Petr Dvořák byl nejdéle sloužícím generálním ředitelem České televize. Mediální instituci veřejné služby vedl od října 2011 do konce září 2023. Z funkce odešel poté, co ho ve finále červnové volby Rady ČT v poměru hlasů 11 : 4 předčil Jan Souček, dosavadní ředitel ČT Brno. „Opouštím ČT v nejlepším stavu, v jakém kdy byla,“ shrnuje Dvořák své působení na Kavčích horách. „Ta doba nebyla vždy jednoduchá, ale byla inspirativní. A celých dvanáct let mi víc dávala, než brala,“ říká. Na rozdíl od roku 2011, kdy nastupoval, vidí teď ČT jako důvěryhodnou, silnou, respektovanou. Udržitelné financování ale stále nemá: pokud nové vedení ukončí úsporný chod a zároveň nedojde od 1. ledna 2025 ke zvýšení televizního poplatku, pak ČT v roce 2025 narazí do zdi, varuje Dvořák.

Vlastně jsem nejsilnější mediální instituci v zemi řídil dvacet let – nejdřív osm let televizi Nova, pak dvanáct let Českou televizi.

Zpomalilo mě to, ale dneska už se cítím skvěle. Navíc dva měsíce v klidu mi pomohly, abych netrávil čas běžnými pracovními záležitostmi a mohl přemýšlet. I díky tomu jsem se rozhodl, že se do třetího mandátu v čele ČT zkusím přihlásit. Přemýšlel jsem, jestli dokážu České televizi ještě dát něco nového, dál ji posouvat. A řekl jsem si, že pořád sílu, energii a chuť mám. Důležitá věc také byla přesvědčit mou ženu. Podpořila mě tehdy i po volbě, když mi řekla větu, která mi pomohla dostat se ze stavu, ve kterém jsem těsně po hlasování byl: tedy že bych stejně někdy musel řešit, jak žít život po životě v ČT, jenom to teď dělám o šest let dřív, než jsem původně plánoval, a tím pádem mám šest let k dobru. To je vlastně dobrý přístup. Zřejmě život chtěl, abych ČT opustil v jejích nejlepších letech a v nejlepším stavu, v jakém kdy byla, a abych se poohlédl po něčem dalším.

Zatím neplánuji. Chci zodpovědně a transparentně dokončit předání do rukou nového managementu. Chci si trochu odpočinout, pojedu na dovolenou. A pak začnu vymýšlet, co dál.

Mám konkurenční doložku. Rok poté, co skončím v ČT, nesmím pracovat v žádné instituci, která jí v oblasti televizního vysílání přímo konkuruje. A tam patří jak Nova, tak třeba Prima. Navíc vracet se z veřejnoprávní televize do komerční, se vším respektem ke komerčním televizím, mi připadá jako krok zpátky. Budu spíš hledat něco jiného. A snažit se zúročit dvacet let, která žiji v médiích. Předtím jsem fungoval ve financích, ve sportovním marketingu a to všechno jsem vlastně v rámci ČT propojoval. Takže určitě nějakou zábavu na začátku roku 2024 mít budu.

Lépe by odpověděli ti, kdo hlasovali proti mně. Nicméně na konci mého druhého mandátu je ČT v nejlepší možné kondici nejen za „mých“ dvanáct let, ale od svého vzniku začátkem devadesátých let. Posledních pět let je nejsledovanější televizní skupinou, za dobu mého mandátu to bylo celkem sedmkrát; než jsem nastoupil, nestalo se to nikdy. Je finančně stabilizovaná, respektovaná, lidé jí věří.

Poskytuje veřejnou službu v kvalitě, která je porovnatelná s jinými evropskými mediálními institucemi s mnohem většími rozpočty, a to proto, že jsme se snažili dělat ji chytře, dobře a za rozumných nákladů. Vzhledem k tomu, že rada zvolila jinak, byla ale její kritéria zřejmě jiná. Převládlo to, že chtěla někoho, kdo bude – jak někteří radní říkají – vstřícnější k diskusi. Otázka je, co se tím míní, protože vstřícnější k diskusi já byl vždycky. Jsem člověkem kompromisu, vždy hledám konsenzus. Pokud ale kompromis měl sloužit k prosazování politických názorů, které šly čistě proti nezávislosti ČT, nebo dokonce k najímání spřátelených firem bez výběrových řízení, pak jsem musel být nekompromisní. Musel jsem hlídat, aby televize zůstala nedotčená, objektivní, nezávislá.

Po volbě jsem samozřejmě byl zklamaný. Ale ČT změnu určitě přežije ve zdraví. Navíc je na změnu připravena. Není v situaci z roku 2011, kdy jsem přicházel a v ČT kromě balíku peněz na účtu nebylo vlastně nic. Chyběla hlavně pýcha na instituci, chyběl respekt. Většina lidí byla ustrašená, aby nevybočila ze zaběhnutých kolejí. Když jsem něco chtěl, nejčastěji jsem slyšel „nejde to“ a „takto jsme to přece dělali vždycky“. To jsem hned dal na seznam zakázaných vět.

Společné aktivity veřejnoprávních a komerčních médií tehdy začínaly v Británii, ve Francii. Zde bylo základní premisou, aby ČT měla vůbec zdroje takovou společnou platformu vybudovat. V době, kdy jsem plán definoval, ale byla změna financování v nedohlednu. Později jsme se proto vydali, vedle spuštění nového vlastního iVysílání, také cestou spolupráce s existujícími videotékami. Nám to dávalo možnost získat finance na novou tvorbu. A televiznímu poplatníkovi to dává možnost naše díla nacházet v prostředí, skrze něž k videoobsahu přistupuje, kde je to pro něj jednodušší a přirozené. Ale za podmínky, že vždy bude vědět, že je to obsah z České televize, a zároveň že diváci o nic nepřijdou, protože vždy – a to zdůrazňuji – všechna naše díla najdou také na iVysílání, bezplatně.

Mediální trh se rapidně vyvíjí. Před lety nikdo například neměl představu, jak silné můžou být sociální sítě. Podobně videoplatformy sice na Západě začaly mnohem dřív než v Česku, ale u nás vylétly v době covidu, se kterým také nikdo nepočítal. Nikdy se tedy nedá říct, že dnešní řešení bude platné pro dlouhou budoucnost. Vždy je třeba dívat se kolem sebe a zvažovat. Aby ČT získávala maximum z trhu, ale zároveň si uchovala vlastní identitu. A to se váží přes různé metriky, které se vyvíjejí v čase. Do budoucna proto bude třeba bedlivě zvažovat jakýkoli distribuční kanál, stávající nebo nově vznikající. Cílem ČT není vykazovat čísla návštěvnosti a sledovanosti, ale vytvářet obsah, který se dostane různými distribučními kanály k maximu těch, kdo jí platí. Pokud divák dokáže identifikovat, že jde o obsah vytvářený ČT, je správně je využívat. A pokud za to ČT ještě dostává dodatečné peníze, je to optimální koncept.

Impulz k této aktivitě vzešel ze strany Netflixu, následně jsme začali vyjednávat jak s nimi, tak s platformou Voyo. Při volbě byl ale tento záměr totálně zne­užit a komentovali ho lidé, kteří takovému systému vůbec nerozumějí. Stejně přece ČT přistupuje do minoritních koprodukcí kinofilmů – získá možnost vidět scénář, produkční zázemí, pak ho pomůže dofinancovat. Podobně jsme to konstruovali i pro televizní dramatiku. Partner by dostal k náhledu produkt – seriál, minisérii, televizní film –, který už schválila naše programová rada a na který má ČT už uzavřeny veškeré smlouvy. Tím pádem už nemůže odejít na žádnou jinou televizi.

Formou předkupu na videoplatformu pak druhý subjekt poskytne spolufinancování. Nebavili jsme se přitom o drobných, ale o nižších desítkách milionů. Za to jsme byli připraveni dát komerční platformě přístup k dílu za dvou podmínek: zaprvé že dílo do nabídky umístí až poté, co je ČT uvede v lineárním vysílání, zadruhé že dílo bude ČT mít současně na svém iVysílání. Koncept to je ale funkční a snad i nový ředitel už chápe, že jde o věc pro ČT pozitivní, ne negativní.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Omlouvám se, ale pojďme si vysvětlit, jak tady funguje televizní trh: všichni vědí o všech všechno. Představa, že by existoval v jedné televizi tajný projekt, o kterém nikdo jiný neví, je iluzorní. Všichni pracujeme se stejným zázemím, používáme podobné nezávislé producenty. Klíčové je, že náš koncept se měl týkat výhradně projektů, které už byly smluvně pojištěny pro ČT. I kdyby o nich tedy někdo dopředu věděl, nemohly by přejít na jiný distribuční kanál, například na Netflix, Voyo nebo Primu+. Ke konkurenčnímu boji to také nemůže sloužit.

Když nastoupila současná koalice, která si do svého vládního prohlášení napsala, že bude chtít vyřešit dlouhodobé financování veřejnoprávních médií jako podporu jejich nezávislosti, přinášeli jsme náměty, jak by se principy mohly měnit. Financování televizním poplatkem je podle mne nejsprávnější. Umožňuje médiím být nejblíž těm, kterým veřejnou službu poskytují, to znamená divákům a posluchačům.

Alternativou bylo umožnit, aby službu platil ne ten, kdo vlastní televizor nebo radiopřijímač, ale ten, kdo ji ­reálně užívá. Aby v případě ČT zmizela sociální nespravedlnost mezi staršími diváky a mladšími rodinami, kdy mladší rodiny prohlásí, že televizní přístroj nemají, tudíž platit nemusejí, ale pak svým dětem pustí ČT Déčko na mobilu či tabletu. Třetí námi navrhovanou cestou bylo lépe kontrolovat povinnost platit poplatek u právnických osob, a to na základě veřejně přístupných údajů, což je počet zaměstnanců.

Čtvrtou variantou – pokud by nedošlo na žádnou ze tří předchozích – bylo umožnit vysílání reklamy na všech kanálech, hlavně na ČT1. Toto celé byl balíček, s nímž jsme přicházeli za politickou reprezentací. Zprvu nám tvrdili, že navýšení poplatků je pro ně nejednatelné a neprosaditelné. Naopak u ostatních variant byli přístupnější.

Pokud dojde k navýšení o 25 korun, ČT získá ročně přibližně 800 milionů navíc. Bude-li prosazen nový systém u právnických osob, jak byl navržen, je to dalších 800 milionů. A 220 až 250 milionů získá ČT tím, že se rozšíří okruh osob, které mají povinnost platit, přičemž do dvou tří let to může narůst na 300 až 350 milionů. To je dohromady 1,8 až 1,9 miliardy. Od toho ministerstvo kultury odečítá částku z DPH, kterou by mohla ČT začít platit do státního rozpočtu od roku 2025, tedy 450 až 550 milionů. Reálné finální číslo by tedy mohlo být kolem 1,4 miliardy korun. Je tu jeden otazník: jestli se ČT po roce 2024 vrátí k systému, jakým byla povinna uplatňovat DPH před rokem 2017. Je tedy pravděpodobné, že může dojít k situaci, kdy si oněch 450 až 550 milionů ČT bude moci uplatňovat dál, a tím pádem finální roční nárůst příjmů ČT nebude 1,4 miliardy, ale 1,9 miliardy.

Ano, Česká televize se i na základě rozsudku, který vyhrál Český rozhlas, od roku 2013 soudí s Finanční správou o to, jakou formou má nárokovat DPH. Spory, které začaly už v roce 2013, postupně prekludují, to znamená, že čas na jejich vyřešení po deseti letech končí. Tím ČT, aniž by došlo k finálnímu soudnímu rozhodnutí, získala zatím 830 milionů korun. Pokud by ČT získala kompletní nárok, který uplatňuje, šlo by přibližně o tři miliardy korun za DPH plus další dvě miliardy sankčních úroků. To je optimální situace, která může nastat.

Je to pravděpodobné. Inflační koeficient jsme se snažili předkládat jako jednu z variant, jak udržet dlouhodobé financování, jak umožnit ČT dlouhodobě plánovat. O indexaci politická reprezentace vůbec nechtěla slyšet. Na druhou stranu, i kdyby tam inflační koeficient byl, pro jakoukoli další vládu, která vznikne po roce 2025, není problém jej zákonem zase změnit nebo úplně vypustit. Takže bližší košile než kabát. My jsme se snažili, abychom našli alespoň nějaký způsob navýšení financování, a to se podařilo, dokonce víc než úspěšně. Otázka je, jak tento návrh projde Poslaneckou sněmovnou a jestli vůbec bude schválen.

Na konci srpna měla ČT na účtech 2,5 miliardy korun a ke konci letošního roku předpokládáme 1,9 miliardy. Když jsem nastupoval v roce 2017 do druhého mandátu, ČT měla na účtu 2,2 miliardy. Předávám tedy ČT s objemem peněz takovým, jako když jsem do ní v roce 2017 vstupoval.

Ano, ale tehdy ČT měla podfinancované investice, neměla předvyrobeno nic do programového schématu. Dnes má ČT vyrobeno na příští minimálně dva roky, sportovní práva nakoupena ještě na víc let dopředu, kupříkladu práva na olympiádu má až do roku 2032. Provedli jsme řadu velkých investic. Postavili jsme nové studio v Brně, nakoupili jsme nový produkční systém pro zpravodajství, vyměnili jsme vysílací pracoviště za nové, digitální, investovali jsme maximálně do technologií i do infrastruktury. Také jsme prošli druhou vlnou digitalizace. Navíc jsme navýšili počet kanálů. Před deseti lety jsme spustili ČT Déčko a ČT Art, před třemi lety ČT3. Dnes ČT vysílá přibližně o čtyřicet procent víc hodin programu, než vysílala v roce 2011.

Stále jsme v úsporném režimu, jak jsme predikovali před rokem. Záměr byl v letech 2023 a 2024 uspořit celkově zhruba 900 milionů, a to tak, že snížíme počet zaměstnanců, omezíme výrobu a pozastavíme investice, které nejsou nezbytné. Z plánovaných 200 pracovních míst se nám podařilo zrušit už 110. Pokud by se ČT měla dál chovat úsporně, měla by zrušit dalších devadesát. V žádné oblasti nejsme v havarijním stavu. I návrh rozpočtu pro rok 2024, který předávám novému vedení, ale počítá s úsporami, je ve výši 7,5 miliardy a zohledňuje, že na konci roku 2024 na účtech musí zůstat 700 milionů, jak dlouhodobě požaduje rada jako základní finanční rezervu.

Na konci letoška podle schváleného rozpočtu musí na účtech ČT zůstat 1,1 mi­liardy. Bude tam kolem 1,9 miliardy. To je zásadní rozdíl a velký finanční polštář. Jestliže i přesto nové vedení přijde s požadavkem na snížení finanční rezervy, nese to s sebou dvě zjištění. Jednak že plánuje ukončit úsporný chod a začít už ve větším utrácet a investovat. Druhá věc, která z toho plyne, je významné riziko, že nedojde-li k 1. lednu 2025 ke zvýšení poplatku, pak ČT v roce 2025 narazí do zdi. A potom úspory a změny v programu ČT budou muset být radikální. Osobně bych to nedoporučoval.

Zásadní rušení některých už rozběhlých pořadů. Možná i zrušení některého z kanálů.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

A v tom s ministrem kultury souhlasím. Definice veřejnoprávnosti je obecná floskule, kterou slýchám dlouhodobě. Obecná definice, která je dnes v zákoně a kterou doplňuje Kodex ČT, je dostačující, protože veřejná služba není statická. Vyvíjí se i podle situace, která se rovněž mění. Jinou veřejnou službu poskytovala ČT v době pandemie covidu, jinou, ale stejně důležitou při živelních pohromách, jako byly povodně či tornádo na Moravě, nebo teď při válce na Ukrajině. Zafixovat veřejnou službu definicí pořadů nejde. Dá se ale na základě obecných požadavků hledat, odůvodňovat a vybírat pořady, které ČT dělá a dělá je jinak než komerční televize, s přesahem a ve vyšší kvalitě. A potom jsou tu ty pořady, které komerční televize mohou přejímat bez dalšího a které by ČT vyrábět neměla.

Debata vždycky bude. Je StarDance veřejnoprávní formát? Tvůrcem tohoto formátu je BBC, pramáti všech veřejnoprávních médií. Stejně jako formátu Peče celá země. StarDance má přesah, noblesu, vzdělávací potenciál, charitativní rozměr. Jde na něj navázat řada dalších aktivit a na ČT patří. Rámec toho, co veřejnoprávní televize má vysílat a co ne, se liší země od země. Kdybychom vysílali takové zábavní pořady jako italská RAI, ukřižují nás. Každá televize veřejné služby musí sledovat, komu tu službu poskytuje, a tomu pořady přizpůsobovat.

Ohledně sportu slýchám, proč má ČT mít sportovní kanál, když na trhu je řada dalších, a na druhé straně, proč ČT ztrácí sportovní práva a nevysílá všechno tak, jak jsme byli dřív zvyklí, bezplatně. Náš sportovní kanál je na evropské poměry dobře vystavěný a vysílá řadu mezinárodních událostí, které v jiných zemích už nejsou k dispozici, protože tam jsou práva tak drahá, že se veřejnoprávním médiím nedaří je kupovat. Mezinárodně i lokálně sledujeme české sportovce, a lákáme tak diváky i na to, co by žádný komerční sportovní kanál neodvysílal a co by se jinak do televize nedostalo. Sport navíc přináší pozitivní emoci pro jakékoli divácké skupiny. Pokud naši budou hrát opět ve finále hokejového mistrovství, budou vedle sebe na Staroměstském náměstí stát voliči jak SPD, tak ODS a vůbec si nebudou navzájem vadit, protože budou fandit jednomu týmu.

Je to úvaha, kterou řešíme dnes a denně. Co je správná úroveň – natočit ročně padesát dokumentů, anebo jich stačí třicet pět? Mít v hlavním vysílacím čase dvě premiérová okna týdně, anebo pět jako komerční televize? Neustále vážíme a porovnáváme. Faktem je, že fungujeme v prostředí, kde vedle nás pozornost diváků přitahuje i řada jiných. ČT nemůže zůstat pozadu, protože i ze zákona je povinována být jedním z programových a technologických lídrů.

Nynější rozsah je adekvátní tomu, co od nás naši diváci očekávají a za co si nás platí. Domácnost dnes dává v přepočtu 4,50 koruny denně, za to dostává dva plnoformátové a čtyři tematické kanály. Jestliže průměrná domácnost má čtyři členy, je to koruna denně. Taková služba mi nepřipadá drahá. Pokud politici rozhodnou, že televize má poskytovat službu s nižším rozpočtem, ČT se tomu přizpůsobí. Pak od ní ale začnou odcházet diváci a bude těžké je přesvědčit, aby hradili televizní poplatky. To je důvod, proč se snažíme veřejnou službu udržovat ve stávajícím rozsahu a kvalitě.

Ti, kdo chápou potřebu veřejné služby, ji dostávají levně ve vysoké kvalitě. A pro ty, kdo ji nechápou, je to daň za nezájem. Možná určité procento obyvatel Česka opravdu ČT k ničemu nepotřebuje. Ale i ti, kdo sledují jen komerční kanály, v momentě, kdy se tudy prožene tornádo, okamžitě přepnou na ČT24, aby věděli, co se děje. Když budou naši hráči ve finále hokeje, přepnou na ČT Sport a budou jim fandit. Služba ČT vás opravňuje k ní přistupovat, jak ji využijete, je čistě na vás. Zatímco u komerčních videoték jde o poplatek za užití, v případě ČT platíte za možnost. A my se snažíme, abychom obsloužili maximální množství všech diváckých skupin. Nesnažíme se dělat elitářskou televizi, nesnažíme se dělat televizi pouze pro někoho, ale děláme televizi pro každého – jak v malé vesnici, tak ve velkém městě, pro člověka se základním vzděláním stejně jako pro vysokoškoláka. Proto ČT teď musí mnohem víc personalizovat a k tomu využít digitálních kanálů, které budoucnost nabízejí. ×

Petr Dvořák (59)

• Na ČVUT v Praze získal inženýrský titul v oboru technická kybernetika, na University of Chicago pak titul MBA.

• Po angažmá v České pojišťovně, respektive ve skupině PPF, působil v letech 2002 až 2010 ve vedení komerční TV Nova, respektive v její mateřské společnosti CME.

• Začátkem října 2011 se stal generálním ředitelem České televize. Druhý mandát začal v říjnu 2017. Ve funkci tak byl celkem dvanáct let, čímž se stal nejdéle sloužícím šéfem ČT.

• Od roku 2014 byl činný v Evropské vysílací unii (EBU), přední světové alianci veřejnoprávních médií, v letech 2021 až 2023 jako její viceprezident.

• Jedním z jeho koníčků je fotografie, společně s partnerkou vlastní pražskou galerii Leica.

Toto je zkrácená a editovaná verze rozhovoru. Kompletní dvouhodinové interview ve formě videa najdete na www.aust.cz