Slepice a krůty jsou odjakživa symbolem tuposti, a pokud o někom řeknete, že má „ptačí mozeček“, také ho to dvakrát nepotěší. Někteří ptáci – hlavně papoušci a krkavcovití (krkavec, vrána, havran, sojka, straka...) – jsou ale ve skutečnosti mimořádně inteligentní a v různých laboratorních testech dosahují podobného skóre jako nejchytřejší ze savců. 

Jisté ptačí výkony skutečně stojí za to. Existují například ptáci, kteří vědomě používají nástroje, přičemž šampionem mezi nimi je zřejmě vrána novokaledonská; poměrně blízce příbuzná naší vráně černé. Tato vrána dovede používat větvičky, aby z různých štěrbin a děr vyšťourala hmyz. Nástroje – včetně různých háčků – si navíc sama upravuje. Pozoruhodný je také čtvrt století starý (lehce bizarní) pokus, který spočíval v tom, že se holubi učili rozeznávat obrazy Moneta a Picassa. Poté, co tento rychlokurz moderního umění zvládli, dokázali – jen podle stylu – rozlišit obrazy těchto dvou malířů, které ještě nikdy předtím neviděli. Možná nám to říká spíš něco o kubismu a impresionismu, nicméně výkon je to zaznamenáníhodný.

Výzkumy zabývající se inteligencí ptáků jsou už sice letité, vědce ovšem po celou dobu mátlo, nakolik se ptačí mozky liší od těch savčích. Ptákům například zcela chybí mozková kůra (neokortex), která se v případě savců spojuje s „vyšším“ myšlením. Prestižní vědecký časopis Science v minulých dnech uveřejnil dvě průlomové studie, ze kterých plyne, že ptačí mozek obsahuje strukturu, která je analogická savčímu neokortexu. Právě díky ní ptáci zřejmě dosahují výše popsaných duševních výkonů, a dokonce u nich pravděpodobně existuje cosi, co připomíná lidské vědomí.

Ptačí vědomí

Zjistit, proč jsou ptáci schopni podobných duševních výkonů jako savci, se spolu s kolegy rozhodl neuroanatom Martin Stacho z Ruhr-Universität v Bochumi. Odnesli to tři poštovní holubi. Tým mikroskopicky zkoumal řezy jejich mozků a pomocí speciální zobrazovací technologie (3D polarized light imaging) v nich hledal strukturální propojení připomínající savčí neokortex.

A to se skutečně povedlo v (již dříve podezřelé) části mozku zvané „pallium“. Biolog a odborník na krkavcovité ptáky z University of Washington John Marzluff (na studii se nepodílel) objev těchto struktur okomentoval pro Science tak, že ačkoli ptačí a savčí mozky „vypadají velmi odlišně, studie ukazuje, že propojení, která obsahují, jsou si ve skutečnosti velmi podobná“.

Druhá studie – hlavním autorem je neurofyziolog Andreas Nieder z Universität Tübingen – se zaměřila na zodpovězení otázky, jestli jsou ptáci (což se prokázalo u některých testovaných savců) schopni sebeuvědomění; respektive, jestli si uvědomují to, co vidí a dělají. Tentokrát se nepitvalo. Místo toho plnily dvě pokusné vrány úlohy připomínající testy zjišťující existenci vědomí u primátů. Potom výzkumníci voperovali vránám elektrody a zjišťovali, jaké části mozku se při řešení těchto úloh „rozsvítí“. Asi nepřekvapí, že šlo opět neurony výše zmíněného „pallia“. 

Poslední společný předek ptáků a savců existoval před zhruba 320 miliony let, poté se jejich mozky vyvíjely nezávisle a na (nikoli jen) první pohled se od sebe podstatně liší. Jenže to je jen půl pravdy. „Je překvapivé, jak jsou si jejich percepční a kognitivní schopnosti stále podobné,“ říká Stacho.