: snížit schodek státního rozpočtu. To je za současné situace už absolutní iluze. Z řady důvodů se to nemůže podařit. Troufám si navíc tvrdit, že za současné situace, kdy všechno podražuje, už nějaký schodek státního rozpočtu ani občany nezajímá.

Ujišťování vlády by platilo jen v případě, že by se jednalo pouze o účetní trik. Tedy že by pojišťovny nebyly tlačeny k tomu, aby šetřily, výdaje by byly stále stejné a šlo by se do dluhu. Jenže tak jednoduché to nebude. Už totiž začalo dohodovací řízení o úhradové vyhlášce na příští rok a zdravotní pojišťovny neprojevují úmysl zvyšovat úhrady, kompenzovat zdravotnickým zařízením vysokou inflaci a podobně. Spíše to vypadá tak, že pan ministr chlácholí občany, že se nic nestane, a zdravotní pojišťovny přitom reálně sníží úhrady pro zdravotnická zařízení, z čehož může vzniknout problém, protože nebude z čeho zaplatit mzdy zdravotníkům.

Dokázal bych vám tu mluvit hodiny o tom, co vláda Andreje Babiše pokazila. Co dělali nejen jednotliví ministři zdravotnictví, ale celý kabinet špatně. Mohl bych tu zase zmínit třeba totálně nezvládnutou pandemii. Ale na druhou stranu – Babišovi a jeho ministrům se nepochybně podařilo pro systém zajistit dostatek peněz. Současná situace je taková, že chaos v řízení resortu je stejný jako za Babiše, ale navíc se ještě zdravotnictví mají peníze sebrat.

Ale na špatném místě! V Německu se pro výdaje za zdravotnictví vžil termín investice do zdraví. To je podle mě skvělé označení. Češi stárnou, roste potřeba zdravotní i sociální péče. Zároveň se takřka každý z nás chce dožít vysokého věku. A to ve zdraví. Úspory ve zdravotnictví jdou přímo proti tomu. Pokud budou dopady takové, že dojde ke snižování nebo stagnaci platů zdravotníků, povede to k jejich velké nespokojenosti.

Posíláme si dopisy. Podle ministra Válka je ve zdravotním pojištění peněz dost a ve státním rozpočtu naopak peníze nejsou. Je tedy potřeba, aby zdravotnictví „vypomohlo“. A až prý zbohatneme, platby se zase zvednou. Zároveň říká, že bude chtít přejít na nový mechanismus, aby se příspěvek valorizoval pravidelně podle nějakého vzorce, jako je tomu například u penzí. Tady ale bude záležet na tom, jaká bude ta první částka, z níž se bude valorizovat. To bude zásadní. S myšlenkou valorizace nicméně souhlasím, je už potřeba v tom mít nějaký systém.

Nedovedl jsem si představit, že může být něco horšího než komunikace s Adamem Vojtěchem (exministrem za ANO, pozn. red.). A ono to nastalo. Vlastimil Válek s Českou lékařskou komorou nekomunikuje prakticky vůbec. Od jeho jmenování v prosinci 2021 jsem se s ním setkal jen jednou. Přijde mi, že má pocit, že nás nepotřebuje, a že podle jeho názoru nejsme důležití. Zatím se zdá, že jako partnera vnímá spíše Českou lékařskou společnost Jana Evangelisty Purkyně (dobrovolné nezávislé sdružení fyzických osob – lékařů, farmaceutů a ostatních pracovníků ve zdravotnictví a přidružených oborech, nejedná se o profesní komoru zřízenou zákonem, pozn. red.) a dále menší, marginální organizace určitých specializací, například Sdružení praktických lékařů.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

To je jednoduché. Česká lékařská komora v ní již nemá zastoupení. V minulosti nás do ní přizval tehdejší ministr Petr Arenberger, ale za jeho působení se rada stihla sejít jen jednou. Pak se vrátil Adam Vojtěch, který mě z rady hned odvolal. O opětovné jmenování jsem žádal ministra Válka v lednu letošního roku, ale vůbec neodpověděl.

Myslím, že nikoli. To není o Milanu Kubkovi. Ministr prostě nemá rád komoru a podle toho se k ní i chová.

Je to další klasický rozpor mezi politickou proklamací a realitou. Pravicové politické strany říkají, že by měla existovat nějaká dobrovolná spoluúčast pacientů, aby lidé byli motivováni k zodpovědnému chování, například formou spoření či pojištění. Proti tomu se těžko něco namítá. Problém ale je, když to chcete realizovat. Protože pak zjistíte, že reálně nemáme na co se připojistit. Je přece nesmysl, aby někdo, kdo má peníze, si dopředu předplácel lepší stravu. Když ji bude chtít, prostě si ji koupí, protože na ni má. Když budete chtít nadstandardní pokoj? Taky si ho zaplatíte, když na něj budete mít a budete o něj stát. A pokud byste si naopak chtěl předplatit skutečně drahou medicínskou péči, třeba na různá vzácná onemocnění, tak tam zase zjistíte, že by na to prakticky nikdo neměl, i kdyby si šetřil jako šílený. Tak to budete postupně ořezávat a nakonec vám zbudou dvě tři položky, kvůli kterým se nikomu nevyplatí vymýšlet pojistný produkt.

Napadá mě jedna oblast, kde by se o tom dalo uvažovat. Mohli bychom umožnit, aby si lidé v produktivním věku a ti, kteří vydělávají, mohli spořit na dobu, až budou staří, na sociálně-zdravotní péči a třeba na léky. To by mělo smysl, protože už dnes vidíme, že právě výdaje na tyto služby a na léky jsou pro seniory finančně poměrně velkou zátěží. Mohlo by to ve výsledku vypadat třeba tak, že ten, kdo se v produktivním věku připojistí, by v seniorském věku byl osvobozen od doplatků na léky. Protiargumentem by ale mohlo být, že lidé nebudou takovému systému věřit. Protože co když to zase nějaká další vláda zruší?

Kdybych si měl vsadit, tak na to, že to skončí dlouhou diskusí, několika konferencemi, kulatými stoly… A výsledkem bude velké nic.

V tomto případě si myslím, že sama myšlenka podpory péče o sebe sama je naprosto správná, a velmi to podporuji. Trochu skeptický jsem k tomu, nakolik budou zrovna tato odpuštění poplatků motivační. Nevím, jestli to oceníte, když třeba ani auto nechcete… Nebo druhý nápad – odpuštění poplatku za vyšetření ke zbrojnímu průkazu… Na ten se asi taky nečekají fronty. Ale něco univerzálně přijatelného by mohlo zafungovat. Třeba příspěvek na vitaminy a výživové doplňky. Obecně je žalostné, jak málo Čechů využívá preventivních prohlídek a programů. Pokud to bude chtít ministr podpořit, jsme určitě pro.

Tady není co řešit, prostě je zrušme. Jednoznačně ano, v tom ministra podporujeme. Je to jen zbytečná byrokracie, která otravuje snad všechny – pacienty, lékaře i zaměstnavatele. Opravdu není potřeba, aby vás někdo kontroloval, zda můžete v zaměstnání sedět a pracovat s počítačem. S čím to nesmíme zaměňovat, jsou pravidelné lékařské prohlídky. O těch jsme se již bavili a jsou skutečně velmi důležité. 

Milan Kubek (54)

• Prezident České lékařské komory. Lékař internista. Absolvent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

• V letech 2004 až 2008 byl viceprezidentem Evropské federace lékařů zaměstnanců, od roku 2009 do roku 2015 zastával funkci viceprezidenta Stálého výboru evropských lékařů v Bruselu.