Na začátku bylo slovo, a ne slovo ledajaké: DeepFuckingValue. Na investičním diskusním fóru sociální sítě Reddit tak zní totožnost muže, jenž si jinde (YouTube) říká Řvoucí kotě a do historie se zapsal tím, že na newyorské burze spískal letos v lednu poprask dosud nepopsaného druhu. Spojence poštval proti sobě navzájem a ze zapřisáhlých nepřátel nadělal kolegy. Regulátorům zamotal hlavu a několika z největších žraloků na Wall Street vyfoukl z kapes miliardy dolarů.

To samo o sobě by bylo za dva týdny práce pozoruhodný výkon. Ještě daleko závažnější však je, že ačkoli nikdo z aktérů onoho spektáklu nejednal nezákonně, máslo na hlavě mají svým způsobem všichni.

DeepFuckingValue (ta přezdívka bezděčně vystihuje stav věcí lépe než mnoho analýz) k tomu potřeboval několik spoluúčinkujících. Vezměme je popořádku. GameStop byl až do začátku letošního roku docela nezajímavá firma. Ačkoli měl roční obrat přes šest miliard dolarů, šel od ztráty ke ztrátě. Není divu: Prodávat digitální produkt (drtivou většinu jeho tržeb tvoří počítačové hry) v kamenných obchodech, a ještě k tomu v době zuřící pandemie, není nic záviděníhodného.

Hedgeoví drsní hoši

Když představenstvo v létě najalo odborníka na e-commerce (viz časová osa), aby přechod do digitálního světa opožděně zařídil, zvedlo to cenu akcií firmy z nějakých pěti zhruba na 60 dolarů. Hedgeové fondy, které jsou na světě od toho, to považovaly za přemrštěný optimismus a vsadily na neúspěch GameStopu (viz graf). To je vždy rizikový kšeft, ale hoši z hedgeových fondů mají pro strach uděláno.

To je první z klíčových bodů sporu. Byly to právě hedgeové fondy, kdo podle mínění mnohých (namátkou ekonoma z London Metropolitan Business School Photise Lysandroua) příliš snadno vyvázl z globální finanční krize, kterou v letech 2007–2008 pomohly vyvolat. Tehdy držely 47 procent veškerých CDO, riskantních derivátů, jejichž komplikovanost dovolila profesionálům-finančníkům mást amatéry-zákazníky. Hedgeové fondy tehdy sice na rozdíl od bank a dalších institucí nedostaly žádnou státní podporu, ale také se na ně nesesypala spousta regulatorních nařízení; podle všeho z toho vyvázly lacino.

Zároveň jsou tu hedgeové fondy od toho, aby identifikovaly slabé firmy a likvidovaly je, aby na jejich troskách mohly vyrůst firmy lepší, výkonnější a silnější. Ekonomice jako celku to pomáhá, protože to umožňuje držet jistý vztah mezi cenou akcií a fundamentálními ukazateli, jako je třeba její poměr k tržbám. Druhá věc je, že nikdo neví, kolik firem by jakžtakž přežilo, kdyby se nestalo jejich terčem právě tak, jak se to událo s GameStopem. Supi a hyeny jsou užiteční, ale nikoli oblíbení.

Konečně třetí věc je, že v hedgeových fondech pracují lidé, jejichž bezskrupulóznost je i v drsných poměrech prvoligových financí výjimečná. Steven Cohen, jeden z největších hedgeových bossů (jehož peníze se nepřímo podílely i na útoku proti GameStopu), byl dříve usvědčen z insider tradingu a na pokutách zaplatil přes dvě miliardy dolarů, pročež je dnes váženým občanem a majitelem baseballového klubu New York Mets.

Když proto malí investoři z Redditu začali proti hedgeovým spekulacím na pokles GameStopu brojit, bylo snadné v tom z tohoto zorného úhlu vidět sympatický boj malých proti velkým. Na hedgeové fondy nemají jednotný pohled ani kolegové finanční profíci – natož lidé, kteří o investování a financích vůbec vědí jen tolik, kolik potřebují ke stažení „investiční aplikace“ firmy Robinhood do svého telefonu. O nich ještě bude řeč.

Pomsta naivků

Firma Citron Research Andrewa Lefta se posledních 20 let nezabývala ničím jiným než sázkami na pád různých firem (celkem jich takto napadla 51 v USA a několik dalších v Číně). Leftova strategie byla furiantská: Když si vybral oběť, napřed ji pečlivě (a drtivou většinou správně) analyzoval a své poznatky sepsal do hutné zprávy. Pak proti řečené firmě investoval a vzápětí svoji zprávu vydal. Není divu, že měl na krku spoustu žalob; kdyby vyšlo najevo, že zpráva lže, dopustil by se tržní manipulace, na což není americký burzovní regulátor SEC vůbec zvědavý. Left sám však tvrdí, že v USA nikdy žádný spor neprohrál.

GameStop byl poslední firmou, do které se Andrew Left takto opřel. Ihned poté, co v nezdvořilém tweetu nazval individuální investory do firmy naivkami, dostal co proto. Fandové-investoři z Redditu se podle deníku The Wall Street Journal v přestávkách mezi nakupováním akcií dokázali nabourat do jeho účtů na sociálních sítích, zveřejnili všechny jeho soukromé údaje, k nimž se dostali, nechali mu po celé noci posílat domů pizzu objednanou jeho jménem, vyhrožovali jeho dětem… Left vydržel tři týdny, než se rozhodl byznys opustit. Obrázek demokratizovaných financí, v němž hlas jednotlivce konečně získal patřičnou váhu, najednou začal dostávat – na burze i mimo ni – podobu anarchistické džungle.

Mazaný Bulhar

Důležitým protagonistou oné zamýšlené demokratizace je Bulhar s velkým egem Vlad Tenev. Zakladatel a šéf firmy Robinhood, jejíž aplikace láká lidi na de facto hru na finančních trzích, mluví právě o „demokratizaci finančnictví“ jako o svém cíli. Jeho majstrštykem byla nabídka obchodování bez poplatků, jež ještě začátkem loňského roku jiné makléřské firmy vyžadovaly. Robinhood tak měl na konci loňského roku 13 milionů uživatelů, ačkoli v roce 2018 jich bylo pouze půl milionu.

Namísto poplatků vydělává Robinhood na provizích od market makerů (konkurenti na tento systém byli nuceni také přejít, viz graf). Vtip je v tom, že takový market maker je zase placen podle velikosti rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou každého zobchodovaného balíku. Ten tvoří buď akcie, u nichž je tento rozdíl malý, nebo opce, u nichž je logicky větší. Market makeři proto platí makléřům za dohazování kšeftů více v případě opcí (Robinhood bral v druhém loňském kvartálu 58 centů za stovku opcí a 17 centů za stovku akcií). A proto Robinhood tlačí své uživatele právě k nákupu opcí – jež jsou ovšem produktem podstatně riskantnějším. Demokratizace sem, demokratizace tam.

A konečně jsou tu instituce, jejichž fungování zůstává očím běžného diváka obvykle skryto, ale které přesto patřily k nejdůležitějším postavám dramatických událostí posledního lednového týdne. Jsou jimi zúčtovací domy neboli clearinghouses. Tyto instituce buď ručí za vypořádání obchodů (viz graf), nebo jako v případě Depository Trust & Clearing Corporation (DTCC) mají pravomoc diktovat těm firmám, které se o vypořádání obchodů starají samy, kolik si musejí nechat stranou pro případ, že by jejich klienti své závazky nedodrželi.

Tyto firmy jsou soukromé a v jejich zájmu je, aby když už nějaký obchod začne probíhat, doběhl až do konce bez zádrhelů. To je motivace, která je staví do jistého rozporu s ostatními tržními aktéry. Pokud je trh velmi nestálý, mohou požadovat vyšší záruky – ale to je právě chvíle, kdy makléřské firmy potřebují peníze nejvíce na pokrytí stávajících závazků.

Týden kobylek

A právě to se stalo Robinhoodu, který má vlastní clearing. Ve čtvrtek 28. ledna zazvonil Vladu Tenevovi okolo desáté dopoledne telefon. DTCC jej informovala, že bude na clearingové záruky potřebovat více než dosud. Přesná čísla veřejnost nezná, ale celkově DTCC požadovala 33,5 miliardy dolarů záruk namísto 26 miliard o den dříve. A Tenev peníze neměl. Jeho firma se stala částečně obětí vlastního úspěchu: Měla otevřeno tolik obchodů, které ještě nestačila vypořádat, že na další neměla peníze. Tenev to ovšem bůhvíproč nikomu neřekl a namísto toho zvolil technologické řešení: U akcií GameStopu zrušil tlačítko „Kup“.

Rozpoutalo se peklo. Redditoři se domnívali, že Robinhood podlehl tlaku hedgeových fondů, které tou dobou začaly zjišťovat, že se miliardovým ztrátám nevyhnou. Není divu: Citadel Securities, jeden z velkých market makerů, má sestru jménem (prostě) Citadel, která je jedním z investorů do Robinhoodu. V Citadel má zase podíl firma Point72, kterou vlastní již zmiňovaný Steven Cohen. Pokud redditoři šli do celého podniku s tím, že to jdou nandat mocným tohoto světa, asi pro ně nebylo příliš daleko k úvaze, že se proti nim tímto způsobem spikli.

Nebyli sami. V americkém Kongresu spojila rozhořčená kritika Robinhoodu ultralevicovou kongresmanku z New Yorku Alexandrii Ocasio-Cortezovou se zarytě protrumpovským senátorem Tedem Cruzem, ačkoli se ti dva jinak nedohodnou ani na tom, kolik je hodin. Tenev v televizi vysvětloval, co udělal, Elonu Muskovi (bůhvíproč zrovna jemu).

Aby toho nebylo málo, vložil se do věci Google. Rozhořčení redditoři – tou dobou jich bylo na pět milionů – psali na obchod Google Play, odkud si Robinhood stáhli, jednu odmítavou recenzi za druhou. Když jich za ten den přibylo asi sto tisíc a hodnocení Robinhoodu se ze čtyř a půl hvězdičky posunulo až k jedné a půl, Google – aniž by co komu řekl – tyto negativní ohlasy smazal (a hodnocení se vrátilo na 4,5 hvězdičky). Na pozdější dotazy odpovídala firma pouze tak, že podle interních pravidel nepublikuje „neorganické recenze“. Co to muselo nadělat s rozjitřenou myslí dotyčných, je snadno domyslet.

Stříbro neprošlo

Minulý týden se rozbouřené vody uklidnily. Robinhood konečně řekl, oč šlo, a vybral od investorů během tří dnů 3,4 miliardy dolarů (tedy celkem o 600 milionů více, než kolik potřeboval k záchraně hedgeový fond Melvin, jejž celý střet vyšel patrně nejdráž). Cena akcií GameStopu začala klesat; 2. února uzavřela na 90 dolarech za kus. Komentátoři začali redditory přirovnávat k tlupě protrumpovců, kteří tři týdny předtím napadli Kongres. Pokus skupinky vykuků, kteří se přihlásili do redditového fóra WallStreetBets a chtěli podobným způsobem rozdmýchat short squeeze na trhu se stříbrem, byl za pár dnů odhalen (když vyšlo najevo, že dotyční jsou členy fóra jen několik dnů) a vyšuměl. DeepFuckingValue si přišel na desítky milionů dolarů.

Regulátorům a politikům ovšem zbyla řada otázek. Kdo vychází z ledna 2021 jako hrdina a kdo jako zloduch? Jaká nová pravidla bude třeba nastolit, aby postihla nové technologické skutečnosti na finančních trzích? Kde končí demokratizace a kde už vládne dav?

Pavel Riegger (44)

• Svou profesní kariéru zahájil v New Yorku, kde pracoval pro český konzulát.

• Poté pracoval pro společnost Arthur Andersen nebo investiční banku Goldman Sachs.

• Před nástupem do Trasku působil v EY, kde jako vedoucí partner vedl divizi Consultingu a divizi Transakčního poradenství pro střední a východní Evropu.

• Během 16 let dokázal poradenský byznys v EY rozšířit z devítiprocentního podílu tržeb až na třetinu celkového byznysu.