Politici v afrických zemích si, jak tvrdí Rafaj, začínají uvědomovat rizika, která pro ně představuje spolupráce s Čínou. Infrastrukturní projekty „ochotně“ financované na dluh je přivádějí do problémů, a tak hledají obchodní partnery ze Západu. Přímo v Africe je podle Rafaje na co navazovat. Například v Keni se delegace sešla s jedním z velkých investorů do nemovitostí, který kdysi podnikal v Česku: „Staví teď v Keni nejvyšší africký mrakodrap a při setkání mi říkal, že mu zkušenosti z Prahy z devadesátých let ohromně pomáhají. Je to pro něj déjà vu.“

Kdyby někdo řekl, že se rozhodl letět na misi do Afriky, přijel tam a hned na místě podepsal kontrakt na nějaké dodávky, nevěřil bych mu. Každý kontrakt vyžaduje z obou stran přípravu. Firmy, které tam už byznys dělají, mi potvrdily, že v tomto regionu trvá zhruba dva roky, než se byznys rozpracuje a dotáhne do fáze podpisu.

Na místě jsem viděl tři modelové situace. První z nich byly firmy, které v Africe působí delší dobu a byznys tam už dělají. Typickým příkladem je třeba Linet (specializuje se na výrobu nemocničních a pečovatelských lůžek, pozn. red.) nebo některé firmy z obranného průmyslu. Těmto firmám přítomnost delegace premiéra a vrcholných zástupců českého byznysu pomohla k další expanzi. 

Měly tam už rozjednané zakázky a mohly napřímo oslovit místní politiky, ministry a říct jim: Pane ministře, u vás na stole leží ty a ty smlouvy, co s nimi uděláme? Přítomnost premiéra jim pomohla v tom, že se připravené smlouvy s nadsázkou vytáhly ze štosu dokumentů ležících na stole a dostaly se nahoru v pořadí priorit. A třeba se daný ministr chtěl ukázat ve světle reflektorů a pomohl tomu.

Druhý modelový příklad byla třeba společnost Liaz. Ta měla v Etiopii už téměř dva roky rozpracovanou věc těsně před podpisem a čekalo se skutečně jen na poslední impulz, aby se to mohlo dokončit. Těmto firmám opět pomohl přímý kontakt s příslušnými úředníky nebo politiky, aby se věci rozhýbaly.

To byli odvážní objevovatelé, kteří mají zajímavý produkt, ale až do mise měli jen iniciační kontakt. Jedna česká firma například přijela do Ghany s tím, že s místními podnikateli jednala jen zprostředkovaně přes WhatsApp. A všechny brožurky o podnikání v Africe vám řeknou, že takový přístup nebude fungovat, že první kontakt musí být osobní. 

My jsme ale dorazili na večerní recepci a najednou za člověkem z té firmy přišli tři pánové a zdravili ho, že se znají z WhatsAppu. U večeře pak posunuli rozpracování jejich případu mílovými kroky, viděl jsem to na vlastní oči.

Ano, do této třetí kategorie bych zařadil také podnikatele, kteří do Afriky přijeli úplně bez kontaktů a využili až na místě byznysových fór a infrastruktury místních podnikatelských svazů, aby jim pomohly vyhledat vhodné obchodní partnery. Ti začínali úplně od nuly a odjížděli třeba s vizitkami lidí, s nimiž se seznámili a něco rozjednali. Musím říct, že v delegaci nebyl nikdo, kdo by se vracel domů s prázdnýma rukama, nedomluvil nic zajímavého a udělal si jen hezký výlet.

Velkou měrou k tomu přispěla česká ekonomická diplomacie. Zvláště v Keni a Ghaně máme mimořádně zkušené obchodní rady; v obou případech respektované ženy. Na tomto základě mohou stavět i další firmy.

Ano, už při výběru firem jsme měli preferované segmenty. Kromě zdravotnictví a obrany to byla zemědělská prvovýroba, zpracovatelský průmysl v zemědělství a technologie.

Zájem byl o družice pro snímání zemského povrchu, které pomáhají zemědělcům identifikovat povrch, najít zdroje vody a podobně. Vyrábí je společnost TRL Space. Jiný příklad je firma Compelson, která vyvíjí forenzní software pro smartphony. Ta zaujala veřejné instituce i soukromé firmy. Jela s námi i technologická společnost IQS, která se zabývá bezpečnostními prvky pro bankovky a platební karty. Její majitel ale měl úspěch i s jiným svým produktem.

Investuje do více byznysů včetně potravinářství a je také jedním z největších pěstitelů rajčat u nás. Osobně jsem se snažil prezentovat i tento jeho příběh a jeho technologie. V Africe byl o ně neuvěřitelný zájem.

Rozhodně ne. Třeba v Etiopii má Česká republika od sedmdesátých let velmi hlubokou stopu v geografii a hydrologii. Naše univerzity a instituce jim pomohly vytvořit mapy celého území. A na to navazují firmy v oblasti vodního hospodářství, jako je Aquacom. 

Kromě toho například Liaz má dron, který speciálním skenerem vyhledává studny. Ukazovali mi certifikát, že tuto technologii mají v některých regionech úspěšně odzkoušenou a že funguje. Díky tomu dojednávají kontrakt s vládou, který může zemi neuvěřitelně posunout. Každopádně stopa českých firem obranného průmyslu i jejich znalost regionu byly znatelné a respektované.

Perspektivní je výstavba – byty, ale také třeba čističky vody nebo zelená energetika. Oni v podstatě mluví jen o zelené energetice. Mají zkušenosti s geotermály, soláry, větrníky, hovoří o malých reaktorech. V Keni tlačili na transfer technologií, abychom s nimi budovali linky, a to především na zpracování potravin, strojírenství či obranného průmyslu. 

Je tam nekonečně možností. Kdo umí zpracovat a konzervovat zeleninu nebo jídlo obecně, má mnoho příležitostí. Budoucnost mají také informační technologie. A nesmím zapomenout na chemický průmysl, především hnojiva, a technologie pro těžbu, aby se vyhnuli spolupráci s Čínou.

Byl jsem překvapený, jak vřele nás vítali a jak se nám vlády, zejména v Keni a Ghaně, snažily umést cestičku. Zřejmě je to dáno tím, že politici v těchto zemích začali mít obavy z Číny, která tam buduje infrastrukturu a masivně investuje. Uvědomují si, že Česko pro ně není – na rozdíl od Číny – riziko, ale obchodní partner. Taky je důležité, že jsme členy EU a umíme jim otevřít dveře do Evropy.

Etiopie je pořád v podstatě státní hospodářství, takže tam děláte byznys přes stát a státní agentury. Máte tedy jednoho obchodního partnera, který nakupuje všechno. V Keni a Ghaně jsou investorské organizace jak soukromé, tak státní, ale soukromý sektor je tam velmi rozvinutý. V Keni je to skutečně se vším všudy Praha devadesátých let.

V Keni jsme měli zajímavé setkání s jedním z velkých investorů do nemovitostí. Ten působí i v Česku. Narodil se anglickým rodičům v Keni, pak studoval v Anglii a studia dokončil v roce 1989. Když se rozhodoval, kde začít podnikat, vybral si Česko. Teď v Keni staví nejvyšší africký mrakodrap a při setkání mi říkal, že mu zkušenosti z Prahy z devadesátých let ohromně pomáhají. Je to pro mě jako déjà vu, smál se. Podnikatelé se musí umět vyrovnat s místními poměry a transformující se společností, ale byznys funguje. Musíte jej však mít pod kontrolou. Nejde dělat na dálku.

Tato mise rovněž ukázala, jak důležité je poskytovat studentská víza. Potkali jsme pár místních podnikatelů, kteří vystudovali v naší zemi. Ve všech případech propojovali byznys své země s tou naší. 

Sledovat z dálky to, co se v Česku psalo a říkalo o té záležitosti kolem Nigérie, bylo smutné. Nikdo z těch, kdo to chodili komentovat do televize, s námi nemluvil, ale všichni byli odborníci. Návštěva Nigérie se začala připravovat deset dnů před odletem, protože vypadla původně plánovaná Angola. 

Když jsme nasedali do letadla směr Afrika, nebyl potvrzený program, tamní byznysové fórum bylo nejslaběji obsazené a čekalo se, jestli to klapne. Takže jsme odletěli s tím, že to nemusí dopadnout. Do toho byly v zemi určité bezpečnostní problémy a také prezident se prý v daný termín odjel léčit do zahraničí. Jinak řečeno, seběhlo se více věcí najednou a rozhodně neexistoval žádný jasný, konkrétní důvod; třeba česká politika vůči Izraeli, jak někteří tvrdili.

Ano. Když se na to dívám pragmaticky, jak nákladné a organizačně náročné muselo být připravit naši cestu… 

Třeba v Ghaně naši kolonu provázeli městem, všude kolem cesty české vlaječky, premiér Petr Fiala měl na každém kruhovém objezdu velký portrét, prostě to brali velmi vážně. Připravit tohle za deset dnů a podepsat se pod to, že akce dobře dopadne, bylo nejspíš pro místní organizátory příliš rizikové. Ale nebojím se, že by se cesta do Nigérie nakonec neodehrála. Myslím, že to je otázka pár měsíců a některý z ministrů tam podnikatele vezme. Může to být třeba i prezidentská cesta. Uvidíme.