Letošní rok dopadl po hospodářské stránce pro Česko mnohem hůř, než jsme doufali. A neplatí to jen pro „domácí“ odhady ekonomického vývoje, které – s výjimkou České národní banky – na jaře po opadnutí vlny covidu předpokládaly podstatně rychlejší oživení ekonomiky. Velké rozdíly mezi prognózami na jaře a teď najdete i v případě Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodního měnového fondu a Evropské komise.

O pár set miliard bohatší

Česká republika patří mezi evropskými zeměmi k těm, které rostou nejpomaleji. Český HDP bude na konci letošního roku ve stálých cenách dost výrazně pod úrovní, na níž byl před dvěma roky. Není to žádná legrace, když si uvědomíte, že OECD v prognóze z listopadu 2019 předpokládala, že český HDP bude o nějakých šest a půl procentního bodu vyšší, než je jeho aktuální prosincový odhad. Přepočteno na současné koruny je to přes 400 miliard.

Miroslav Zámečník

Část z nich je odložena do budoucna, například peníze na spotřebu domácností, které nebyly utraceny a vězí – inflaci navzdory – na vkladových účtech. Nejen spotřebu, ale také některé investice lze realizovat později. Ale zčásti jde nepochybně o to, čemu hoteliéři říkají „peníze za včerejší prázdné postele“, tedy tržby za pokoje, které měly být plně obsazeny, ale zůstaly prázdné. Ty už také nikdo nikdy neuvidí.

Ve stínu obra, jemuž se nedařilo

Letošek byl dobrý pro země, které mají vysokou váhu odvětví, jimž pomohlo otevírání ekonomiky po uzávěrách (včetně obnovení cestovního ruchu) – všechny hlásí velké meziroční oživení. Rekordmanem je Irsko, které bude suverénně nejrychleji rostoucí evropskou ekonomikou (díky například maloobchodu, pohostinství a stavebnictví), přičemž odhad Evropské komise pro letošní HDP s plus 14,6 procenta je něco „hodně tygrovaného“ i na irské poměry – jde o zemi, která v posledních padesáti letech vykazuje nejvyšší tempo kumulovaného ročního průměrného růstu v Evropě. Loni předvedli Irové obzvlášť ceněnou výjimku z pravidla – udrželi ekonomický růst v černých číslech i za pandemie, díky vysokému nárůstu exportu farmaceutického průmyslu a IT sektoru.

Miroslav Zámečník

Samozřejmě je dobrá otázka, proč zrovna Česko dopadne v mezinárodním srovnání tak bledě. Nejjednodušší odpověď najdete u ekonomiky, která letos poroste v Evropské unii ještě pomaleji než my: eurokomise předpokládá 2,7procentní růst pro Německo a tříprocentní pro Česko. Velmi těsná navázanost na německý dodavatelský řetězec (valná část zpracovatelského průmyslu v Česku je jeho součástí) vždycky bývala dvousečnou záležitostí. Nejsme jeho hlavou, a tudíž nebereme cenovou prémii a zisky, to ale neznamená, že nechytáme veškerý cyklický vývoj, jakož i všechny poruchy v německé exportní mašinerii.

Miroslav Zámečník

Pro Německo s jeho ohromným zpracovatelským exportním sektorem – a zvláště velkou váhou automobilek a jejich dodavatelů – byl letošek skutečným „annus horribilis“, který odhalil všechna citlivá místa. V krátkém horizontu s tím nejde dělat vůbec nic, což přináší pocit bezmoci, na niž nejsou v největší evropské ekonomice zvyklí.

Seznam postižených

Výpadek HDP způsobený váznoucími dodávkami v automobilovém průmyslu byl podle OECD vůbec nejvyšší v Německu (viz graf), ale tvrdě postihl i Česko. Když se podíváte na seznam oborů, které byly postiženy potížemi tohoto typu, jsou to ty, které jsou v českém průmyslu významně zastoupeny.

Miroslav Zámečník

Mezi nás a Německo se vklínilo Mexiko, které je sice součástí jiného (severoamerického) automobilového „supply chainu“, ale schytalo to mnohem víc než samotné USA kvůli velké váze výroby aut a jejich součástí v mexickém hospodářství.

Fakt, že růst HDP zůstal v Česku tak daleko za očekáváním, tedy není žádná záhada. Uchovejme si ale optimismus do budoucna. Ona hluboká integrace s německou ekonomikou, která je pořád ještě v exportu světovou špičkou, současně znamená, že když se ty zpřetrhané řetězce znovu propojí, poznáme to rychle a všude.