Mezi poslanci ANO figuruje hned 11 vystudovaných lékařů, a tři jsou dokonce profesory medicíny. Lékařů je tolik, že kromě sněmovního výboru pro zdravotnictví obsazují i zahraniční, evropský, ústavně-právní nebo rozpočtový výbor. V klubu je také řada lidí se zkušenostmi z vrcholového managementu. Všichni tihle poslanci byli zvoleni, mnozí z čelných míst na kandidátkách. A přece to nestačí na to, aby mezi nimi premiér Babiš našel ministra zdravotnictví. Nenašel ho tam po volbách, napodruhé při výměně Adama Vojtěcha ani napotřetí, když z vlády vyhazoval Romana Prymulu. 

To jsou všichni ti Babišovi poslanci lékaři či manažeři tak nemožní a neschopní? Ne. To jen Babiš dává naplno průchod svému chápání pseudopolitiky.

Takzvaná nepolitická politika má v české kotlině dlouhou tradici – Havlíček, Masaryk, Patočka, Havel. Ti všichni vzývali politiku, do jejíhož středu postavili filozofická a etická východiska. Hovořili o svobodě, humanitě, spravedlnosti, lásce, pravdě. Jejich díla však vznikla v kontextu úplně jiných situací, než je ta dnešní. Jejich úvahy rámovaly skutečné boje o liberální řád a vládu práva nebo samu lidskou důstojnost v totalitním režimu. Tady reálně šlo o prosazování základních morálně-politických principů. 

Babiš do této řady nepolitické politiky očividně ani omylem nezapadá. Žádnými filozofickými, natož etickými kategoriemi se nezdržuje. Ani nemůže, protože podstatná část jeho vlastního politického konání, založeného na obřím a několikarozměrném střetu zájmů, by v konfrontaci s etikou neobstála. Politiku chápe jako pseudomanažerské obstarávání potřeb a zájmů jednotlivých společenských skupin, jejichž síla je dána zčásti vlivem na veřejné mínění, zčásti voličským potenciálem. 

Makání, odborníci a marketing

V politice à la Babiš není místo pro tvořivý střet idejí, natož pro nějakou hlubší vizi. Ideje ani vize nejsou racionální, a ještě navíc mají sílu společnost dělit podle jiných kritérií, než jsou ta výše zmíněná účetně-marketingová. Pryč s nimi. A co se stranami, které ideje či vize obvykle reprezentovaly? Některé se už samy dost znemožnily tím, že ideje opustily a vytvořily depolitizovaný a klientelismem prorostlý prostor. Takže to vlastně bude jednoduché. Buď budou oslabeny (nebo přímo zničeny) zapojením do nového systému, nebo zahnány na periferii zájmu, případně se jim časem podá pomocná ruka a do systému budou zapojeny později.

Ideje a vize nahradí „makání“ odborníků, soutěž stran vystřídají najatí odborníci, problémy vyřeší politický marketing. Stejně jako ve firmě bude nejvyšší management své konání cílit na vytváření zisku pro vlastníky firmy. Opravdu? Kdo jsou ti vlastníci? Kde je ten reálný zisk? Kdo rozhoduje o jeho rozdělení?

Tady to všechno kulhá na obě nohy. V Babišově pojetí je totiž všechno jenom pseudo nebo anti. Občané sice mají právo účastnit se valné hromady s názvem volby a někteří pak čerpají část státního „zisku“. Ale jen někteří, zatímco jiní jej výhradně vytvářejí svými daněmi. A žádný zisk se logicky nekoná, protože to nikdy ani nebyl smysl státu. Babiš to dobře ví. Státu se zmocnil za jediným účelem, aby ochránil své podnikatelské impérium a rozmnožil svůj vlastní majetek, a to jednou provždy. Nic jiného jej nezajímá, pokud ho to vysloveně neohrožuje. Proto neodstoupí. Proto udělá úplně cokoli, jen aby politicky přežil. 

Neřešme ministerské králíky

Ale zpět k začátku. V Babiš, a. s., nejsou moc potřeba ani vlastní poslanci. Jejich ambice jsou omezené a zcela podřízené osobě premiéra alias vlastníka „zlaté“ akcie. Jejich konání je degradováno na hlasovací mašinerii a odměňováno tak „bronzovou“ akcií ve státní pseudoakciovce. 

Tahání ministerských králíků z premiérského klobouku je tedy jen absurdní hrou s veřejností, jejímž cílem je ukázat, že opravdu nejde o politiku a že teď se zase bude „makat“. Neřešme proto králíky ani jejich kotce, soustřeďme se na vlastníka klobouku. 

Vítězství antipolitiky je vždycky porážkou demokracie. Bedlivě proto sledujme, kdo všechno se antipolitickou rétorikou současného premiéra nechá inspirovat.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.