Bývaly doby, kdy stínová vláda byla i v Česku vcelku standardním nástrojem opozice. Už v půlce devadesátých let s ní přišel čerstvě zvolený předseda ČSSD Miloš Zeman. Po volbách 1998 ji sestavovala opoziční ODS a v témže volebním období i Čtyřkoalice. Toto spojenectví lidovců, Unie svobody, ODA a DEU se právě v otázce rozdělení „funkcí“ ve stínovém kabinetu dokázalo dokonce tak rozhádat, že mu hrozil úplný rozpad.

Od voleb 2013 už stínové vlády nevznikaly. Hlavně pro velkou organizační roztříštěnost a ideologickou vzdálenost jednotlivých opozičních stran.

Situace po říjnových volbách je však jiná. Po letech máme silnou, koncentrovanou a vzájemně konkurenční opozici (více viz Hrot č. 4/2022). Právě náskok na SPD je jednou z příčin, proč Andrej Babiš oznámil vznik svého stínového kabinetu. Stínový premiér ví, že Okamura s ničím takovým nepřijde, protože by jednak byl až druhý, ale především na to nemá lidi. Představa Míly Roznera jako „stínového ministra kultury“ sice pobaví, ale ani v SPD není radno přehánět.

Mnozí komentátoři si z Babišova stínového kabinetu utahují. Jistěže zčásti po právu: humbuk kolem byl typicky babišovský a mnohá jména stínových ministrů budí úsměv, pláč nebo obojí najednou. Vyčítat Fialově vládě, že v ní není odborník na finance, je při pohledu na působení Aleny Schillerové ve skutečném resortu financí i její obsazení stejného fleku ve stínovce povedený žert. Ještě vydařenějším kouskem je nominace expředsedy Sněmovny a kamaráda všech exekutorů Vondráčka do role stínového ministra spravedlnosti. Ani nemluvě o nominaci exhejtmanky Pokorné Jermanové, prošetřované v několika kauzách vlastních podřízených, do vedení stínového resortu kultury.

Bude sranda

Jenže vedle toho je evidentní, že stínový kabinet je dostatečně srozumitelnou myšlenkou a představitelnou alternativou pro všechny Babišovy voliče. Právě jim je také adresováno heslo „Jedeme dál!“. Míří k lidem, kteří si pamatují na stejnojmenný hit z osmdesátek, kde mimo jiné znělo: „Žádná voda, bouchaj zátky, jedeme dál a láska má děj.“ A o to přesně jde. Není důležité, co se děje, ale že se to děje, je to vidět a je o tom pořádně slyšet. A hlavně: Andrej zůstává, neopustil své ovečky, rve se za ně a zase něco chystá. Prostě jede! A jako bonus slibuje, že to bude sranda.

Babišovi lidé teď mají čas, peníze a klid na práci. Stojí proti vládě, která – i kdyby fungovala úplně bezchybně, jakože to tak momentálně moc nepůsobí – má v popisu práce bolestné věci. Dostali hezkou hračku, a kdo si hraje, nezlobí. Tedy může zlobit, ale ne svého šéfa, nýbrž jeho protivníky.

Loajalita nadevše

O personální nemohoucnosti ANO bylo napsáno hodně. Mnozí členové Babišova stínového kabinetu skutečně nemají žádnou odbornou ani politickou erudici. Jenže od toho tam nejsou. Stačí, že jsou loajální. A to je další významný signál navenek. Kdo by si snad býval myslel, že se jednota ANO s odchodem do opozice začne drolit, byl by na omylu. Ve stínovce proto najdeme exministry, (ex)hejtmany, poslance i komunální politiky – více i méně úspěšné. Žádné z křídel nezůstalo bez zastoupení.

A pak jsou tu tři posty stínových zmocněnců. Babiš je posedlý státní politikou podpory sportu. Bafuňářství vždycky fandil. Jan Richter je prototypem fotbalového top bafuňářství. Někoho to možná naštve, mnozí jiní to naopak ocení. Jako premiér se šéf ANO zaklínal digitalizací, proto nesmí chybět stínový zmocněnec pro tuto oblast. Zvláštní případ představuje „stín“ pro ochranu spotřebitelů. Jednak tím, že jej drží Patrik Nacher, který se tak konečně dočkal funkce, ač jen stínové. A jednak jako oblast, kterou v době energetické krize a stoupající inflace Babišovo okolí vnímá jako příležitost pro oslovování důležitých cílovek.

Andrej Babiš zkrátka pořád umí překvapit. A toto se mu – marná sláva – povedlo. Uvidíme, jak se s tím popere skutečná Fialova vláda.