Jak pravil po vypuknutí neobvykle rozsáhlých protestů proti kubánskému režimu tamější prezident a šéf Komunistické strany Kuby, který převzal otěže po bratrech Castrových, Miguel Díaz-Canel: „Pokyn k boji je dán: revolucionáři do ulic.“

Zní to trochu jako hláška z Pelíšků, nicméně legrace to není. Stovky tisíc obyčejných lidí nenakazíte americkou propagandou, navíc poslední velké demonstrace byly před 27 lety v podstatě omezeny na hlavní město, ale dnes jsou i v malých provinčních městech po celé Kubě.

Důvod je jednoduchý, ani pod karibským sluncem, ba dokonce ani s velmi šťastnou povahou nelze donekonečna akceptovat, že za všechno mohou „imperialisté“, a snášet nedostatek základních potravin a léků, věčný přídělový systém a ke všemu i problémy s covidem.

S Che Guevarou na triku

Zatímco dynastický severokorejský režim nenajde zastánce ani mezi vyloženými lunatiky, jak je odpudivý, ten kubánský má pořád překvapivě hodně zastánců nejen v Latinské Americe, ale i na Západě, včetně univerzitních kampusů ve Spojených státech.

Okouzlení romantickou představou vzdoru proti imperialistické supervelmoci tak nějak přetrvává a trička s obrázky Che Guevary se ještě pořád prodávají. To bylo pochopitelné u generace levicových intelektuálů, odkojených studentskými bouřemi 60. let, nakonec Fidel Castro, natožpak Che Guevara nebyli srovnatelní s formáty burana Nikity Chruščova nebo senilního Leonida Brežněva.

Tak nějak se počítalo s tím, že když skončily dotace po rozpadu Sovětského svazu a dalších zemí včetně Československa, které Kubu léta ekonomicky držely nad vodou, všechno půjde rychle. Jestli něco kubánský režim (kromě naprosté ekonomické nekompetentnosti a snahy o „vývoz revoluce“) za dobu své existence prokázal, je to neuvěřitelná vůle k přežití, jistěže za cenu represí jinak smýšlejících.

Navíc v Chávezově Venezuele našel nového sponzora, ochotného dodávat levně ropu a platit dobré peníze za kubánské zdravotníky, kteří se ukázali jako mnohem lepší vývozní artikl než zdejší nekonkurenceschopný třtinový cukr. Jenomže kubánské zdravotnictví, dlouho opravdová pýcha režimu, nezvládá covid.

Vakcíny darem

Venezuela je sama „cugrunt“ a na Kubě nastalo další „zvláštní období míru“. Trump nebyl Obama, který částečně uvolnil embargo, povolil transfery peněz od velmi početné kubánské diaspory ve Spojených státech. Ta je sice většinově silně antikomunistická, ale peníze příbuzným posílala.

Režim byl schopen udělat nějaké ústupky, třeba pokud jde o zahraniční cestovní ruch a vytvoření malého prostoru pro soukromé podnikání, ale nikoli v tolerování opozice.

Kuba by měla být na poměry Karibiku a Latinské Ameriky vlastně bohatá, embargo neembargo. Být na místě Američanů, tak bych jej z humanitárních důvodů na všechno, co se týká obyčejných lidí, zrušil a nádavkem nabídl darem vakcíny. Díaz-Canel by se pak se svým pokynem k boji asi po..al.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.