Jedna z věcí, za které bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa podnikatelské kruhy vesměs chválily, byla daňová reforma z roku 2017, která zavedla minimální daň ze zahraničních zisků ve výši 10,5 procenta a zároveň snížila statutární sazbu daně z 35 procent na jedenadvacet. Nevydržela dlouho – aby sehnal peníze na financování infrastruktury, hodlá teď Trumpův nástupce Joe Biden část nákladů pokrýt její částečnou „dekonstrukcí“.

Sazba 21 procent by měla platit na zahraniční zisky a „normální“ sazba by měla stoupnout na 28 procent. Potíž je v tom, že tím by se zdanění firem v USA znovu dostalo vysoko nad průměr, znovu by se roztočila daňová arbitráž a efekt z hlediska výnosu by zůstal hluboko pod očekáváním i rozpočtovými potřebami.

Globální jedenadvacítka

„Průsakům“ daňového výnosu by mělo podle představ ministryně financí USA Janet Yellenové zabránit zavedení jednadvacetiprocentní „globální“ minimální sazby korporátní daně, což je koneckonců téma, které se objevuje na mezinárodních fórech periodicky. Způsoby, jak omezit daňovou optimalizaci a jak přimět zejména digitální giganty, aby platily tam, kde dosahují zisků, se už celá léta zabývá „klub bohatých“ OECD i Evropské unie.

Miroslav Zámečník

Spojené státy nejsou z hlediska své váhy a reálné moci prosadit své představy jen tak nějaká ekonomika nebo debatní fórum, a tak návrh Yellenové nelze brát na lehkou váhu. Dá se proto očekávat všeobecné „principiální ano“, a to nejen od partnerů ze skupiny G20 (zahrnuje i rozvíjející se země, jako Brazílie, Turecko nebo Čína), ale i od Mezinárodního měnového fondu (už se stalo) a Evropské komise (už se stalo). V případě Německa jakožto nejsilnější evropské ekonomiky už se k myšlence přihlásil spolkový ministr financí Olaf Scholz.

Co si kde odečtou

Jenže fígl takto všeobecného souhlasu spočívá v tom, že stejná sazba, i kdyby byla nakrásně přijata, ještě vůbec neznamená stejný výnos. Nejde přitom jen o to, že někde spoléhají více na výnos daní ze spotřeby, jinde na příjmy fyzických osob nebo na majetkové daně. Hodně záleží na tom, z jakého základu se zisk právnických osob počítá a co všechno od něj můžete odečíst.

V předkrizovém roce 2019 byl například podíl výnosu ze zdanění firemního zisku k HDP ve Spojených státech 0,96 procenta, v Německu 2,01 procenta a v Česku 3,45 procenta. Průměr sedmatřiceti členských zemí OECD byl potom 3,14 procenta.

Jeden by řekl, že samotná výše sazby je takové vděčné zástupné téma pro politická zvířátka a zvlášť ve volebním roce se kolem toho můžete točit a programově hřímat. Reálný příběh o tom, jak se vlci nažerou a kozy zůstanou celé, se ovšem odehraje v laicky zcela nechytatelném podpalubí vyměřovacího základu. Jako obvykle.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.