Makroekonomické prognózy jsou od toho, aby se měnily, a když přijde pořádný a nečekaný otřes, otočí se během jednoho čtvrtletí k nepoznání. Pamětníci vzpomenou pád z vysoké konjunktury rovnou do propasti roku 2009, kdy na Česko nepřímo, ale tvrdě dolehla světová finanční krize. 

Letošní pandemie – přinejmenším v první vlně – zaskočila většinu zemí s výjimkou několika východoasijských, které měly předchozí zkušenost a dokázaly na ni rychle reagovat. 

Dvojitý úder

Česko letos premiantem nebude v žádném ohledu, byť právě MMF v říjnu zveřejnil ve srovnání s ostatními institucemi vlastně konejšivá čísla. Druhý extrém pak představuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která přišla s „double hit“ scénářem, kdy se recese vrací po krátkém oživení a kopíruje písmeno W.

Pokud by došlo k jeho naplnění, česká ekonomika by letos propadla o závratných a nikdy nevídaných 13,2 procenta, následovaných navíc velmi nízkým růstem o pouhých 1,7 procenta v roce příštím. Na předkrizovou úroveň by se Česko protloukalo nejméně pět let. Odhady domácích institucí jsou někde uprostřed, přičemž ČNB vypadá, že se v červencové prognóze docela trefila s odhadem o minus 8,2 procenta, a tak ani v listopadu nebude muset zřejmě moc opravovat. 

Ministerstvo financí v září počítalo s nižším poklesem letos a vyšším napřesrok. Oproti normálnímu kalendáři měla letos příprava státního rozpočtu zhruba dvouměsíční zpoždění, které mimo jiné mělo sloužit ke zpřesnění odhadů budoucího vývoje a díky tomu i sestavení realističtějšího rozpočtu. Pokud to bylo v plánu, tak příchod druhé vlny udělal přes rozpočet opravdu hlubokou čáru.

Všichni žijeme v mlze nejistoty. Ale důsledky zhoršení epidemiologické situace s příchodem podzimu se dají shrnout už dnes: podle zatím nejčerstvější prognózy, která je k mání, tedy té, již sestavují hlavní ekonomové bank zastoupení v prognostickém panelu České bankovní asociace (ČBA), „bude letošní propad ekonomiky o něco hlubší, na oživení budeme čekat déle a bude nejspíš i slabší, než jaké předpokládali“ na počátku prázdnin. Letos to vypadá na minus osm procent, s rozptylem jednotlivých odhadů mezi -7,0 až -8,8 procenta.

Na relativně malou změnu prognózy na letošek měla vliv zejména skutečnost, že ekonomika ve třetím čtvrtletí ožívala lépe, než se čekalo, zato příští rok poroste o hodně méně, než jsme doufali. Dvě procenta růstu HDP jsou bídná, sotva poloviční oproti letním odhadům. Výše uvedené platí pouze za předpokladu „doby trvání karanténních opatření v rozsahu jednoho měsíce“, na nějž by momentálně nevsadil asi nikdo.

Miroslav Zámečník

Přesto ČBA prognózu vydala, i když s varováním, že „míra nejistoty je i zde vzhledem k současným úrovním, nárůstům počtu nakažených a potřebě omezit rychlost šíření nákazy, enormní, a (…) protáhne-li se do Vánoc, dopady do již tak klesající spotřeby domácností budou o mnoho vyšší“. Za těchto okolností pochopitelně utrpí nejvíce služby, především ty, které jsou závislé na shromažďování osob, dnes alespoň krátkodobě zakázanému. 

Povzbuzení z Německa

Nezaměstnanost bude letos i napřesrok zřejmě nejnižší v Evropě i díky pokračování vládních subvencí na udržení pracovních míst. Rozpočtová expanze sice nezlomí zvýšený sklon k úsporám domácností, ale nikdo z analytiků neočekává, že by vláda ve volebním roce začala šetřit. HDP by na rozdíl od letoška mohl pomáhat čistý vývoz.

Výrobní podniky, zejména v exportně zaměřeném zpracovatelském průmyslu, spoléhají na zatím velmi povzbudivé průzkumy nákupních manažerů v Německu. Tamní epidemiologická situace se sice také zhoršuje, ale je stále nesrovnatelně lepší než v Česku. S nějakým časovým zpožděním se může na výsledcích zahraničního obchodu podepsat i kurz koruny. Ten odpovídá dobám „kurzového závazku“. Ani jej ČNB nemusí přijímat, jako že se její radní dušují, že nechtějí podruhé vstoupit do té samé řeky. Aspoň že tak.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.