Osmdesát tisíc lidí vrátilo v únoru živnostenské oprávnění, což je neuvěřitelný počet. Dává se to do souvislosti s povinným zaváděním datových schránek, které jsou pro řemeslníky či stánkaře, používající často jen tlačítkový mobil, poslední kapkou státní buzerace.

Ale nejde evidentně jen o datové schránky, protože exodus začal už mnohem dříve a je spojen se situací OSVČ, která není růžová už docela dlouho. A když covidová omezení vystřídalo další spravedlivé tažení proti jejich údajně nízkým daním a nedostatečně vysokému příspěvku na důchodové pojištění, mělo toho zřejmě docela hodně lidí právě tak akorát.

A dost možná je to teprve začátek a na pokračování se můžeme těšit s tím, jak se bude blížit zvyšování živnostenských daní.

Ti, kdo odcházejí, měli často živnost ještě ke svému zaměstnání nebo k penzi. Státu neplatili moc, ale něco přece a neobtěžovali s dalšími nároky a požadavky. Nyní vrátili živnosťák, dál budou dělat načerno nebo na oprávnění kamaráda či nějakého příbuzného.

Navíc od elektrikáře, obkladače či truhláře nikdo účtenku nechce, protože je rád, že sehnal řemeslníka, který něco umí. A pak jsou zde různé dohody o provedení práce, brigády s platbou na ruku a mnoho dalších forem existence v šedé zóně. K tomu si dojdou na pracák pro příspěvek na bydlení a pro různé další dostupné formy pomoci a všem bojovníkům za „spravedlivé“ zdanění OSVČ ukážou prostředníček.

Je nespornou skutečností, že český daňový systém byl k samostatně podnikajícím lidem vždy velmi vlídný a velkorysý, také jsme byli ve střední Evropě živnostenskou velmocí. Pravda také je, že v tom hrál velkou roli i ten slavný švarcsystém, kdy firmy nahrazovaly zaměstnance levnějšími živnostníky, což se v jiných zemích nedělo.

Ale v těch zemích také zaměstnavatelé neplatili a neplatí státu obří částky za zdravotní a sociální pojištění, aby kompenzovali státu velmi nízké zdanění mezd. Zvyšování jak administrativního, tak daňového tlaku na živnostníky nicméně nepovede ke zvýšení daňového výnosu, ale k přesunu velké části dotčených lidí do šedé zóny.

Zvláště navrhovatelé radikálního zvyšování daní z příjmů by měli tento vývoj pečlivě sledovat. Třeba jim dojde, že daně nejsou jednoduchá aritmetika a platí v nich i nějaké meze citlivosti.

Platit jako mourovatý, a ještě být za parazita, to se fakt nikomu nechce.