Evropská unie intenzivně řeší problém s polozapomenutou smlouvou, která se téměř třicet let válela zaprášená někde v šuplíku. V posledních letech ji však nejeden fosilní investor oprášil a naboural bruselským úředníkům plán na ozelenění Evropy. Cílem takzvané energetické charty bylo původně chránit zahraniční investice v tehdy nepředvídatelných postkomunistických zemích a dát investorům jistotu, že jejich majetek nevlastní nějaký novodobý diktátor. Ve většině postsovětských satelitů se však nakonec vývoj ubíral mnohem příznivějším směrem, a tak články mezinárodního kontraktu nebylo v prvních letech třeba vůbec aktivovat.

To se nyní změnilo. „Špinavé“ energetické firmy na jeho základě hromadně žalují evropské vlády za klimatické odklony od uhlí, plynu i jádra. Miliardové odškodné požadují třeba stavitelé plynovodu Nord Stream 2, tedy Gazprom. Švédský Vattenfall už dokonce vysoudil na Německu 2,4 miliardy eur za předčasné vypnutí jaderných elektráren. Podle deníku Die Welt je aktuálně známo 142 žalob.

Nejde však jen o fosilní a jadernou energetiku. Na smlouvu sázejí i čeští solárníci kvůli dodatečnému zdanění fotovoltaik. Stejně tak se na dokument odvolávají i jejich španělští a rumunští kolegové, které tamní vlády také zpětně zkrouhly.

EU by proto ráda chartu přepsala, což však naráží na odpor mimoevropských signatářů. Z kontraktu nejde ani jednoduše vystoupit, protože ustanovení by v takovém případě platila ještě dalších dvacet let. Nejen při podpisu smlouvy s mobilním operátorem je tedy dobré si promyslet, zda se náhodou nezavazujete na delší dobu, než by vám bylo milé.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.