Italský rajčatový magnát vyzval Brusel, aby ochránil tamní zemědělce před levnou konkurencí. Tu podle něho představuje levný rajčatový protlak vyráběný v čínské oblasti Sin-ťiang. Ochrana – rozuměj zákaz či omezení dovozu – by měla pomoci obnovit důstojnost italského červeného ovoce (nebo zeleniny – viz box na konci článku).

Francesco Mutti, šéf výrobce rajčatových produktů, který nese jeho příjmení, uvedl, že k ochraně italských zemědělců je zapotřebí, aby Evropská unie buď dovoz čínských výrobků zakázala, nebo na něj zavedla vysoká dovozní cla.

Takové opatření by kopírovalo postup Spojených států. V roce 2021 Washington dovoz rajčatového protlaku ze západočínské oblasti Sin-ťiang zakázal. Důvodem byly obavy z toho, že čínští státem vlastnění výrobci využívají k výrobě protlaku nucené práce tamních muslimských obyvatel. Brusel tehdy americké opatření nenásledoval.

Nerovný boj

„Měli bychom zastavit dovoz rajčatového protlaku z Číny nebo na něj přidat 60procentní daň, aby se jeho cena tolik nelišila od italské produkce,“ řekl Mutti listu Financial Times v sídle svého 125 let starého rodinného podniku, který měl loni tržby ve výši 665 milionů eur.

Mutti tvrdí, že italskému rajčatovému průmyslu hrozí v nerovném souboji s čínským protlakem zkáza. Čínské státní podniky v Sin-ťiangu podle nedávných zjištění komisaře OSN masově porušují lidská práva tamní ujgurské menšiny. Součástí takového porušování, jak komisař zdokumentoval, jsou nucené práce. Peking tato obvinění popřel.

Mutti je příslušníkem již čtvrté generace majitelů podniku na předměstí severoitalské Parmy. Kritizuje Brusel za to, že nutí zemědělce dodržovat přísná pravidla udržitelnosti, aniž by je chránil před čínským „ekologickým dumpingem“.

„Musíme naše zemědělce naučit, jak lépe pěstovat, ale také je musíme chránit před nekalou konkurencí,“ řekl Mutti, jehož podnik používá pouze italská – a tedy relativně drahá – rajčata. „V opačném případě nebude konečným výsledkem zlepšení životního prostředí, ale přesun naší produkce do zahraničí, kde životní prostředí chráněno není.“

Etické i ekonomické obavy

Podle odhadů Světové rady pro zpracování rajčat (taková věc – World Processing Tomato Council – skutečně existuje) letos Čína obstará téměř 23 procent celosvětové produkce rajčat. Ještě v roce 2023 to bylo pouze asi 18 procent.

Italové se pyšní třetím místem na žebříčku celosvětových rajčatových producentů, po USA a Číně. Levný dovoz je pro ně logicky citlivým tématem: čínský rajčatový protlak stojí o polovinu méně než srovnatelný italský výrobek.

Vlivné italské sdružení zemědělců Coldiretti proto například loni na jaře vyslalo flotilu malých lodí, aby v přístavu Salerno protestovala proti vykládce tun čínského rajčatového koncentrátu.

„Dnešní soutěž není spravedlivá, protože více než 90 procent čínských rajčat se vyrábí v oblasti Sin-ťiang a náklady na pracovní sílu jsou tam velmi, velmi nízké,“ řekl Luigi Pio Scordamaglio, ředitel Coldiretti pro mezinárodní záležitosti.

Uvedl, že jedním z důvodů tak nízkých nákladů na pracovní sílu je využívání nucených prací. „To je nepřijatelné z etického hlediska, ale také z hlediska hospodářské soutěže.“

Čínské ministerstvo zahraničí v reakci na Scordamagliův výrok zopakovalo, že tvrzení o nucené práci v Sin-ťiangu je „lež“, kterou některé země v čele s USA používají, aby Čínu poškodily a dusily její rozvoj.

„Doufáme, že příslušné evropské osoby a instituce rozpoznají zlovolné plány, které se skrývají za takzvanou lží o ,nucené práci', zdrží se poškozování obrazu Číny a nebudou tuto lež používat jako záminku k zavádění ochranářských obchodních opatření,“ uvedlo ministerstvo předvídatelný argument.

Možnost podvodu láká

Rozsáhlá exportně orientovaná produkce rajčat v Sin-ťiangu vyrostla coby součást strategie hospodářského rozvoje Pekingu pro západní region země, což je etnicky a politicky neklidná oblast. Mezi hlavní hráče v tomto odvětví patří společnosti Chalkis a COFCO Tomato.

První z nich je pobočkou polovojenského šestého oddělení Sin-ťiangského výrobního a stavebního sboru – což samo o sobě dokáže pozvednout nejedno obočí. Druhá firma je dceřinou společností rozsáhlého stejnojmenného státního zemědělského konglomerátu, uvádí britská Nottingham University s odvoláním na internetové stránky těchto společností.

Společnost COFCO popisuje, že jejích 12 zpracovatelských závodů má kapacitu 300 tisíc tun rajčatového protlaku ročně. Podle Nottingham University vyvážejí Číňané přibližně 13 procent svého rajčatového protlaku do EU a zejména do Itálie. Tamní podniky protlak dále zpracovávají a mísí s italskou produkcí, především za účelem reexportu.

Přísné italské předpisy upravující označování potravin zakazují uvádět na trh zředěný čínský rajčatový protlak jako passatu. Vzhledem k cenovému rozdílu si však všichni zúčastnění uvědomují, že možnost podvádět je lákavá.

Na rajčatech záleží!

V roce 2021 zabavili italští carabinieri u významného italského zpracovatele rajčat 4 477 tun konzervovaného rajčatového koncentrátu, píše list Financial Times. Firma, jejíž název list neuvádí, své zboží nepravdivě označovala jako „stoprocentně italská rajčata“, přestože do něj přidávala čínský rajčatový protlak.

Sdružení italských producentů Coldiretti proto naléhá na Evropskou unii, aby přijala přísnější zákony o označování potravin. Požaduje, aby bylo nutné uvádět původ hlavních složek zpracovaných potravin. To by spotřebitelům umožnilo informovaný výběr.

Také Mutti zavedení takových pravidel podporuje. Jsou podle něho potřebná „zejména u výrobků, v nichž je rajče nejdůležitějším prvkem“, uvedl. „Cílem je vrátit rajčatům jejich důstojnost,“ zdůraznil Mutti. „Je třeba říci nahlas, že na rajčatech záleží!“

Je rajče ovoce, nebo zelenina? Na tuto odvěkou otázku existuje dobrá odpověď – je to obojí! Rajčata jsou ovoce, které odborníci na výživu považují za zeleninu. Z botanického hlediska je ovoce dozrálý semeník (část samičího květu rostlin) a obsahuje semena. Rajčata, švestky, cukety a melouny jsou ovoce. Z nějakého důvodu se lidé pozastavují nad rajčaty, ale otázka „ovoce, nebo zelenina“ by mohla platit i pro jakoukoli zeleninu se semeny.

Z výživového hlediska se nyní pojem „ovoce“ používá pro označení sladkých a masitých botanických plodů a „zelenina“ se používá pro označení nejrůznějších částí rostlin, které nemají tak vysoký obsah fruktózy. V mnoha kulturách bývá zelenina podávána jako součást hlavního jídla nebo příloha, zatímco sladké ovoce je obvykle svačinou nebo dezertem.

Kořeny, hlízy, stonky, květní pupeny, listy a některé rostlinné plody, včetně zelených fazolek, dýní a samozřejmě rajčat, jsou tedy odborníky na výživu považovány za zeleninu. Neexistuje žádné pevné pravidlo, které by jednoznačně označovalo botanické plody za zeleninu, ale vzhledem k tomu, že rajčata se obecně nepoužívají v dezertech a jsou blízce příbuzná s jinými ovocno-zeleninovými druhy (např. lilkem a paprikou), jsou intuitivně zařazována mezi zeleninu.

Jinými slovy je to tak, jak praví komik Miles Kington: „Znalost je vědět, že rajče je ovoce, a moudrost je nedávat je do ovocného salátu.“

Zdroj: Encyclopaedia Britannica