Nazdar chlapi, vítá nás Miroslav Jansta ve své kanceláři na pražském Těšnově. Je uvolněný a vyzařuje z něj pohoda. Před nedávnem prodal spolu se svými dvěma společníky podíly v advokátní kanceláři Jansta, Kostka a spol., protože jak tvrdí, bylo nutné předat fungující kancelář někomu s větší energií. Dobrou náladu vlivnému pražskému advokátovi a lobbistovi může kazit snad jen obžaloba v kauze přerozdělování sportovních dotací.

Protože jsem zabránil rozkulačení majetku ČUS (předtím ČSTV). Už jsem to vysvětlil i u soudu s Peltou.

Pelta byl jako jediný z rozhodujících hráčů ve sportu ochoten pomoci, když jsem mu vysvětlil, co chci ve sportu dělat a že nejsem ochoten nechat rozkrást zbytek sportovních majetků, byl jediný spojenec. Tehdy ani moc jemu podobných ve sportu nebylo, protože celé sportovní odvětví bylo zdiskreditované Sazkou.

Zdiskreditovaný nebyl předseda jachtingu Bauer (1). Pak Zdeněk Hrubý (2), který mě přesvědčil, abych dělal předsedu ČSTV, pak Ivo Kaderka (3). Řekněte mi někoho dalšího z těch velkých? Nikdo. Většina z nich poklonkovala tehdejšímu klientelistickému systému ve sportu.

Můj pohled na Hušáka se během času dost změnil. I díky soudům, které konstatovaly, že to nebyl Hušák, ale představitelé ČSTV, Olympijského výboru, Sokola, Autoklubu a dalších, kteří mohou za problémy Sazky. Byli to lidé, kteří měli šanci zasahovat do dění, ale nečinili tak. Nebyli to ti chudáci z klubů, na které se vše stále házelo. Byli to předsedové svazů, kteří tam seděli a neměli odvahu včas cokoli řešit, a neměli ani autoritu. Ani ve sportovním prostředí, ani vůči politikům. Sazka byla i politický problém, ne čistě ekonomický.

V případě, že by stát chtěl Sazce pomoci, musel mít možnost s někým jednat, ale tu možnost neměl, nebyla tam jediná důvěryhodná osoba. Třeba Ivan Hašek se zdiskreditoval tím, že vlastně nic nedělal, pak utekl z FAČR (Fotbalová asociace České republiky – pozn. red.), Jiří Kejval (šéf ČOV – pozn. red.) byl z malého svazu a hlavně byl zdiskreditovaný takřka půlmiliardovou zakázkou pro Sazku. A s ničím, jak zachránit Sazku, také nepřišel. Nemluvím už ani o Jiráskovi (5), Kořánovi (6) a dalších, kteří na řešení takových problémů neměli ani intelektuálně. Ječmínek (7) byl zase bez autority.

Tomáš Král (8) byl jediná osoba, která na taková jednání měla znalosti, ale byl sám. A navíc jako čerstvý předseda ještě neměl autoritu. Patří k nejchytřejším předsedům, které jsem poznal. Lidí, kteří měli autoritu a byli ochotni jít do boje, bylo málo. Někdo vystupoval bojovně v médiích, ale když pak seděl před Hušákem, sesypal se a před politiky taky.

Buď je sport nezajímal vůbec, nebo jen když se vyhrála nějaká medaile, to se přijeli vyfotit. Nebo je zajímal sport jen ve spojení s majetkem, protože když byli napojeni na nějakou ekonomickou skupinu, tak jen chtěli, aby to získala jejich skupina, ne skupina jiného politika, který byl zase napojen na někoho jiného. Nemá smysl si nic nalhávat, politici vždy reprezentují nějaké zájmy a jde jen o to, které to jsou. Proto říkám už dlouho, že je zásadní chyba, že nemáme upravený zákon o politickém lobbingu, který by ukázal, jak se politici pohybují, s kým a kde. Nikdo to nechce upravit.

Bojuji za peníze pro celý český sport. Pro ČUS peníze nechci, jen pro kluby, na jejich zabezpečení a pak na regionální pracoviště, která ale jsou samostatnými právnickými osobami. ČUS jako samostatné IČ je schopna provozně fungovat sama – samozřejmě ale nemůže vydělat na rekonstrukce zastaralého sportovního majetku, tam už musí pomoci stát. Od ledna jsme nedostali ani korunu z dotací a fungujeme. Samozřejmě to je absolutní nespravedlnost, chtějí aby ČUS zanikla. Je to zákulisní činnost, kvůli které jsem obžalovaný. Cílem je, aby ČUS nedostala žádné peníze a byla nucena pod tím tlakem zezdola rozprodat další majetek , aby se nechala ČUS „vyhladovět“. Takovému tlaku jsem odolal. Když jsem byl poprvé zvolen do čela ČUS, prodělávala 37 milionů korun ročně, loni byla 13 milionů v zisku.

Ano, že se zhroutíme, což se nestalo. To nikdo nečekal, tady mi zásadně pomohl Pelta.

Skupina různých lidí. Teď to nemá smysl rozebírat. Neberu to nijak špatně, jen jako součást boje. Nic neberu špatně, ani Kejvala. V tom smyslu, že měl jen jinou představu. Naopak beru špatně to, že je slaboch a podlehl těmto skupinám.

Hlavně kvůli vlastní kariéře, on je takový spasitel. To jsou vám takoví spasitelé, co chtějí spasit sport, a nerozumějí tomu. Je z malého svazu, který řídil jako firmu. U nás v basketbale nebo na ČUS nic takového nejde. Jsme velké spolky, které se nedají řídit autoritavně. Občas jako předseda můžu říci jasné stanovisko, že to chci takhle či jinak, ale jen ve zcela výjimečné situaci. Nechtěl jsem, aby se opakovala stejná situace jako za Hušáka, proto jsme změnili stanovy ČUS. ČOV to neudělal, proto jako unie sportu chceme změnit i jeho stanovy.

Sokol nemá větší majetek než ČUS, zdaleka ne, stačí se podívat do naší a jejich Rozvahy zveřejněné oficiálně na veřejném portálu justice.cz. Ale byl preferovaný nejen Kejvalovou mocenskou skupinou, že je třeba jej zachovat a udržet. Navíc struktura jejich majetku je dost nešťastná, takový danajský dar, energeticky náročné sokolovny, podinvestovaný majetek a podobně. Kdysi měl ČSTV neskutečné pozemky a další nemovistosti všude možně, třeba i v centrech měst. Hlavně po roce 1970 byl sport preferovaný, stát ve státě. Spousta lidí nemohla normálně vycestovat na Západ, se sportem to šlo. Okresní tajemník ČSTV dal razítko, že potřebují konkrétního člověka. Ve sportu nebyli fanatičtí komunisté, ale lidé, kteří sport milují. Ale s tímto ČSTV nemá dnešní ČUS zhola nic společného. Je to spolek, v němž se dobrovolně sdružuje většina českých sportovních svazů, sportovních klubů a tělovýchovných jednot. Na to se zapomíná a stále nám někdo vnucuje minulost, s níž nemáme nic společného.

My jsme v pohodě. Svůj majetek jsme zabezpečili proti rozkradení už začátkem druhého desetiletí tohoto století. To hodně lidí stále štve.

Hlavně lukrativní horská střediska. Teď jen Špindl má hodnotu přesahující miliardu korun. Tehdy jej chtěli všichni koupit za 120 milionů. Mám svědky na to, že jsem řekl již před svým zvolením, že nic neprodáme.

Nechtěl jsem se nikdy věnovat politice. Ale v roce 1993 jsem vstoupil do sociální demokracie. Každý právník je tak trochu politik, protože právo, každý zákon, je spojený s politikou, reagují na politický vývoj. A také jsem byl od prosince 1989 do roku 1992 ve Federálním shromáždění u rozhodujících věcí, které formulovaly naši státnost. Věděl jsem pak, že se ČSSD řítí do stejné propasti jako v letech 2005 a 2006. Pak jeden z vašich kolegů novinářů ze mě tehdy vytáhl politický rozhovor, které jsem do té doby nikdy nedával… A hlavně jsem nebyl v mocenské skupině Milana Chovance. Tenkrát mi víc lidí říkalo, že na mě něco mají.

Jen to, že jsem se naštval a řekl pravdivou větu. Nemůže přece největší český sportovní spolek ČUS dostat méně peněz než olympijský výbor. Výbor, který nemá žádnou členskou základnu. Vezměte si ten cynismus, když obyčejný klub nedoloží, jak kvalitní má členskou základnu, tak nedostane od státu žádné peníze. Naproti tomu olympijský výbor, který v žádostech o dotace uvádí nulovou členskou základnu, dostane automaticky desítky milionů. On má dostávat jen finance na zajištění účasti českých sportovců na olympiádě nebo na jiných akcích pořádaných Mezinárodním olympijským výborem. Stát nemá platit nic jiného. Chci teď prosadit, ať ČOV dostává jen to, na co má nárok. ČOV disponuje neskutečným marketingem olympijských kruhů, dřív z něj svazy dostávaly 50 procent, teď nedostávají ani korunu. Proč? Vždyť má dost peněz. Ale musím říct, že ČOV dělá marketing skutečně dobře.

To je náš zásadní rozpor, já získával peníze pro sport globálně a on pro ČOV, který mohutněl a mohutněl. Jasně, pokud se dostane třeba basketbal na olympiádu, ať nám zajistí kvalitní účast. Ale nic víc. Já chci státní peníze přímo do svazů a přímo klubů, jednot. Není k tomu potřeba žádný prostředník typu ČOV, jak si on představuje.

Byl mi sympatický, respektive způsob, kterým vystupuje, ale byl hodně zakořeněný v „sazkovém“ prostředí a hlavně si vzal spojence, kteří byli napojeni na průšvih s konáním mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Skončilo ještě větším krachem než Sazka, protože tam zmizelo 2,4 miliardy investičních korun, o neinvestičních ani nemluvě. Když to srovnáme s basketem, v roce 2010 jsme za 150 milionů korun uspořádali mistrovství světa žen, které se vysílalo do 156 zemí světa. Tady je vidět efektivita vložených peněz.

Jestli to bylo z ČSSD? Spousta lidí mi to říkala. Najednou se ale ukázalo, že Jansta není žádná šedá zóna, jen jsem dělal svůj koníček s nějakou představou. Proto mě zvolili do čela ČUS. Ne proto, že jsem z ČSSD. A najednou mě spousta lidí tlačila, ať kandiduji do vedení strany, já to odmítal, nechtěl jsem dělat žádného ministra, politika, prostě mám svůj život.

Všichni.

Ale zůstávám jako seniorní poradce s veškerým servisem včetně kanceláře po dobu dalších patnácti let.

Ta myšlenka vznikla už mnohem dřív, protože vlastnictví zavazuje. Starost a péči o klienty jsem chtěl přenechat jiným. Měl jsem třetinový podíl, byli jsme tři společníci. Jeden z nich přestal před osmi lety ze zdravotních důvodů pracovat tak efektivně jako dříve, u dalšího společníka se zase zmenšoval jeho klient ský potenciál a já si nabral na triko víc, než bylo zdrávo. Proto jsme se rozhodli předat advokátní kancelář mladým, kteří jsou schopni ji udržet a rozvíjet. Tlačily mě čas a zdraví. Už nešlo dávat do práce tolik energie jako dřív. Začal jsem o tom přemýšlet už loni. Koronavirus ale vše vyřešil a během dvou měsíců jsme dohodli nové vlastníky. Každý měsíc musíte vyplatit kolegům miliony korun na odměnách. Krize, která hrozí, a její zvládnutí si vyžádá energický přístup někoho mladšího. Někoho, kdo tomu dá víc než osm deset hodin, které bych tomu dnes dal já. Když jsme začínali, seděli jsme v kanceláři i o víkendech, patnáct hodin denně, taková je advokacie. Na Západě nejvytíženější advokáti také končí v padesáti šedesáti letech, pokud si chtějí užít peníze, které vydělali.

Kdo je kdo

Karel Bauer, bývalý šéf Českého svazu jachtingu

Zdeněk Hrubý, někdejší předseda Českého horolezeckého svazu, zahynul tragicky na počátku srpna roku 2013 během expedice v Karákóramu

Ivo Kaderka, prezident Českého tenisového svazu

Aleš Hušák, bývalý generální ředitel Sazky 

Milan Jirásek, bývalý předseda Českého olympijského výboru

Pavel Kořán, exšéf ČSTV

Roman Ječmínek, bývalý prezident Autoklubu České republiky

Tomáš Král, prezident Českého svazu ledního hokeje

Miroslav Jansta (58)

• V roce 1985 dokončil Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

• Byl členem komise pro objasnění událostí 17. listopadu.

• V roce 1995 založil s bývalým hokejovým reprezentantem a pedagogem právnické fakulty Vladimírem Kostkou advokátní kancelář Jansta, Kostka a spol.

• V roce 2006 byl prověřován policií kvůli odměně 119 milionů, kterou získala jeho právní kancelář od ČSOB za sjednání desetileté smlouvy s Českou poštou.

• V roce 2009 byl předseda České basketbalové federace.

• Od roku 2012 je předsedou ČSTV (dnes Česká unie sportu).

• V roce 2017 byl obžalován v kauze údajného zmanipulování sportovních dotací ministerstva školství.