Dobrým číslem nelze urazit, zvláště ne, když přichází v záplavě těch nepovzbudivých. Kupříkladu průmysl sice meziročně oslabil skoro o pět procent, ale oproti září o 0,9 procenta stoupl. Optimista poznamená, že listopadové výsledky budou o poznání lepší. Proč? No protože se Škodovce podařilo sehnat řídicí jednotky na stahování zadních okének u jejího nejprodávanějšího modelu, takže desítky tisíc aut v hodnotě mnoha miliard korun bude možné začít postupně dodávat zákazníkům. Zní to jako dada, ale k dokončení jim chyběla právě tato věc, stojící v nákupní ceně asi tolik co jedno točené pivo. Dopad tohoto vysvobození na vývoz a tržby bude pozoruhodný, potíž je v tom, že může být dočasné.

Zásobování podobnými „pidižvíky“ se stalo „Chefsache“, která zabírá spoustu času vrcholového managementu, v normálních časech by to bylo tři úrovně pod jejich rozlišovací schopností. Týdenní situační epidemické zprávy z Malajsie také dřív v Česku nikdo nečetl a teď najednou mají vypovídací hodnotu předstihových ukazatelů. Fascinující.

Stále bereme méně…

V záplavě nepovzbudivých čísel by nemělo zapadnout, že Česko v HDP na obyvatele v paritě kupní síly předstihlo Italy, Španěly, Portugalce i Řeky, tedy země, které do unijního redistribučního řetězce vstoupily dávno před námi. Kouzlo spočívá v té „paritě“, neboť když se díváte na příjmový medián v nominálním vyjádření, pak ten v Řecku dosahuje v přepočtu bezmála šedesáti tisíc hrubého měsíčně, což je bratru o 27 tisíc víc než v Česku. Z tohoto hlediska vychází česká výplata hůř než ve všech zmíněných zemích, ale i než třeba ve Slovinsku nebo v Estonsku.

Pro Česko byl velký rozdíl mezi nominálním příjmem a tím, který zohledňoval rozdíly v cenové hladině zboží a služeb, typický. Jenomže s každým dalším rokem se snižuje. Podle pečlivých propočtů Mezinárodní organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se Česko přiblížilo k cenové hladině ve Spojených státech z 59 v roce 2015 na letošních 68 bodů ze sta. Když se podíváte do téže statistiky OECD, zjistíte, že ze srovnatelných zemí rychleji rostla cenová hladina jen na Slovensku, ale najděte mi někoho, kdo závidí Slovákům výplaty a životní úroveň.

… ale mzdy porostou

Že jsme zemí levné práce a že by vzhledem k velmi mírnému růstu reálných mezd o 1,7 procenta meziročně za třetí čtvrtletí měli zaměstnavatelé „přitlačit“, to jsou nejoblíbenější požadavky šéfa odborů Josefa Středuly. Při vší úctě k jejich vyjednávacím schopnostem se víc než všichni odboráři dohromady o růst mezd a platů u nás zaslouží fakt, že jsme už dlouho zemí s nejnižší nezaměstnaností v Evropě. A dokud bude takto nízká, mzdy porostou, i kdyby se vládě nakrásně podařilo snížit počty státních úředníků o nevím kolik procent.

Představa, že existuje něco jako univerzální pracovník, který jakmile přijde ke stroji, vytváří nadhodnotu, sice není z tohoto světa, ale že mzdy a platy postupně stoupají i v méně produktivních oborech, to je pravda. Ještě méně se potřebujeme utvrzovat v poznání, že „levně už bylo“. Podle OECD si svou korunu víc než doma užijete v Polsku, Maďarsku a o dost levněji je v Bulharsku nebo v Turecku. Já vím, že je po sezoně, ale do příštího léta to vydrží.