Premiér a lídr opozice se v televizních duelech střetávají opravdu výjimečně. O letošní třetí adventní neděli se tak stalo teprve podruhé za poslední více než dva roky. Průběh diskuse ukázal, proč tak nízké frekvence televizních duelů obou lídrů nemusíme nijak litovat. A přece mají svůj význam. 

Je komerčně pochopitelné, že televize Nova využila příležitosti druhého výročí předání moci mezi Babišovým a Fialovým kabinetem ke zvýšení sledovanosti. O to víc, že tím vypálila rybník veřejnoprávní České televizi, kam lídra opozice jen tak nedostanou. V tomto kontextu proto není namístě spílat Nově za to, že týden před Štědrým dnem nabízí divákům pořad, který prostě nemůže dopadnout jinak než jako ostrá konfrontace. 

Adventní fight

Možná bychom tedy mohli spílat oběma hostům, že nevyužili adventní čas k něčemu lepšímu než jindy. Důvodů by bylo dost a dost: stačí zmínit Fialovu filipiku proti opozičním obstrukcím, vzájemné obviňováním ze lží a neschopnosti, otravné skákání do řeči či Babišovo označení činnosti pětikoaličního kabinetu za „totální destrukci“. 

I to by ale bylo poněkud laciné. Oba mají dehonestaci toho druhého v popisu práce, ať se nám to líbí, nebo se nám to příčí. Advent neadvent! 

Jeden by si dokonce myslel, že oba sokové už skutečné diskuse nejsou schopni, že už jim chybí síla improvizovat a překvapovat. A vlastně by se tak úplně nemýlil, především Babiš měl od svého týmu připravenou jasnou strukturu, několik pomůcek (do omrzení omílaná Nutella, rohlík, tabulky, lžimávátko) a řadu hesel a výroků, které měl za úkol stůj co stůj uplatnit. 

Po minulých zkušenostech, kdy premiér občas působil až příliš defenzivně, nezůstal pozadu ani jeho tým. Fialu připravil, vybavil daty i čísly a doporučil mu větší asertivitu při dobývání prostoru. A k tomu i kousek pokory uznat, že video s Nutellou se nepovedlo. 

Čelem ke „svým“

Jenže jádro pudla je úplně jinde. Babiš s Fialou ve skutečnosti nediskutují, nevedou polemiku, nevyvracejí si argumenty. Oni oba hovoří hlavně ke „svým“ a k těm, kdo potenciálně mohou být „jejich“, ale teď zrovna váhají, jestli ještě „jejich“ jsou, či už nejsou. Zvláště to platí o váhajících voličích ODS a vládní koalice jako celku. Právě mnozí z nich je totiž i v tomto – pro politické debaty ne úplně vhodném – čase sledují. 

Premiér jako představitel té části politického spektra, kde se opravdu pěstuje vnitřní demokracie a nikdo nemá své jisté (největší rozdíl oproti podnikatelským stranám typu ANO a SPD, jež mají své jasné majitele), mluví i ke „svým“ v tom nejužším slova smyslu. Tedy ke svým spolustraníků a ke spolustraníkům svých koaličních partnerů. 

Těm všem potřebuje na prahu volebního roku vlít trochu optimismu do žil a dodat argumenty. Těm všem musí demonstrovat, že je schopen odolávat, stejně jako musí odolávat oni. 

A Babiš mluví ke „svým“, které potřebuje k vítězství v eurovolbách, i k těm, koho by chtěl získat pro sněmovní volby – od ostatních opozičních stran, ale i z řad nevoličů.

Soustředěno na portmonky

Už z důvodu této přirozené mimoběžnosti taktik nečekejme nic ani od dalších televizních debat (nejen) lídrů. Radši se soustřeďme na sledování toho, co se bude reálně dít u nás, v našem sousedství i v dalekých krajích – v politice i v ekonomice. 

Žádná, ani sebelépe vedená, adventní debata z konce roku 2023 totiž nerozhodne volby – a to nejen sněmovní skoro za dva roky, nýbrž ani ty evropské volby za necelých šest měsíců. Stejně jako je nerozhodne ani žádná jiná debata. 

Jejich výsledky budou daleko více záviset na tom, jestli se skutečně začne více dařit české ekonomice, což se projeví v peněženkách rodin. Poměr mezi hloubkou peněženek širokých středních vrstev a výší cen energií, bydlení, potravin a základních služeb bude následující sérii voleb rozhodovat více než kdykoli jindy. Více, než jsme si dnes vůbec schopni připustit.