Slavný vědec Charles Darwin kdysi označil červenání se za „nejzvláštnější a nejlidštější ze všech projevů“. Schopnost zčervenání, zrůžovění či ruměnce na tvářích ve chvílích vzrušení, nadšení nebo studu byla připisována jen lidem. Ale nová studie francouzských vědců zjistila, že totéž umí i slepice, které tímto způsobem mohou vyjadřovat strach nebo vzrušení, napsal zpravodajský server CNN.

„Náš výzkum ukazuje, že domácí slepice jsou citlivé a mají velmi jemné způsoby vyjadřování emocí,“ řekla CNN jedna z vedoucích studie Aline Bertinová, vědecká pracovnice francouzského Národního ústavu zemědělského výzkumu.

Společně s vědci z několika francouzských institutů a univerzity v Tours Bertinová ve své studii zjistila, že slepice si načechrávají peří na hlavě, když jsou spokojené a klidné. Pokud jsou vzrušené, na několik vteřin zčervenají – a to jak v pozitivních situacích, jako je čekání na moučné červy, i ve chvíli strachu, například když je někdo chytí.

„U lidí je červenání často spojováno se studem nebo rozpaky, ale objevuje se také jako projev řady emocí, například hněvu nebo radosti,“ dodala Bertinová. „Ačkoli emoce slepic nejsou přímo srovnatelné s těmi, které prožívají lidé, prokázali jsme, že i ony během silných emocí během několika vteřin zrudnou,“ dodala.

Pokud jsou slepice ve tváří jen mírně červené a mají načechrané peří na hlavě, naznačuje to, že jsou klidné a cítí se v bezpečí. Tyto poznatky by bylo možné využít k hodnocení podmínek, v jakých jsou slepice chovány, uzavírá studie, kterou tento týden zveřejnil časopis Plos One.

Vědci už zkoumali mimiku u některých druhů savců, jako jsou psi, koně, prasata a myši, ale u ptáků se na ni zatím podrobněji nezaměřovali. Aby pochopili, zda a jak slepice viditelně vyjadřují emoce, strávili čtyři týdny na francouzské farmě, kde pozorovali 17 slepic dvou různých plemen a natáčeli jejich běžné chování a reakce na různé podněty.

Každá z nich měla své vlastní zvláštnosti a osobnosti – některé „se velmi snadno leknou sebemenšího hluku, zatímco jiné reagují mnohem méně“, řekla Bertinová a dodala, že tyto individuální rozdíly představují prostor pro další výzkum.

Aby mohli vědci učinit obecnější závěry, vybrali ze záznamů nahrávek záběry pořízené s rozestupem každých dvou vteřin a zároveň takové, na kterých byla slepice z profilu, aby je mohli co nejlépe prozkoumat.

Přestože vědci nebyli schopni vysvětlit mechanismus, kterým se slepice v této studii červenají, dospěli k závěru, že tváře a ušní lalůčky, kterým se u slepic říká ušnice, prozrazují emoce ptáků více než jejich hřeben nebo lalok.

Výzkumníci uznali omezení svých závěrů – zejména to, že natáčení slepic v jejich přirozeném prostředí bez kontrolovaného zdroje světla mohlo ztížit přesné určení konkrétních barevných změn, zatímco změnu barvy kůže mohla ovlivnit i změna teploty.

Analýza lidských, natož zvířecích emocí je samozřejmě subjektivní. „Bez řečových schopností zůstává subjektivní prožitek nedostupný,“ řekla Bertinová. Místo toho vědci definují emoce jako „behaviorální, fyziologické a kognitivní reakce na podněty z prostředí“ a měří věci, jako je srdeční frekvence, nebo pozorují chování zvířat, dodala Bertinová.

Nyní doufá, že na základě výsledků této studie budou odborníci dále zkoumat, zda tyto projevy emocí souvisejí se sociálními interakcemi slepic a jaké to má důsledky pro dobré životní podmínky zvířat.