Systém zachycování oxidů uhlíku Petra Nova na texaské uhelné elektrárně u Houstonu byl spuštěn v roce 2017. Stál miliardu dolarů a měl výrazně snížit uhlíkovou stopu fosilního zdroje. Realita je ale o něco složitější. Od letošního května je systém odpojen, protože provozovateli elektrárny se jeho provoz nevyplatí. Jde o to, že se zachycený oxid uhličitý používal při získávání dalších fosilních surovin, což je z pohledu ochránců klimatu paradoxní situace. Těžaři plynu a ropy jej využívají při svých vrtech do břidlicových ložisek. Jejich byznys ale s nízkou cenou ropy upadá.

Projekt Petra Nova měl pomoci zlepšit ovzduší v jednom z nejvíce špinavých regionů Texasu. Uhelný zdroj měl jako celek vypouštět o třetinu méně oxidu uhličitého. Provozovatel uváděl úsporu jako ekvivalent 300 tisíc aut na silnicích ročně. Problémy s tím, co dělat se zachyceným oxidem uhlíku, ukazují podle internetového magazínu Quartz na „podivnou dynamiku“ technologií, které jsou považovány za vhodné řešení v boji s změnou klimatu a mohou ovlivnit i jejich rozšíření po celém světě. 

Zachycování uhlíku v průmyslových komplexech nebo energetických zdrojích na zemní plyn nebo uhlí má sehrát v následujících dekádách důležitou roli při snižování produkce emisí u řady států. Problém je hlavně v tom, co s uloženým CO2 dělat, protože po něm není vysoká poptávka. 

V Americe šlo dosud hlavně o těžařský průmysl a zmiňovaná břidlicová ložiska. Technologie se nazývá enhanced oil recovery (EOR). „EOR je odrazovým můstkem. Pokud si můžete vybrat mezi konvenčním způsobem těžby ropy a tím, kde jsou emise sníženy, budete chtít takto produkovat veškerou ropu,“ obhajuje ekologičtější těžbu John Thomson ze skupiny Clean Air Task Force. Bostonská poradenská společnost prosazuje v energetice nové technologie, které jsou šetrnější k životnímu prostředí.

Velkokapacitní zařízení na zachycování a ukládání uhlíku (CCS) byla do roku 2019 nainstalována nebo se staví v celosvětovém měřítku na více než dvaceti místech. Většinou to jsou chemičky, výrobci hnojiv, zařízení na zpracování zemního plynu. U elektráren to je zatím výjimkou, protože zachycování plynu je nákladnější. Neúspěchem skončil projekt CCS v Mississippi u uhelné elektrárny Kemper. Technologie stála osm miliard dolarů a projekt v roce 2018 zkrachoval. Elektrárna měla ukázat budoucnost spalování uhlí jako čistého zdroje. To se nepodařilo. 

Lépe dopadl podobný projekt v Kanadě. Uhelná elektrárna Boundary Dam je vybavena technologií CCS od roku 2014 a od té doby měla zachytit tři miliony tun oxidu uhličitého. Její provoz odolává i v době pádu cen ropy, protože Kanada má přísnější limity na vypouštění skleníkových plynů uhelných elektráren. Oxid uhličitý se ukládá pod zem a potrubím se dostává do nedalekých ropných vrtů. Elektrárna udává, že zachytila 90 procent veškerého oxidu uhličitého, jež by se dostal do okolní atmosféry. 

V případě projektu CCS Petra Nova byla celková úspěšnost o dost nižší, protože byla technologie často mimo provoz. V momentě, kdy je zapnuta, zachytí 94,4 procenta oxidů uhlíku. Během tří let byla ale vypnuta 367 dní, ať už při pravidelných odstávkách na údržbu, nebo kvůli hurikánu Harvey (srpen až září 2017), kdy musela zavřít na čtyři týdny celá elektrárna. 

Ropa musí zdražit

Aby zachycování uhlíku dávalo ekonomický smysl, musel by stát barel ropy minimálně 75 dolarů. Pak by se vyplatilo uhlík prodávat těžařům, kteří používají frakování. Už před pandemií se ale cena pohybovala na úrovni 60 dolarů, nyní to je o dvacet dolarů méně. Ropný sektor je silně zasažen, za posledních devět měsíců musely největší ropné firmy světa už odepsat 87 miliard dolarů.

Kdy – a zda vůbec – se ropa dostane na předkrizové úrovně, není jisté. „Projekt Petra Nova byl z technologického hlediska úspěšný. Ale předpoklad, který stojí za tím, že má smysl z hlediska životního prostředí nebo finančně, už neplatí,“ vysvětlil profesor stavebnictví na texaské Riceově univerzitě Daniel Cohan. 

Arij van Berkel z nizozemské konzultační společnosti Lux Research souhlasí s tím, že potenciál ekonomicky udržitelné technologie EOR je každým rokem nižší. Finanční problémy se zaváděním nových technologií nemají jen uhelné elektrárny. V květnu musela vyhlásit bankrot americká firma Glasspoint. Podílela se na technologii produkce páry pro ropná pole v Ománu ze solárního parku Miraah (solární EOR). Kvůli laciné ropě se výroba přestala vyplácet.

Větší daňové úlevy

Texaský projekt Petra Nova by mohl zachránit americký program 45Q, jenž daňově zvýhodňuje projekty CCS. Daňová úleva je vyšší, pokud se firma rozhodne zachycený uhlík ukládat dlouhodobě pod zem. Měla by činit 50 dolarů za uskladněnou tunu uhlíku. 

Pokles poptávky po elektřině ale obecně vede v Americe k tomu, že řada uhelných zdrojů skončí, protože mají vysoké provozní náklady. Aby se projekty ukládání uhlíku vyplatily, je potřeba, aby byly ceny ropy vysoké (s tím se zvyšuje produkce ropy), a také byla poptávka po uhlí. Ta zase není v zájmu ochránců klimatu. 

Analytik americké neziskové organizace Institut pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu (IEEFA) Dennis Wamsted varoval před tím, že současné projekty CCS spojené se spalováním uhlí jsou pastí pro neinformované investory. Ekonomická udržitelnost je v současnosti jen neprokázaným snem autorů těchto projektů. 

Cohan míní, že podobné projekty mají šanci u továren mimo energetický sektor. Pro staré uhelné elektrárny je tato technologie příliš drahá a nevyplatí se. Rozumnější je podle něj investovat do obnovitelných zdrojů energie.