Komentář: Německo svírá rozpočtový žal, nedostatek peněz a úzkost
Německý Institut energetické ekonomiky loni spočítal, že cesta k „čisté nule“, tedy bezemisní energetice, bude do roku 2030 stát zemi neuvěřitelných 1,9 bilionu eur.
hlavní komentátor
V Německu to začíná vřít a nejde o důsledky globálního oteplování, ale spíš o reakci na to, jak zelená politika dopadá na německou ekonomiku a životní úroveň.
Farmáři zablokovali kvůli škrtům předepsaným vládou celou zemi, která řeší problém nedostatku zdrojů na svou zelenou politiku. Důvodem je rozhodnutí Ústavního soudu, jenž politikům nedovolil použít peníze vypůjčené v roce 2021 na řešení důsledků covidové pandemie nad rámec ústavní dluhové brzdy.
Nyní proto chybějí desítky miliard eur na dotování cen energií a nejrůznější podpory. A tak se šetří. Škrtlo se dotování cen energií pro domácnosti, které mělo trvat přinejmenším do jara, skončily dotace na nákup elektromobilů a samozřejmě nemohlo nedojít na zemědělce.
Zelená hra o biliony eur
Němečtí farmáři měli přijít o úlevu na daních ze zemědělských vozidel a „zelené“ nafty používané v zemědělství. A vzbouřili se. Vláda bude couvat, ale nemá moc kam. Německý průmysl – tradiční zdroj německého bohatství a rozpočtových příjmů – skomírá.
Na vysoké ceny energií už nedokáže odpovědět, protože na jejich dotování právě došly zdroje. A lepší už to nebude. Dalších peněz se domáhají jako obvykle železničáři, ale i další sociální skupiny.
Minulý týden přinesl americký deník The Wall Street Journal redakční komentář, v němž se pozastavuje nad loňskou – málo známou – studií Institutu energetické ekonomiky při Univerzitě v Kolíně nad Rýnem. Podle ní je třeba na cestu k takzvané „čisté nule“ (nulovým uhlíkovým emisím) najít podle existujících německých plánů do roku 2030 neuvěřitelných 1,9 bilionu eur.
Ročně jde (pokud se započte minulý rok) v průměru o 240 miliard, což znamená tři tisíce eur na hlavu, a to včetně penzistů a kojenců. V korunách se jedná o 73,5 tisíce.
Otázky, o nichž se nediskutuje
WSJ se u autorů studie ujišťoval, že to jsou skutečně náklady jen za Německo, a nikoli za celou EU – tak neuvěřitelná se mu ta cifra zdála. Jde nejen o státní výdaje kryté z daní a emisních povolenek, ale především o výdaje, které budou muset vynaložit domácnosti na zvýšení své energetické účinnosti. Tedy na všechna ta tepelná čerpadla, zateplení, soláry na střechách atd. Samozřejmě nad rámec státního příspěvku.
A samotní Němci toho o výši svých budoucích výdajů zatím nejspíš moc netuší, protože o těchto otázkách se nediskutuje. Náklady na ně dopadají jako z čistého nebe, podobně jako v aktuálním případě na zemědělce. A atmosféra v zemi houstne a houstnout bude.
Zadlužování bez následků
Německo samozřejmě může – politickým rozhodnutím – hodit svou dluhovou brzdu přes palubu a rozjet gigantické zadlužování. To ale nezůstane bez následků a tradičním partajím to v soupeření s protisystémovou AfD, těžící z kritické situace v zemi, na popularitě určitě nepřidá.
Náš západní soused, na nějž jsme ekonomicky, ale i politicky značně navázaní, směřuje k nějaké změně, která bude nejspíš mnohem hlubší, než si dnes dovedeme představit. Ještě hůře si ale lze představit, že by to pro nás mohla být změna k lepšímu.