Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Hlavní klimatický poradce EU Ottmar Edenhofer je přesvědčen, že cesta ke snížení emisí v zemědělství vede pouze přes zavedení dalších poplatků.
Zemědělci po celé Evropě od letošního února protestovali proti evropské zemědělské politice, zejména proti tlaku na to, aby jejich sektor byl udržitelnější a produkoval co nejméně emisí. Tyto požadavky jim zvyšují náklady a snižují marže.
I proto bude vyjádření hlavního unijního klimatického vědce, Ottmara Edenhofera, působit na farmářskou lobby jako červený hadr na býka. Edenhofer totiž hovoří o nutnosti zavést „cenový signál“ pro farmáře v zemích sedmadvacítky, aby bylo dosaženo klimatických cílů Bruselu.
Německý ekonom a expert na klimatickou politiku je šéfem Evropského vědeckého poradního sboru pro změnu klimatu. Tvrdí, že zemědělství – na rozdíl od dalších sektorů v evropské ekonomice – nesnižuje produkci skleníkových plynů, ač by podle unijní politiky mělo.
„Za posledních 15 let zůstaly emise v zemědělském sektoru poměrně stabilní,“ zdůraznil Edenhofer a dodal, že bez regulatorního zásahu nebude možné snížit emise ze zemědělské produkce o 90 procent do roku 2040, jak to navrhuje Evropská komise. Každopádně to znamená, že se v Bruselu uvažuje o zavedení nějaké formy daně pro evropské farmáře, aby byli nuceni emise uhlíku snižovat.
Zemědělství v EU je nyní zodpovědné za dvanáct procent unijních emisí. Většina připadá na produkci masa a mléčných výrobků. Jak připomenul britský ekonomický list Financial Times, zatím se tento sektor úspěšně vyhýbal přísné evropské legislativě v oblasti ochrany klimatu.
Je to dáno z velké části tím, že farmáři umí díky organizovaným protestům větší regulaci zabránit. Stačí si připomenout masové blokády silnic traktory a další zemědělskou technikou ze začátku roku v mnoha evropských metropolích včetně Bruselu. Komise pak stáhla navrhovaný zákon o pesticidech a přísnějších pravidlech pro snižování emisí v zemědělství.
Mezi bruselskými byrokraty zatím nepanuje shoda na tom, kdo by měl za emise v agrárním sektoru nakonec platit. Jestli přímo farmáři, nebo až další subjekty v potravinářském sektoru. Nově vytvořená Evropská komise by měla tyto plány specifikovat na konci roku. Například Dánsko patří k zemím, které prosazuje celoevropské zdanění emisí v zemědělském odvětví.
Vědecký poradní výbor, kterému šéfuje právě Edenhofer, má svá doporučení ohledně nastavení systému obchodování s emisemi v agrárním sektoru představit příští rok. Aby i zemědělci splnili bruselské zelené cíle, musel by celý sektor omezit uhlíkové emise rovnající se 171 megatunám oxidu uhličitého, což odpovídá produkci ročních emisí celého Nizozemska a Dánska.
Ve hře je rozšíření technologie zachycování a ukládání uhlíku, která ale ještě potřebuje podle Edenhofera další výzkum, zda by v reálných podmínkách fungovala.
