Babiš není Paroubek
Andrej Babiš zažívá to, co kdysi Jiří Paroubek. Dvě podobné situace se ale odehrávají v úplně jiné době a Babiš na rozdíl od Paroubka ukazuje, že umí situaci zvládnout.
redaktor
Pár měsíců před volbami zažívá předseda vlády Andrej Babiš tvrdou fázi kampaně. V Teplicích se k němu chtěl dostat muž s historickou hasičskou helmou a hadicí, v Průhonicích dostal vajíčkem a kvůli protestům musela na místo přijet policie. Babiš - bezesporu nejvýraznější figura politické scény - tak zažívá v menším měřítku to, co před eurovolbami 2009 jiný politický tank, Jiří Paroubek. Dvě podobné situace se ale odehrávají v úplně jiné době a Babiš na rozdíl od Paroubka ukazuje, že umí situaci zvládnout.
Lidé kolem Paroubka se nejdříve snažili první vajíčkový incident nekomentovat, zahrát do autu. Později tehdejší předseda ČSSD několikrát vypěnil, obviňoval ze zosnování akce ODS, Ivana Langera, z jeho okolí zněla slova o fašistech. O to víc se házení vajec na skvadru ČSSD stalo lidovou zábavou. Následující eurovolby ČSSD o parník prohrála s ODS.
Po dvanácti letech se už o vedení země zdaleka nepřetahují dvě tradiční politické strany. Znechucení publika z Paroubkových mítinků pomohlo vytvořit novou politickou mapu a také nové politiky, včetně premiéra Babiše. Toho, jehož byznys vyrostl v 90. letech na dobrých vztazích s politiky (ČSSD by mohla vzpomínat) a který si následně na tématu boje proti „kmotrovství“ postavil kampaň. Pokud mu to dnes někdo věří, je to jeho věc.
Babišovi však nejde nepřiznat značnou míru houževnatosti a v tomto případě i obratnosti, s níž přistupuje k protestům. Kdyby byl Paroubkem, začne osočovat předsedu Pirátů Ivana Bartoše a kdoví koho ještě. Jenže Babiš dál podepisuje své předvolební knížky (které nenapsal) a klidně utrousí, že zaplatí po demonstrantech úklid. Všechno po něm sklouzne, obvinění ze spolupráce s StB stejně jako vajíčko. A zdaleka se nezdá, že by měl příští volby prohrát v Paroubkově stylu - o parník. Babiš je důkazem, jak se Česko politicky změnilo. Ale málokdo by řekl, že k lepšímu.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.