Krocani musí být skvělá investice a také vášeň; Rich Schmidt by mohl povídat. Bývalý špičkový manažer v elektroautomobilce Tesla přišel v roce 2019 do neméně revoluční firmy Lordstown Motors, jež se specializuje na výrobu elektrických náklaďáků. Všechno šlo prima; Schmidt byl prezidentem, firma ze státu Ohio vydávala na cestě komplikovaným výzkumem optimistické zvuky a na burze se držela nad dvaceti dolary za akcii. Začátkem letošního roku vylezla i nad dolarů třicet.

V tu chvíli se Schmidt sebral a prodal 39 procent svých akcií za 4,6 milionu dolarů. Proč? Protože nutně potřeboval peníze na rozšíření jiného svého projektu, krocaní farmy v Tennessee. Je to jasné, ne? Co uděláte, když vedete špičkovou technologickou firmu na pražském předměstí a máte ambici být zhruba Edisonem? Koupíte slepičárnu u Mikulova.

Schmidt nebyl sám. Kromě něho podobně učinili další čtyři členové nejužšího vedení Lordstownu; celkem tak během prvních tří únorových dnů utržili na osm milionů dolarů. Pokud je známo, žádnou nákladnou zálibu v drůbeži neměli.

Pád v plamenech

Následně se stalo, co už čekáte. V březnu vydala firma nečekaně hrůzostrašnou výroční zprávu o hospodaření a doprovodila ji vyjádřením, že nejspíš nesežene dostatek peněz, aby mohla v činnosti pokračovat. Z hlediska lidského pokroku to není nutně tragédie, protože jediný sledovatelný počin byla lednová jízda prototypu jejího elektronáklaďáku. Naneštěstí skončila po deseti minutách, kdy se vůz sám od sebe vznítil.

Je dost možné, že právě lednové fias­ko zavřelo Schmidtovi a spol. dveře k dalšímu financování, které by firmu udrželo v chodu. To však věděli pouze oni coby insideři; veřejnost – tedy v tomto smyslu slova outsideři – viděla jen plameny, ale ne finanční spoušť za nimi. Když to v březnu vyšlo najevo, začali se akcionáři svých podílů valem zbavovat. Dnes si díky tomu pořídíte jednu akcii Lordstownu za šest až osm dolarů, pokud máte dost smyslu pro horký elektrizující humor.

Tou dobou se o překotný prodej akcií ze strany řečených pánů začal zajímat regulátor burzovního trhu, Komise pro dohled nad cennými papíry (SEC). Nebylo divu. Schmidtův krok, krocani nekrocani, vypadá na první pohled jako učebnicový příklad zločinného nešvaru zvaného insider trading, ekvivalentu českého zneužití informací v obchodním styku. Krok číslo jedna: prezident a jeho čtyři kolegové se dozvěděli špatné zprávy o firmě, kterou vedli. Krok číslo dvě: veřejnosti nic neřekli. Krok číslo tři: zbavili se značné části svých podílů. Krok číslo čtyři: špatné zprávy vyšly najevo, cena akcií se propadla a investoři, kteří do té doby nevěděli nic, přišli na buben.

Masové podvody

Případ Schmidta a spol. SEC ještě neuzavřela, protože na druhý pohled je věc komplikovanější; hned o tom bude řeč. Přitáhl však pozornost k problému, na nějž poté hlasitě upozornil časopis ­Bloomberg Businessweek: insider trading je disciplína pozoruhodně rozšířená a ještě více škodlivá.

Americký finanční trh považuje za insidera člověka s přístupem k finančně významným informacím o stavu veřejně obchodované firmy, již vede či na ni dohlíží (jako člen managementu nebo představenstva), případně v ní vlastní více než desetiprocentní podíl. Takových lidí je ve Spojených státech 82 tisíc; když použijete paušál čtyř lidí na domácnost, tvoří i se svými nejbližšími sotva procento americké populace.

Problém je v tom, že když tito lidé obchodují na burze, jsou o hodně úspěšnější než běžní smrtelníci. Za loňský rok, jak zjistil specializovaný server tipranks.com, činily výnosy jejich obchodů 23 procent. To v roce, kdy nejúspěšnějšími subjekty byly indexové fondy, které nedělaly nic, pouze držely portfolia co nejtěsněji sledující vývoj nějakého širšího indexu (nejčastěji S&P 500, jenž zakončil loňský rok s celkovým ziskem osmnáct procent). Naopak aktivní správci majetku dostávali hořké kapky. Znalost informací o vlastní firmě tak byla loni na Wall Street nejvýnosnějším investičním artiklem.

Daniel Deyl

Tak by to být nemělo. „Většina lidí má pocit, že americký burzovní trh je cinklý,“ řekl Bloombergu Daniel Taylor z prestižní Wharton School a šéf tamní laboratoře pro forenzní analýzu. „A mají pravdu.“ Podle něj (zdaleka nejen podle něj) je existence masového insider tradingu porušením základní společenské smlouvy, na níž Amerika implicitně stojí – totiž že dobré postavení nemá člověku dávat automatickou převahu nad bližním postavení nižšího.

Obtížná regulace

Problém je v tom, co si s tím počít. Členové vedení firmy a prominentní akcionáři budou vždy z definice vědět o firmě víc než outsideři, píše jinde Matt Levine, někdejší investiční bankéř u Goldman Sachs a dnes finanční sloupkař Bloombergu. Tvrdí, že volání po tvrdších pravidlech je nešťastná věc. „Je možné si představit pravidlo, podle něhož člen vedení firmy nesmí s akciemi obchodovat vůbec,“ napsal Levine letos na jaře. „Vedlo by to k tomu, že kdyby si chtěl CEO koupit dům, musel by rezignovat.“ To je samozřejmě nesmysl. Nebo si lze představit, že by firmy nesměly své špičkové zaměstnance vyplácet v akciích, což jde ale přímo proti záměru podporovat u nich dlouhodobé myšlení.

I proto je regulace insider tradingu složitá a vágní a její dodržování jen lax­ně vymáhané. Pouze ty nejkřiklavější případy, jako výše uvedeného krocaního fanouška Schmidta, se dostanou pod drobnohled úřadů. Oněch osmdesát tisícovek insiderů tak utěšeně – a nefér způsobem – bohatne. Je to cena, kterou trh platí za to, že jeho firmy vedou ti nejlepší lidé. Ale také je možné, že je to cena příliš vysoká. 

Daniel Deyl

Jak na zneužívání podstatných informací

Americká firma Ricago sestrojila software, jehož účelem je zneužívání informací v obchodním styku předejít na rovině firem samotných. Říká mu Systém správy firemní politiky vůči insider tradingu (Insider Trading Policy Management System) a měl by toho dosáhnout dohlížením na dodržování šesti následujících bodů.

Systém správy:

• pravidelná aktualizace digitální databáze informací o insiderech, tedy lidech z vedení společnosti a více než desetiprocentních akcionářích

• k prodeji/nákupu akcií potřebuje insider souhlas představenstva

• v předstihu stanovené termíny, během nichž smí insider s akciemi obchodovat

• detailní zveřejňování (a z něho plynoucí transparentnost) informací o veškerém obchodování insiderů s akciemi

• okamžité oznamování obchodů, jež insideři uskutečňují, a jejich přehledná prezentace

• pravidelné podávání celkových zpráv o obchodních aktivitách insiderů za daná časová období

Zdroj: ricago.com