Válka na Ukrajině trvá už téměř rok, Kyjev se úspěšně brání ruské přesile. Potřebuje ale od Západu stále větší vojenskou pomoc. Po měsících marných proseb o dodání moderních bojových tanků se politici západních zemí konečně rozhoupali a slíbili poslat Ukrajincům do bojů proti Rusům desítky strojů. Mohlo by se celkem jednat o více než tři stovky tanků, uvedl ukrajinský velvyslanec ve Francii Vadym Omelčenko.

Mezi konkrétní sliby západních spojenců patří i to, že Američané pošlou na Ukrajinu své tanky Abrams v počtu 31 kusů. Prezident Joe Biden o nich hovoří jako o „nejschopnějších tancích“ na světě. Bude to ale trvat řadu měsíců a na frontě by se mohly objevit až ke konci roku. 

V reakci na americkou pomoc naopak Kreml zdůraznil, že veškeré západní tanky na frontě „shoří stejně jako všechny ostatní“ a nezpůsobí ruské armádě vážnější problémy. Americké ministerstvo obrany pak reagovalo prohlášením, že se z ruské strany nejedná o nic nového. 

V hlavní roli propaganda

Ruská propaganda začíná stále častěji hovořit o nasazení „supertanků“ T-14 Armata. Státní televize Rossija 1 odvysílala příspěvek, ve kterém srovnává armaty s abramsy s tím, že nejnovější ruský tank americkou konkurenci překonává ve všech myslitelných kategoriích. „Jsou to high-tech vozidla se složitými senzory, datovými vysílači a palubními drony,“ chlubí se ruská propaganda.

Komplikace pro Kreml však spočívá v tom, že se abramsy vyrábějí už více než čtyři dekády a bylo jich vyrobeno přes deset tisíc kusů. Osvědčily se při bojích proti Iráku v akci Pouštní bouře. O výrobě armat naopak není mnoho známo, Kreml se odchýlil od původního plánu vyprodukovat přes dva tisíce kusů do roku 2020 a vzniklo jich pouze několik desítek jako testovací série.

Představení tanků v roce 2015 způsobilo mezi vojenskými analytiky velká očekávání, britští zpravodajci o nich uvedli, že se jedná o „nejrevolučnější tank za celé dekády“. „Bez nadsázky představují armaty nejrevolučnější skokovou změnu v konstrukci tanků za poslední půlstoletí,“ napsali Britové.

Hlavní konstrukční výhodou je tanková věž, ve které není posádka. Ta se ukrývá v přední části tanku ve speciálně pancéřované kapsli. „Poprvé byla plně automatizovaná a digitalizovaná věž začleněna do hlavního bitevního tanku. A poprvé je posádka tanku umístěna do pancéřové kapsle v přední části trupu,“ napsali britští vojenští zpravodajci. To má daleko lépe chránit tříčlennou posádku v případě zásahu protitankovou raketou. 

Britský generál ve výslužbě Ben Barry, jenž nyní působí jako analytik v Mezinárodním institutu pro strategická studia (IISS), v roce 2016 uvedl, že by nové ruské tanky byly hrozbou pro všechny obrněnce členských zemí NATO.

Armaty se chlubí vysokou rychlostí, mohou jet přes 80 kilometrů v hodině, hmotnost mají 50 tun. Americké abramsy jsou podstatně těžší, váží až 63 tun a dokážou vyvinout rychlost 55 kilometrů v hodině. Připomíná se i pohon ve formě plynové turbíny, který je ale náročný na provoz i údržbu. 

Pochybnosti o bojovém nasazení

V případě vývoje a výroby ruských tanků panují mnohem větší pochybnosti. Jedenáctiletý program je doprovázen neustálým posouváním termínů, snižováním plánované produkce a zprávami o výrobních komplikacích. 

Podle britského ministerstva obrany by jejich nasazení bylo velmi rizikovým krokem, protože tanky jsou nespolehlivé a neprošly ostrými boji. Opakují se zprávy o poruchovosti dieselových motorů a nedostatku elektroniky, která se musí dovážet ze Západu. Nasazení ruských „supertanků“ by Kremlu nejvíce pomohlo z propagandistických důvodů, z vojenských nikoli.

Ruský autor Roman Skomorochov na ruském webu Vojennoje obozrenije napsal, že tanky Armata trápí kromě nespolehlivých motorů i nedokončený zbraňový systém. Neexistuje ani výrobní linka pro jejich sériovou výrobu. Ani on nepovažuje za pravděpodobné, že by mohly být nasazeny přímo v bojích proti západním tankům.

Ruští velitelé na Ukrajině se měli dokonce podle britských informací zdráhat přijmout první dodávku těchto tanků, protože obrněnce byly ve špatném technickém stavu a pro nasazení do bojů proti Ukrajincům strojům nedůvěřují. Jejich případné ztráty na frontě by navíc ohrozily ruské plány na budoucí export, dodal britský analytik a bývalý vojenský důstojník Frank Ledwidge. Pokud se na Ukrajinu armaty dostanou, budou jezdit daleko za frontou.