„Vnímám Veliče jako dlouholetého rovnocenného partnera. Jako původní vlastník a zakladatel skupiny mám zájem ohodnotit a motivovat své partnery a manažery, kteří se aktivně podílejí na řízení naší skupiny a přispívají k jejímu rozvoji a růstu,“ chválil své společníky Pavol Krúpa na konci roku 2017 a komentoval tím akcionářské přesuny v tehdy ještě rozjeté a sebevědomé investiční skupině Arca Investments. 

Krúpa, zakladatel a hlavní tvář skupiny, se tehdy poprvé vzdal majority v Arce, když jeho podíl klesl na 30 procent a měl tak stejně jako Rastislav Velič a Peter Krištofovič. To však představovalo jen první krok z jeho velkého odcházení. V průběhu roku 2018 se z akcionářské skupiny stáhl úplně, aby se věnoval zejména investičním operacím na akciovém trhu v USA pod hlavičkou své společnosti Krupa Global Investments. 

Nyní, když si Krúpa s Veličem nemohou přijít na jméno, se výklad jejich rozchodu poněkud zamotává. A může za to opět bouřlivák Krúpa, který z pozice mimo skupinu Arca ostřeluje Veliče agresivními mediálními i právními výpady. Jedním z posledních bylo přihlášení obří pohledávky za 4,9 miliardy korun za Veličem, která má právě vycházet z neplatného převodu akcií ve skupině v roce 2018.

„Nevrácení akcií Arca Investments (…) po Dohodě o zániku smlouvy o darování cenných papírů ze dne 18. 12. 2018, na základě které se věřitel měl stát opětovně vlastníkem 40% podílu na základním kapitálu ve společnosti Arca Investments,“ stojí doslova v přihlášce pohledávky, která dorazila k soudu začátkem dubna.

O tom, že jeho tehdejší odchod ze skupiny Arca může být jen divadlem naoko, se na trhu čile spekulovalo. Proč by Krúpa, hlavní tvář, zakladatel a největší akcionář, tak náhle zmizel? Avšak důvodů bylo tehdy mnoho a žádný nenasvědčoval tomu, že by z jeho strany šlo o odchod vyloženě dobrovolný. 

Naopak. Krúpa byl pro aktivity skupiny Arca v té době velkou přítěží. ČNB jej označila za nedůvěryhodnou osobu, což komplikovalo schválení některých fondů skupiny i případných akvizic, například ovládnutí rakouské banky Wiener Privatbank. Krúpa tak odešel po dohodě s Veličem, který v té době strukturu skupiny výrazně měnil a hodně ji směroval právě k regulovanému finančnímu trhu. 

Výklad darování akcií a jeho následného zrušení může být hodně složitý. A i pro Krúpu, který dnes hovoří o absolutní neplatnosti převodu podílu, může jít o příznačnou střelbu do vlastní nohy. Dnes tvrdit, že k převodu akcií fakticky nikdy legálně nedošlo, ačkoli se oba muži řadu měsíců svorně veřejně vyjadřovali v médiích i před regulátory opačně, je pověstnou hrou vabank. Navíc samotné ocenění čtyřicetiprocentního podílu bezmála na pět miliard korun působí dost divoce. Zejména při znalosti bilanční sumy skupiny, a hlavně jejích obřích dluhů, které sahají k 19 miliardám korun. 

Zatímco Velič nyní veřejně příliš nevystupuje, Krúpa ve svém tlaku nepolevuje. Nedávno se opřel například do spolumajitele skupiny Arca Henricha Kiše. Toho na svém facebookovém profilu obvinil z vyvádění prostředků ze skupiny Arca na spřízněné offshorové firmy. 

Do dění kolem skupiny také vstoupil Tomáš Zach, právník a svého času kontroverzní podnikatel z okolí premiéra Mirka Topolánka. Ten má zastupovat některé věřitele Arcy organizované u lucemburské společnosti OBOR Europe. Právě on má být v této věci spojencem Pavola Krúpy.

Pro Veliče bude ale mnohem zásadnější, jak se k jeho plánům skupinu reorganizovat postaví soudy. Řešení na úrovni mateřské entity Arca Investments stále drhne na sporu o tom, kde má proces vlastně proběhnout. Zda v Česku, nebo na Slovensku. Do té doby jde hlavně o mediální boje a přestřelky, které drobné věřitele jen dál znejišťují.