Proč? Neukazují svět, jaký ve skutečnosti je. Minimálně tak soudí stoupenci takzvaných populistů. Vysvětlení přinesl tým z brněnské Masarykovy univerzity. Reprezentativní studie o 3251 respondentech vyšla Kláře Smejkal, Jakubu Mackovi, Lukáši Slavíkovi a Janu Šerekovi v The International Journal of Press/Politics.

Čtveřice se zaměřuje na rozdíl v důvěře ve veřejnoprávní média mezi sympatizanty populistických a ostatních stran. Populismus chápou jako ideologii, která rozlišuje mezi skupinou dobrých „obyčejných lidí“, proti nimž stojí špatné elity a menšiny. Vzestup dělení sledují v nespokojenosti s tradičními stranami, která souvisí s nedůvěrou v instituce obecně. Patří mezi ně i média.

Veřejnoprávní média provokují ze své podstaty. Zákon jim ukládá podporu pluralismu i vlídný přístup k menšinám. To se ukazuje jako problém, popisuje čtveřice, která pojímá důvěru v média dvojím způsobem. Zaprvé lidé důvěřují médiím podle toho, jak moc odpovídají jejich světonázoru. Zadruhé podle toho, nakolik jejich práci považují za nestrannou a objektivní.

Pro podporovatele populistů je důležitý první typ důvěry, pro ostatní hlavně druhý. Populistický tábor tedy důvěřuje veřejnoprávním médiím, pokud věří, že nebudou v rozporu s jeho pohledem na svět. Jestli ale vidí problémy ve zmíněných elitách či menšinách, nejspíš se vzhledem k inkluzivní misi veřejnoprávních médií nedočká.

Neměli bychom však populistickou kritiku vždy odmítat, naznačují výzkumníci. Když někdo mluví o tom, že na něj veřejnoprávní média nemyslí, může jít o legitimní kritiku. Pokud ji ovšem vznáší hlavně pochybné figury, svou pověstí často důležité požadavky skryjí. Odmítnutí ale pouze posiluje poptávku po těch, kteří s veřejnoprávními médii zatočí. 

Autor píše pro Médiář (www.mediar.cz)