Plány Evropské unie na dosažení uhlíkové neutrality v energetice vyvolaly zděšené reakce ekonomů i veřejnosti. Poněkud ve stínu novinek zůstává evropský „Zelený úděl“ pro zemědělství a potravinářství s názvem Farm to Fork. Pro Čechy a Evropany obecně přitom může mít stejně devastující dopady. Podle šéfky Potravinářské komory Dany Večeřové by se třeba z hovězího masa stala luxusní potravina. Nová vláda by proto podle ní měla toto téma nastolit během českého předsednictví EU.

Evropský parlament schválil program Farm to Fork, nicméně to není právně závazný dokument. Na základě tohoto dokumentu budou vznikat legislativní předpisy Evropské unie. Nejbližší termín, kdy se o tom bude mluvit, bude někdy v druhé polovině roku 2022.

Evropská unie nejprve nepřipouštěla, aby se k programu Farm to Fork dělaly jakékoli dopadové studie. Tedy aby se řešilo, jak ovlivní zemědělství a potravinářství. Pak se jím ale začaly zabývat některé evropské univerzity a zjistilo se, že dopady budou úplně šílené. Asi nejvíc na politiky zapůsobilo, že by nejen podražily potraviny, ale že by podražily tak, že na ně lidé nebudou mít.

Až třetinu populace. Netýkalo by se to tedy „jen“ nižších příjmových skupin, ale i části střední třídy. Hrozilo by reálné riziko sociálních nepokojů.

Ano, to je pro mě nepochopitelné. Někdo na jednu stranu řekne, že zavede opatření, která všechno zdraží, a zároveň říká, že bude zasažené lidi kompenzovat.

Plýtvání potravinami je opravdu problém a zdražení k jeho omezení povede. Ale není to hlavní cíl, tím je zlepšení životního prostředí. A upřímně – těžko někdo může říct, že by nebylo co zlepšovat. Jak v průmyslu, tak v zemědělství nebo potravinářství. Určitě se můžeme chovat šetrněji k přírodě, k půdě, lesům, vodě, ke zvířatům. Ale cesta, kterou se rozhodla jít Evropská unie, prakticky znamená, že sice budeme žít ve zdravém prostředí, ale nebudeme mít co jíst. Anebo je tu druhá možnost – levné potraviny se budou dovážet ze zemí mimo EU.

Návrhy na uhlíkové vyrovnání určitě budou. Ale i pak asi zahraniční výrobky ze třetích zemí budou levnější. Dovozy některých potravin jsou ale zbytečné už teď. Proč se sem má vozit něco, co dovedeme vypěstovat sami? Proč vozit brambory z Egypta k nám, do bramborářské oblasti? Těžko se nám podaří být ve všem soběstační, i když se v době covidu potravinová soběstačnost ukázala jako důležitá. Ale závislost na dovozech obecně není dobrá. Mělo by smysl tyto mimoevropské potraviny zatížit nějakým clem, v rámci Unie to ale nejde.

Určitě nejsem příznivcem žádných kvót. Ale měli bychom posílit produkci potravin a posílit také zpracovatelský průmysl. Protože když se asi 25 procent mléka vyváží a vrací se nám sem ve formě zpracovaných produktů, není to normální. Nemluvě o tom, že přidaná hodnota zůstává v jiných zemích. Nutná je edukace spotřebitele, ne regulace a kvóty. V Německu a Rakousku to funguje – když tam půjdete do obchodu, najdete zahraniční jenom speciality, protože zákazníci chtějí domácí potraviny.

Ano. A zrovna rajčata jsou dobrý příklad, že se dá situace zlepšit bez kvót. V Česku vzniklo hodně skleníků a mnoho supermarketů nabízí výhradně česká rajčata. Takže je vidět, že to jde i bez regulací.

Připravujeme je ve spolupráci s Ústavem zemědělských a ekonomických informací. Zároveň ale narážíme na problém, že chybí definice, co je vlastně udržitelnost. Všechny evropské dokumenty hovoří o udržitelnosti, ale nikdo vám neřekne, co konkrétně to je. Ano, my víme, že se musí šetřit zdroje, nesmí se drancovat příroda. Ale co je třeba udržitelný chov? To nikdo neříká. Navíc se v tom spousta věcí zlepšuje.

Potravináři se snaží snižovat energetickou náročnost, odbourat plasty ve výrobě, využívat lépe odpadové vody. To všechno se děje, a to je podle mě udržitelnost. Ale někdo musí konkrétně říct, čeho je v tom potřeba dosáhnout. Definovat třeba hranici, kolik plastů je možné používat, aby to bylo udržitelné.

Jeden z největších problémů může představovat povinnost snížit o polovinu používané množství herbicidů nebo pesticidů. Je to hezká věc, ale v Česku se jich nyní používá v průměru 1,9 kilogramu na hektar. Například v Belgii je to ale asi osm kilogramů na hektar. Pokud bude platit plošné snížení o polovinu pro všechny, Belgie i potom bude vysoko nad naší dnešní úrovní. Navíc díky možnosti používat více pesticidů bude samozřejmě také jejich výroba efektivnější a české producenty to připraví o konkurenceschopnost.

Ano. Totéž platí pro další oblasti, například oblast lepších podmínek pro chov zvířat. Podle návrhu Evropského parlamentu by se od roku 2027 měly v celé EU zrušit klecové chovy slepic. Tento návrh je ale stále jen na papíře, přitom v Česku už je od loňska schváleno, že je skutečně zrušíme od roku 2027, ale v Portugalsku mají stále téměř devadesát procent produkce vajec z klecí. Podobné je to v Polsku, Litvě nebo Estonsku, kde je více než osmdesát procent nosnic v klecích. Zrušit se ale mají všechny klecové chovy, u prasat nebo i u králíků.

Nevím, jak se budou chovat králíci bez klecí, ale pokud by je zakázali i v domácích chovech, způsobí nám to na venkově revoluci. Mimochodem, zlepšování podmínek v chovech zvířat je spíš věcí nátlaku veřejnosti. Málo se ale říká, k jakému to povede zdražení.

Ano, když lidé vidí vypelichané slepice… Ale už nevědí, že po každém snáškovém cyklu prostě slepice přepeřuje. A když si vyberu pro natáčení dobrou chvíli, kdy je opravdu oškubaná, vypadá to hrozně. Proto také i některé supermarkety přestaly nebo přestanou prodávat vejce od slepic z klecí. Unikát je v tomto Rakousko. Tam v obchodě nenajdete vajíčko z klecového chovu, na každé krabičce píšou, co ty slepice žraly, kde žily… Ale už nikdo neřeší, že v drtivé většině zpracovaných výrobků jsou vejce z klecových chovů, i když již teď existují výjimky.

Ano. Protože používání podestýlkových by se strašně prodražilo.

V rámci Evropy jsme na čtvrtém místě – máme šestnáct procent půdy v ekologickém zemědělství. Cíl je 25 procent, což by pro nás nebyl problém. Problém ale je, že nyní jde v drtivé většině o trvalé travní porosty. Z těchto šestnácti procent půdy neprodukujeme potraviny. Čili by pomohlo, kdyby se plocha zvýšila, ale produkovaly se na ní biopotraviny, které by se prodaly u nás. Ekologické potraviny jsou byznys a dnes, když na Šumavě odchováte superekologické hovězí, vyvezete jej do Německa.

Ano, v Česku by to nikdo nezaplatil. Jaký má ale význam ekologická potravina, která cestuje přes polovinu Evropy?

Ekologická produkce je samozřejmě dražší. Je u ní například nižší výnosnost, i když ne o moc – asi o pět až deset procent. U některých plodin maximálně třicet procent. Navíc je potřeba také daleko víc lidské manuální práce, nepoužíváte pesticidy, herbicidy. Ano, biopotraviny budou vždycky dražší, ale pokud je chceme podporovat, pojďme se bavit třeba o nulové DPH. Pak by byly určitě dostupnější než dnes.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Máme studii z univerzity v Kielu, která říká, že největší dopady budou na živočišnou výrobu. Ta se bude muset snižovat už z principu – produkuje emise. Ale pokud se sníží tak, jak se navrhuje, klesne soběstačnost Evropy u hovězího a vepřového až o dvacet procent. Ovšem cena u hovězího půjde o šedesát a u vepřového o čtyřicet procent nahoru. V té chvíli se stane z hovězího luxus, a to nejen ze svíčkové.

Je pravda, že to nebude tak postižené, protože u něj emise nejsou tak vysoké. A pak také náhražky nebo laboratorně pěstované maso.

Ne, je stále populárnější a dostupnější. Laboratorně pěstované maso stálo předloni asi tisíc dolarů, teď stojí sto a předpoklad je, že se do roka nebo dvou dostane na deset dolarů. Takže na normální ceny. Je to velmi podporované, nadnárodní firmy do toho investují velké peníze. A pak je alternativa – maso z 3D tiskáren.

Přesně tak.

Nejedla, ale přiznám se, že chci ochutnat. Ani tak ne proto, že bych chtěla měnit jídelníček, ale ze studijních důvodů.

Dopady na rostlinnou výrobu budou menší – podle návrhu by se produkce snížila o pětinu a ceny by měly růst o sedmnáct až osmnáct procent. To mimochodem přináší další zajímavý paradox. Potřebujeme úrodnou půdu, kterou nejlépe zúrodníme organickou hmotou, tedy hnojem. Ale kde ho vezmeme, když se budou omezovat chovy a živočišná výroba?

Pozoruju velký tlak, aby se z nás všech stali vegetariáni a vegani. Proti vegetariánské stravě nemám vůbec nic. Větší obavy mám z veganských potravin. Vylučovat živočišné bílkoviny ze stravy zvláště u dětí, to není dobře. Jasně, není důvod jíst maso každý den, ani já to nedělám. Ale ve veganských potravinách chybí mnoho pro člověka nezbytných živin a to si myslím, že se v průběhu času může projevit. Stačí se podívat na rostlinné náhražky mléka. Tam jsou přidané cukry, vitaminy, vápník… Musí se tomu dodat všechno, co má mléko samo v sobě.

Že by po poli jezdily elektrotraktory? Moc si to nedovedu představit. To by za sebou musely táhnout generátor. Ale snižovat emise se dá i rozumně, například díky preciznímu zemědělství. U něj se méně vjíždí na pozemky, používá se GPS, aby se minimalizovaly najeté kilometry. To dává smysl.

Kvůli historickému vývoji máme největší průměrnou velikost farem v Evropě. Nicméně já si nemyslím, že velký zemědělec je špatný zemědělec, není to tak. Ano, Green Deal na ně bude klást daleko větší požadavky než dnes. Je na nich, jak se s tím vyrovnají. Bude to velký zásah do efektivity. Ale ono je krásné mít regionální potraviny z malých farem, jenže vedle nich musí existovat průmyslová výroba. A to bez velkých podniků neuděláme.

Jsem přesvědčená, že jsme schopni mluvit silným hlasem. Projevilo se to třeba u Nutri-Score (barevné označení potravin podle výživové hodnoty, pozn. red.). Tepali jsme do toho tři čtvrtě roku. Teď najednou Evropská komise couvla, že vlastně není jisté, jestli Nutri-Score vůbec bude povinné ani jak bude vypadat. Přidala se i Francie, která byla velkým podporovatelem. Zjistili totiž, že jejich sýry by byly v červené zóně, což rozhodně nemůžou dopustit. I sebemenší stát, který má jasný názor a zároveň navrhuje alternativní řešení, má šanci, že ho vyslechnou. Nelze ale jenom kritizovat. Důležité také je, že se program Farm to Fork bude řešit právě v době našeho předsednictví.

Ano. Je to pro české zemědělství a potravinářství životně důležité téma. Pokud se třeba u snižování pesticidů nebo omezování chovů bude postupovat stejným procentem u všech zemí, zásadně to poškodí české zemědělství. 

Dana Večeřová (54)

• Vystudovala Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně.

• V devadesátých letech působila jako výzkumná pracovnice ve Výzkumném ústavu živočišné výroby.

• Poté byla mluvčí a poradkyní na ministerstvu zemědělství.

• V Potravinářské komoře pracuje od roku 2007, její prezidentkou je od roku 2019.