Vousatý pětačtyřicátník v džínách a teniskách se brodí vodou u kamenité mořské pláže. V pozadí stojí podnikatelský barokní dům o rozloze Václavského náměstí. Na pláží stojí čtyři svalovci, kteří nejspíš vznikli sblížením Terminátora s prasnicí. Když vousáč dojde na pláž, svalovci ho zase šoupnou zpátky do vody. Jednou, podruhé, potřetí. Obě strany to komentují v libozvučné bulharštině, ale nikdo se dvakrát dobře nebaví.

Mediální zásah

Mírně komická scénka by byla zcela bezvýznamná, kdyby oním vousáčem nebyl exministr spravedlnosti a šéf opozičního uskupení Da Bulgaria (rappeři, zůstaňte v klidu, znamená to „Ano, Bulharsko“) Christo Ivanov. On a jeho dva kolegové si přišli vyzkoušet, jestli budou na pláž – zhruba na půli cesty mezi oblíbenými turistickými středisky Burgas a Sozopol – mít přístup. Podle svalovců neměli. Podle přivolaných policistů také ne. Odtáhli tedy ve člunu s nepořízenou, ale podařil se jim obrovský mediální zásah.

Videozáznam výjevu z 9. července se stal hitem bulharského internetu (údajně funguje stejně jako všude jinde v civilizovaném světě). Co víc, dal do pohybu skandál, jenž řádně otřásá tamním premiérským křeslem. V něm již jedenáct let – se dvěma minipřestávkami – dlí mohutná zadnice Bojka Borisova. Nyní je však premiér v ohrožení.

Daniel Deyl

Zmiňovaný architektonický klenot v pozadí totiž patří Ahmedu Doganovi, nejvýraznější postavě bulharské postkomunistické politiky a byznysu; hned o něm bude řeč podrobněji. Tento Dogan si usmyslel, že na pláži, která je blízko jeho domu, nemá nikdo co pohledávat. Že je veřejně přístupná, mu bylo docela jedno.

Už jen to může leckomu hnout žlučí. Skutečný poprask však nastal, když vyšlo najevo, že terminátorští kříženci nejsou jen tak nějací najatí vyhazovači, nýbrž příslušníci státní bezpečnostní služby NSP, jež má chránit ústavní činitele. Namísto toho sloužili Doganovi, jenž žádným ústavním činitelem není; není ani řadovým poslancem a ve své straně je pouze čestným doživotním předsedou. Přesto má na bulharský veřejný život zásadní vliv. 

Tak se dělá politika

Jak to víme? Inu, on sám se tím nijak netají. „Všichni mluvíte o darech, které politikům dávají jednotlivci nebo firmy. To se sice děje, ale není to zdaleka celá pravda,“ řekl bulharským novinářům v dnes již proslulém rozhovoru v roce 2005. „Od Japonska po Ameriku má každá politická strana, jak to říct, okruh svých firem. Pokud si myslíte, že jsem méně schopný než nějaký bankéř, nemáte o politice žádné ponětí. Každý druhý podnikatel z těch, kteří v posledních patnácti letech vyrostli, toho dosáhl s mojí pomocí, nebo alespoň s mým požehnáním. A proč to přiznávám jenom já? Protože jenom já k tomu mám odvahu. Tak se dělá politika a ne jinak.“

Otevřenost v tomto smyslu Doganovi tedy nikdo upřít nemůže. Po volbách v roce 2009 se nechal před televizními kamerami slyšet, že „jakou moc mají poslanci? Žádnou. Moc mám já, já rozhoduju o tom, kam půjdou peníze. A chci, abyste to chápali.“ 

A skutečně, následující čtyři roky měli Bulhaři co chápat, protože Dogan je využil ke zkonstruování jakéhosi politicko-ekonomického perpetua mobile. Jeho hlavními spoluaktéry byla někdejší ministerská úřednice Irena Krastěvová, Corpbank (tehdy čtvrtý největší finanční ústav v zemi), Krastěvové syn Deljan Pejevskij a premiér Borisov.

Daniel Deyl

Corpbank, napojená na Doganovu partaj DPS, obsluhovala přes šedesát procent veškerých aktiv osmnácti strategických státních podniků. (To víme od exministra financí Simeona Džankova, jenž před svým vládním angažmá pracoval pro Světovou banku a s Borisovem se rozešel v roce 2013 ve velmi zlém.) Táž banka poskytla výhodný úvěr paní Krastěvové na založení mediálního domu New Bulgarian Media Group, jenž začal výborně prosperovat, mimo jiné díky inzerci řečených osmnácti firem. 

Po volbách v roce 2009, v nichž Borisov vyhrál, nasadila New Bulgarian Media Group silně provládní kurz. Syn Krastěvové Deljan Pejevskij získal významný podíl v někdejším tabákovém monopolním výrobci Bulgartabak. Všechno fungovalo parádně: Krastěvové patřilo 40 procent bulharského mediálního trhu a až 80 procent veškeré distribuce, jejímu synovi kvetl byznys a Borisov měl prima podporu; Dogan – alespoň podle pravděpodobně vyhlížející verze, již razí bulharský server novinite.com – vše režíroval.

Kosa na kameni

Chyba nastala v roce 2013, kdy chtěl Borisov z Pejevského udělat šéfa kontrarozvědky DANS. Bulhaři jsou sice zvyklí na leccos, ale tohle bylo příliš: následoval povyk, demonstrace a nepokoje. Pejevskij jmenování pod tlakem odmítl. Dogan se stáhl z čela strany, také proto, že to mohl udělat, aniž by ztratil vliv. Následující rok Krastěvová prodala svůj podíl v NBMG; její syn si ponechal polovinu a zorganizoval run na Corpbank, když během několika dnů fyzicky vybral všechny peníze, které mohl, a vzápětí nechal svá média tvrdit, že banka je švorc (povedlo se, banka ještě v roce 2014 zanikla).

Borisov a jeho vládní strana bouři ustáli, ačkoli je někteří ministři opustili, mezi nimi zmiňovaní Simeon Džankov z financí a později i Christo Ivanov ze spravedlnosti. Po volbách v roce 2017 se Borisov znovu dostal k moci, ale mezitím mu vyrostl jiný soupeř – generál Rumen Radev, bývalý velitel válečného letectva, vyhrál prezidentské volby. Od té doby je souboj premiéra s prezidentem, jemuž ústava mnoho moci nedává, centrálním rysem bulharské politiky.

A to je také stav, za něhož se provalilo, že Doganovu vilu hlídají státní VIP terminátorští bodyguardi, samozřejmě za státní peníze. Den po Ivanovově plážovém videocvičení doporučil prezident Radev Borisovovi rezignaci; premiér odmítl s tím, že za činnost NSP, pod níž řečení bodyguardi spadají, odpovídá prezident. Následující den, 11. července, se v Radevově kanceláři objevili zvláštní vyšetřovatelé prokuratury, zabavili jakési dokumenty a zatkli dva prezidentovy poradce. 

Vzápětí vyšlo najevo, že NSP na Doganův pokyn po incidentu s Ivanovem zaúkolovala válečné námořnictvo, aby hlídalo jeho vilu z moře. Premiér Borisov se zároveň začal od Dogana distancovat; jeho strana vypracovala písemné prohlášení, že není pod vlivem DPS. Mezitím nabraly na síle pouliční protesty; minulý týden demonstranti hrozili, že obsadí parlament a budou tam, dokud premiér Borisov neodstoupí. 

Co to znamená pro Česko? Že ještě je kam klesnout. Jestli je to dobrá nebo špatná zpráva, závisí na nátuře čtenářově.

Ahmed Dogan (66)

• 1954 - narodil se svobodné turecké matce a neznámému otci v bulharské vesničce Pčelarovo

• 1981 - ukončil studia filozofie na Sofijské univerzitě (jeho doktorská práce nese název Filozofická analýza principu symetrie)

• 1990 - založil stranu Hnutí za práva a svobody (DPS), která se zejména zprvu soustředila na zastupování zájmů turecké menšiny

• 2013 - oficiálně opustil vedení strany a stal se jejím čestným předsedou

• 2018 - převzal 70procentní podíl ve firmě SIGDA, která vlastní tepelnou elektrárnu ve Varně, již o rok dříve (údajně pod vládním nátlakem) prodal ČEZ

• 2020 - jeho jmění oficiálně čítá „pouze“ pět milionů dolarů

Zdroje: wikipedia.org, Business New Europe

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Daniel Deyl