V tabulkách organizace Fur Europe, zastřešující evropský kožešinový průmysl, je Česká republika stále ještě uvedená. Stejně jako u Německa a Slovenska však políčka se statistikami za rok 2019 zůstávají prázdná. Ve všech třech zemích se loni zavřely poslední kožešinové farmy. Buď kvůli úplnému zákazu (Česko), nebo kvůli podmínkám, které z chovů norků a lišek dělají ekonomickou sebevraždu (Německo). 

Dobře to ilustruje, jakou krizí sektor kvůli čím dál přísnější regulaci a minimálním výkupním cenám prochází. Evropská roční produkce kožešin se propadla z 46 milionů kusů převážně norkových kožešin v roce 2015 na loňských necelých 30 milionů. A co nedokázali dotáhnout ochránci zvířat a ekonomická nerentabilita, může nyní dorazit koronavirus.

Smrt 17 milionů norků

Po zákazu kožešinových farem z loňského roku lze říct, že Česko bylo aspoň v jedné oblasti na příchod čínské chřipky (byť neúmyslně) připravené. Vyhnulo se tak krizi, které aktuálně čelí Dánsko, největší evropský a vedle Číny i největší světový producent kožešin.

Poté, co se v tamních chovech norků objevila mutace koronaviru nazvaná „cluster 5“ a byl prokázán i její přenos na člověka, byly úřady nuceny přikázat utracení 17 milionů zvířat během dvou týdnů. Kožešiny tak neskončí na svrchnících příznivců přírodních kožešin, ale nejspíš spolu s mršinami jako biopalivo v nádržích německých aut. Mnozí předpokládají, že navzdory slibovaným kompenzacím to pro odvětví znamená konec. „Jde v podstatě o definitivní uzavření a likvidaci kožešinového průmyslu,“ citovala BBC Tage Pedersena, šéfa organizace Kopenhagen Fur sdružující dánské kožešináře.

Jan Brož

Skandinávská země byla posledním mohykánem kožešinového průmyslu v Evropě navzdory tomu, že chov norků je stále méně rentabilní. Podle tamního statistického úřadu se počet chovů propadl od vrcholného roku 2013 z 1169 podniků na loňských 729. Průměrná ziskovost spadla z 3,3 milionu dánských korun do průměrné ztráty 0,7 milionů na jednu farmu. 

Zavírá i Varšava

I další velké, byť se Dánskem nesrovnatelné, producentské země proto chovy kvapem likvidují. Koronavirus proces nevyvolal, ale urychlil. V Nizozemsku bylo zavření farem naplánováno na rok 2024, kvůli pandemii se posunulo už na letošek. Polský Sejm schválil konec chovů letos v září s přechodným obdobím na jeden rok a litevský parlament se už zákazem zabývá. 

Definitivní tečku za kožešinovým průmyslem udělal v předminulém týdnu i český Senát, když po necelých dvou letech od uzavření farem schválil chovatelům kompenzaci tři tisíce korun za každého norka a 3900 korun za lišku. „Kompenzační příspěvek za náhradu ušlého zisku se poskytovat nebude,“ upřesnil mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Jen Dánsko, kde kožešinové farmy zaměstnávají na šest tisíc lidí, se zdálo být vůči veškerému společenskému i ekonomickému tlaku imunní. Právě kvůli ubývajícím chovům jinde v Evropě a úbytku nabídky tamní kožešináři očekávali obrat v cenovém trendu a doufali, že by se jejich podnikání mohlo opět dostat do zisku. 

Tyto naděje kvůli koronaviru padly, což podle kritiků povede k posílení kožešinového průmyslu v Číně. Zda je to dobře, nebo zda by zabíjení zvířat elektřinou kvůli ruskému a asijskému módnímu vkusu mělo dál pokračovat i na evropském kontinentu, ať posoudí každý sám.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.