Snad každý stavař vám řekne, že je podstatně snazší stavět od základu něco nového než sanovat to staré. Památkář a zhruba polovina architektů nebudou souhlasit. A kolem každého starého chátrajícího domu v centru se pak strhne vášnivá hádka a často to skončí zachováním staré fasády a kompletně novými vnitřnostmi. V byznysu to takhle obvykle nejde.

Jak píšeme v tématu tohoto čísla, „většina hospodářských zázraků spočívala v tom, že země stavěly na zelené louce, nasávaly moderní technologie a know-how, které spojovaly s rostoucím počtem stále vzdělanějších lidí schopných ho využít“. V Česku jsme po roce 1989 nezačínali na žádné zelené louce, uměli jsme vyrobit prakticky všechno, ale neefektivně, takže bylo třeba „přezbrojit“, vlastně dodat staré fasádě kompletně nový vnitřek. A to se v mnoha případech ukázalo jako velmi obtížné. V devadesátých letech jsme snili o tom, jak doženeme Německo, v nultých letech jsme tomu věřili, v poslední době už o tom mluvíme mnohem méně. Co se stalo, že se nekoná český hospodářský zázrak? Proč zůstáváme chudší sedmnáctou spolkovou zemí? A vedeme si opravdu tak zle, jak nám občas připadá? V tématu tohoto čísla Hrotu na to hledáme odpovědi.

Půjčili jste si v roce 2018 v době nízkých úrokových sazeb na byt, letos vám končí pětiletá fixace, z jistiny jste neumazali skoro nic a zbývá třeba ještě dva a půl milionu. Jenže ­místo necelých dvou procent vám banka nabídne „nejlepší možný úrok“ kolem šesti procent. Splátka vám rázem vyskočí o polovinu. Přesně takovými scénáři se kvůli inflaci strašilo – kde­jaký analytik varoval před katastrofální vlnou nesplácení. Tisíce bytů měly končit v nucených dražbách a lidé na ulici. Nic z toho se nestalo. Jak dokázali Češi skokový nárůst výdajů na bydlení ustát a jaký další vývoj na trhu s bydlením můžete čekat, se dočtete v aktuálním čísle Hrotu.

„Existuje jen jeden způsob, jak zničit Putinův režim, a to je násilný, ozbrojený boj,“ říká v rozhovoru otevřeně ruský odbojový předák Denis Sokolov. Koordinátor ruské exilové Občanské rady a akademik dnes žije v Polsku, k odchodu z Ruska ho před čtyřmi lety dotlačila ruská tajná služba FSB. V rozhovoru s ním se mimo jiné dočtete, jestli i v tomto případě platí, že „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, tedy jestli byl pro ruskou exilovou opozici v nějaké fázi partnerem šéf Wagner Group Jevgenij Prigo­žin a kam až je v boji proti Putinovu ­režimu ochotna zajít.

Silný putinovský otisk nese i dnešní Gruzie, kam jsme se vypravili na reportáž. Gruzínci to říkají lapidárně: Rusové jsou vítaní, ale nesmějí přijet na tancích. Ukrajinci by to před válkou asi vyjádřili podobně.

V tomto čísle Hrotu určitě nesmíte vynechat rozhovor s učitelkou Irenou Čajkovou o udržování češtiny a češství v Americe a samozřejmě ani esej o památkách. Objevil se nám tu totiž takový nešvar – sílí hlasy, že je nesmysl snažit se kdejaký „barák“ udržovat ve stavu, v jakém jsme jej převzali, a že je lepší nechat ho zchátrat. Vždyť ruiny má přece každý rád. Nebo snad nesouhlasíte?

Příjemné čtení. 

Tomáš Jeník