O čem všem tedy v těchto volbách můžeme rozhodnout? 

Začněme ale tím, co platí pro každé volby. Nemalá část společnosti i po více než třiceti letech bere každé volby jako svátek demokracie a s účastí počítá jako se samozřejmostí. Mnozí se na to dokonce patřičně vyfiknou a jdou si to užít jako společenskou událost. 

Navíc: argument o nabídce, z níž si každý z nás nemůže vybrat, tu vůbec neobstojí, protože v komunálkách může kandidovat opravdu každý, tedy i já, ty nebo on. A mnozí také opravdu kandidují (viz box). 

Co je jisté

V pátek a v sobotu v prvé řadě rozhodneme o složení zastupitelstev obcí a horní komory českého parlamentu. Oboje volby jsou docela personifikované a umožňují volit konkrétní lidi. Senátní volby jsou na tom založené, komunální také, ale trochu jiným a podstatně záludnějším způsobem. 

Senátní volby přinesou nejeden pikantní souboj. Asi nejvíce sledovaný bude souboj v obvodu Jihlava, kde obhajuje stávající šéf Senátu Vystrčil, o němž se stále spekuluje, zda nezkusí i prezidentskou volbu. Proti němu vyslalo ANO bývalou Babišovu poradkyni Janu Nagyovou, která spolu s ním figuruje v trestní kauze kolem Čapáku. Je to troufalé, ale v politicky rozbouřené době, kdo ví? Kdesi v pozadí číhá na svou příležitost i známý advokát Nielsen, také sázející na protestní hlasy. 

Velké bitvy se ale odehrají i jinde. V některých bude ověřena síla značky Spolu, jinde jeho členové kandidují proti sobě. V mnoha obvodech uvidíme široké koalice zformované za jednotlivými kandidáty, v jiných zase velkou řadu solitérů, kteří spoléhají na vlastní jméno. V několika obvodech se střetnou místní patrioti s kandidáty, kteří byli senátory za úplně jiné volební obvody, případně i jiné strany, a teď sázejí na svou známost. 

Velkou neznámou je také schopnost opozičních stran, především ANO a v závěsu i SPD, mobilizovat své voliče pro účely senátních voleb. Nahrává jim, že první kolo je spojeno s komunálkami. Druhé kolo však proběhne samostatně, takže tam musejí předvést opravdu profi kampaň. 

Kuriózní podívanou slibuje obvod Ústí nad Orlicí, kde jsou jen dva kandidáti, a tak se zcela jistě rozhodne už v prvním kole. 

Nesmíme též zapomenout na to, že v letošních senátkách obhajují mnozí vysocí senátní funkcionáři. Kromě předsedy Senátu o své křeslo bojují jeho místopředsedové Oberfalzer a Horník, předsedové všech čtyř nejsilnějších senátorských klubů Nytra (ODS-TOP 09), Holeček (STAN), Jelínková (KDU-ČSL), jež je zároveň místopředsedkyní celé strany, a Větrovský (Proregion). Pokud by většina z nich neobhájila, otřásla by se horní komora v základech.

Senátní volby jako celek tedy rozhodnou o novém vedení horní komory v čele s předsedou Senátu, který je mužem (či ženou) č. 2 celého českého ústavního systému. 

Nepřímé rozhodování

Protože obecní a městská zastupitelstva následně zvolí starosty či primátory a radní, ve volbách nepřímo rozhodneme o tom, kdo bude stát v čele všech více než šesti tisíc českých, moravských a slezských měst, městysů, obcí a městských částí či obvodů. 

Nejčastěji se do jejich vedení postaví lídři vítězných uskupení. Někde se však může přihodit, a zřejmě to ani tentokrát nebude úplná výjimka, že se starostou nebo primátorem stane někdo, kdo sice volby nevyhrál, ale je přijatelnější pro většinu zastupitelstva. Nebo umí lépe vyjednávat, což je umění v komunální politice stejně zásadní jako v té celostátní. 

Výsledky komunálních voleb ovšem také často rozhodnou o tom, jak v tom či onom městě budou řešeny konkrétní problémy. Voliči tak mohou nepřímo rozhodnout o umístění staveb, jako jsou školy a školky, domovy důchodců či jiná sociální zařízení, ale také třeba o umístění skládek, čistíren odpadních vod nebo o využití brownfieldů.

Osm let uvadajícího zájmuVolí se zastupitelstva více než 6300 měst, obcí a městských částí, kam usedne skoro 62 tisíc zvolených zastupitelů. O místa v zastupitelstvu se uchází přes 195 tisíc kandidátů, což je na první pohled impozantní číslo. Skoro každý padesátý člověk v Česku kandiduje do zastupitelstva. Ve srovnání s rokem 2018 však zastupitelská křesla lákají takřka o 21 tisíc kandidátů méně. A oproti roku 2014 činí propad zájmu dokonce téměř čtyřicet tisíc. Propad zájmu se tak odráží v počtu obcí, kde se do voleb přihlásilo méně kandidátů, než je zastupitelů, a tudíž se volby musejí opakovat. Hlavně ale setrvale přibývá obcí, kde vznikla jediná kandidátka. Zatímco v roce 2014 jich nebylo ani 1300 a před čtyřmi lety 1600, letos počet vzrostl takřka na 1800. Jít tu k volbám moc smysl nedává. Tedy nejste-li skalními příznivci jediné kandidátky, nebo naopak tak zavilými odpůrci, že vám stojí za to jít tam hodit neplatný lístek. Důvody propadu zájmu mohou být různé. Lidé jsou tu velmi spokojení a nebaží po alternativě, a ta tak ani nevznikne. Jinde šikovné vedení obce přetáhlo dosud opoziční zastupitele na svoji stranu. A jinde mohou být pro změnu tak dlouhodobě a hluboce nespokojení, že už valná část občanů propadla skepsi a apatii. Roli však mohou hrát i jiné faktory. Na mnoha místech v zemi se například inspirovali trendem volebních koalic z krajských a sněmovních voleb, a tak tu místo dosavadních osmi až deseti kandidátek vznikly třeba jen čtyři. Spojují se jak strany, které s tím mají dobré zkušenosti (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN), tak jiné formace, které to dosud odmítaly (ANO, SPD, Trikolora, Zelení, ČSSD). Taktéž místní uskupení mají často tendenci kopírovat úspěšné vzory. V řadě měst se tentokrát spojili dosud roztříštění oponenti dominantních starostů. V mnoha obcích však také vidíme důsledek stárnutí populace a vnitřní migrace. Dosud se tu věcem veřejným věnovali starší a nezřídka opravdu staří lidé, které po odchodu mladších do Prahy a jiných přirozených center nemá kdo nahradit. Pokud nepřijde zázrak, jsou takové obce odsouzeny k pozvolnému úpadku či přímo zániku.Konečně, nezapomínejme na to, co bylo řečeno na začátku. Přes šest desítek tisíc zastupitelských křesel je zkrátka na zemi naší velikosti moc. A to nejen ve srovnání se Skandinávií nebo Spojeným královstvím, ale i s Německem, Rakouskem, Polskem či pobaltskými zeměmi.

V některých obcích se prostřednictvím voleb vyřeší dilemata, zda stavět, či nestavět obecní byty, privatizovat technické služby, kývnout developerovi na velký projekt, účelově změnit územní plán, zavést participativní a rozklikávací rozpočet, zřídit obecní policii, zadlužit se, nebo to všechno zmíněné zrušit, odmítnout a zamítnout. Ve srovnání s krajskou či celostátní politikou tu voliči opravdu mají daleko větší možnost přímého ovlivnění.

Svoboda, nebo Hřib?

Na rozdíl od minulých voleb je tentokrát skoro jisté, že voliči určí, kdo bude pražským primátorem. Minule bylo díky unikátně těsnému výsledku ve hře více kandidátů. Teď je velkým favoritem lídr Spolu Bohuslav Svoboda. To koneckonců potvrzují i bookmakeři, kteří na něj vypsali takřka záporný kurz. 

Pro Pražany je zásadní, zda se metropole konečně rozhýbe. A to doslova. Letité problémy s dostavbou okruhu, výstavbou dalších tras metra, parkováním nebo rychlým spojením centra s letištěm jsou už pro mnohé otravné. Bude zajímavé sledovat, zda se favoritům ze Spolu podaří přesvědčit dostatečný počet voličů, že nejlepším předpokladem pro rozhýbání dopravy je spojení postu primátora a ministra dopravy pod jednou stranickou značkou. Nebo se přesvědčí o tom, že to málokoho zajímá, a proto dává přednost pokračování stávající pražské koalice.

Nejen dopravou je ale živ Pražan. Pro Spolu – a zejména pro ODS – představují tyto volby možná poslední šanci přesvědčit, že mají co říci velkoměstskému voliči, jenž se stále více podobá tomu, kterého známe ze západních metropolí. To znamená voliči, který slyší na progresivistickou agendu, dává přednost environmentalismu, cyklistice, sdílené ekonomice, alternativním formám komunitního života a životního stylu vůbec. Soupeřem jim v tom budou nejen Piráti, ale i Čižinského Praha sobě. A v mnoha pražských městských částech také místní kandidátky nebo Zelení. 

Stranou boje o Prahu nebude ani ANO. Nemá šanci vyhrát, ale získá-li kolem dvaceti procent voličů, může při shodě okolností výrazně promluvit do povolebního koaličního mariáše. 

Brno, Ostrava, Plzeň

I v Brně je favoritem ODS, jejíž kandidátka č. 1 Markéta Vaňková obhajuje pozici primátorky. Do voleb jde spolu s TOP 09. Naopak lidovci vytvořili koalici s KDU-ČSL. Ač by rádi ODS obrali o křeslo, nakonec se zřejmě spokojí s pozicí jazýčku na vahách. Hlavním soupeřem pravice je totiž ANO. Do hry se v Brně může dostat i řada menších uskupení, a to mohou být koaliční hrátky docela složité.

Jak pro ODS, tak pro ANO je brněnský primátorský řetěz hodně prestižní záležitostí. O druhé jmenované straně to platí o to více, že tu z třicátého místa kandidátky chce do voleb promluvit i její tvář č. 2, exministryně Alena Schillerová.

To v Ostravě je v zásadě rozhodnuto. ANO vedené primátorem Macurou vyhraje, a tak je jen otázkou, komu dá přednost v povolební aritmetice. Zkušenosti z města i kraje dávají tušit, že to budou strany tvořící koalici Spolu a možná i některé další formace. Vyloučeny ale nejsou ani jiné scénáře, protože do hry chce razantně promluvit i hnutí Ostravak a svou sílu tu má i SPD. 

Nového primátora budou mít v Plzni, kde svůj post již neobhajuje současný primátor Šindelář z ODS. Největším soupeřem koalice Spolu, vedené Davidem Šloufem, bude opět ANO v čele s Romanem Zarzyckým. I tady ale budou chtít do hry promluvit také jiné formace a jejich vyjednávací pozice mohou být dost silné. 

Co bude s Babišem?

Odlehčíme-li to trochu, tyto volby dají odpověď i na otázku, zda se jednoduchá, až stupidní kampaň dá univerzálně opakovat v úplně opačných situacích. Ano, řeč je o kampani opozičního ANO. Variace na heslo „Za Babiše bylo líp“ ve smyslu „Za pana či paní XY bude líp“ má jistě smysl tam, kde ANO nevládne. Avšak tam, kde má starostu, je variace typu „Za paní či pana CD je líp“ absurdní. Z voličů dělá úplné pitomce. Opravdu je teď za energetické krize někde lépe, protože tu vládne starosta z ANO?

Když už jsme u ANO, volby hodně odpovědí na otázku, kam s ním. Myšleno pochopitelně s Andrejem Babišem, který v posledních dnech lavíruje mezi prezidentskou volbou a setrváním v parlamentně-vládní politice. Dobře si uvědomuje, že jeho šance stát se prezidentem není velká. Zato se tu otevírá možnost zůstat v čele ANO, vést permanentní opoziční kampaň, dovést ji k volebnímu vítězství a vrátit se do premiérského křesla. 

Nyní se Babiš snaží testovat svou sílu. Společně s SPD a některými dalšími menšími formacemi se pokouší z voleb udělat referendum o vládě. Zdá se však, že si k tomu nevybral vhodný typ voleb. Komunálky i senátky jsou na to příliš decentralizované. Není jednoduché jim vštípit takový symbol a ráz, jaký měla antipoplatková kampaň ČSSD vedená pro krajské volby v roce 2008. 

A pak tu máme vnitrostranickou politiku. Letošní volby mohou rozhodnout o osudu hned několika předsedů parlamentních stran. Piráti nutně potřebují úspěch v Praze i v dalších městech a alespoň dílčí výsledky v senátních kláních. Jinak se notně otřese pozice Ivana Bartoše. Bezprostřední riziko tu sice asi ještě není, ale tlak na odchod z koalice nebo alespoň daleko zřetelnější prezentaci vlastních témat určitě.

Ohrožen je i Vít Rakušan. Případné vypadnutí STAN z pražského zastupitelstva a ztráty pozic v Libereckém a Středočeském kraji by znovu otevřely spory, které jakžtakž ustál během léta. Nejistá je pochopitelně i pozice předsedy ČSSD, který sám obhajuje svou starostovskou židli. Ačkoli to není úplně pravděpodobné, opravdu výrazný neúspěch by nakonec mohl rozkývat i křesla předsedů KDU-ČSL a TOP 09. Při shodě mnoha okolností, jako třeba současného úspěchu v Českých Budějovicích a neúspěchu v Praze, v Brně a jinde, nemůžeme vyloučit ani posuny uvnitř ODS.

Zkrátka a dobře, tyto volby nebudou otázkou jednoho velkého střetu, ale desítek, stovek a tisíců menších i větších soubojů, které vytvoří celkovou politickou mozaiku. Ta může být hodně podobná jako doteď, ale také se může opravdu významně, ba i zásadně, změnit. Také jejich důsledky se často neprojeví hned, ale až s odstupem.