Česko rozehrálo malý zelený podvod. Ačkoli v Evropě slíbilo, že přidá plyn v ochraně klimatu, podle čísel nové studie to vypadá, že závazkem celá akce také skončila. K usvědčení české vlády stačila, jako mnohokrát předtím, jednoduchá věc: Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL) porovnali klíčový dokument s názvem Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu s reálnými výdaji, které vláda na své cíle posílá. Výsledek? Každý rok by bylo třeba vynaložit šestinásobek peněz oproti současným výdajům.

Šestkrát start

Vnitrostátní plán je, mimo jiné, jakási bible popisující, co a za kolik peněz chce Česko udělat, aby do roku 2030 snížilo emise skleníkových plynů, zvýšilo podíl obnovitelných zdrojů energie a objem úspor energie. Cílem sepsaným v plánu je snížit celkové emise skleníkových plynů do roku 2030 o 30 procent v porovnání s rokem 2005, což odpovídá úbytku emisí o 44 milionů tun CO2. Penězi vyjádřeno to mají být „nižší jednotky bilionů korun“, jak se v plánu píše. V tomto případě jde o celkové náklady včetně provozní podpory zdrojů a jejich obnovy.

Vědci z FEL se drželi poměrně při zdi. Sumu očistili na základ, který zahrnuje potřebné investiční náklady na rozvoj obnovitelných zdrojů, ke kterému se Česko zavázalo. A došli k 300 miliardám. A pak se na cíl do roku 2030 podívali optikou současných investičních výdajů. Spočetli, kolik investic plyne z podpůrných programů, jako jsou OPŽP, Nová zelená úsporám, OPPIK a podobně. Přihlédli i k infrastruktuře, tedy k plánům, které má na příští roky třeba ČEPS. Započítávali nové instalované výkony v daném roce. „Vyšlo nám, že je potřeba zšestinásobit roční investice, aby Česko cílů dosáhlo. Není to nereálné, ale ambice je to velká,“ popisuje vedoucí výzkumu Michaela Valentová z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Poukazuje na nově instalované výkony zelených zdrojů energie. Ty Česko už několik let skoro nevykazuje. Zatímco třeba Nizozemsko má roční nárůst o 40 procent a Švédsko o 36 procent, Česko za pět let, tedy mezi roky 2015 a 2019, dosáhlo růstu pět procent. To je procento ročně. Ano, číslům se dá vytknout, z jakého základu se počítají. Třeba Německo roste ročně „jen“ o osm procent, ale z pohledu vyrobených terawatthodin to představuje množství elektřiny jako obnovitelný přírůstek Francie a Švédska dohromady. Nicméně jak tušíme, Česko se velkým základem chlubit nemůže.

• 5 procent činily mezi roky 2015 a 2019 nově instalované výkony zelených zdrojů energie. Nizozemsko oproti tomu roste 40 procenty ročně.

• 300 miliard korun má stát vybudování objemu obnovitelných zdrojů, k jakému se Česko zavázalo.

• 60 miliard korun by mělo jen z Modernizačního fondu plynout do rozvoje OZE.

• 44 milionů tun CO2 oproti roku 2005 má v Česku ubýt do roku 2030. Stojí to ve vnitrostátním plánu. Cíl bude ale muset být vyšší, Česko se v mezičase zavázalo k uhlíkové neutralitě v roce 2050.

Ministerstvo průmyslu a obchodu, které na studii také dílčím způsobem spolupracovalo, ale s jejími závěry nesouhlasí. „Interpretace závěru studie, že Česko vydává nedostatek peněz pro dosažení Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, je podle MPO zavádějící,“ říká mluvčí resortu Marek Vošahlík. Ministerstvo nicméně nerozporuje fakt, že dosud plyne peněz málo. Cíle ale prý dožene. Pomoci v tom má soukromý sektor, tedy peníze mimo státní výdaje, které studie zkoumala.

Do podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) by mělo po dle MPO v období 2021–2030 směřovat velké množství peněz, zejména z Modernizačního fondu, Národního plánu obnovy, Operačního programu pro technologie a konkurenceschopnost, Operačního programu pro životní prostředí, Nové zelené úsporám a Fondu spravedlivé transformace. Přitom jen z Modernizačního fondu by mělo do rozvoje OZE směřovat cca 60 miliard korun (při předpokládaném objemu peněz z prodeje emisních povolenek na úrovni 154 miliard). Zbytek chybějících peněz mají přinést právě soukromníci, dosud je to ale spíše plán a přání.

Všechno je jinak

Pokud se vědci drželi v metru na české závazky ještě mírných pravidel, platí to vlastně dvojnásob. Vnitrostátní plán, který Česko horko těžko do Bruselu poslalo, už přestal platit. Na konci loňského roku, tedy v době, kdy ho dokončovalo, se vláda Andreje Babiše zavázala k ještě přísnějším cílům. V roce 2050 má být Česko, stejně jako celá EU, klimaticky neutrální. Znamená to do roku 2030 zabrat daleko více, než stanovuje vnitrostátní plán. Jak moc, nikdo neví. Plán totiž není aktualizovaný, což kritizovaly i ekologické organizace, které ho původně navrhovaly neschválit a přepracovat.

Studie má ještě jedno kouzlo. Vznikala ve spolupráci s univerzitami v dalších zemích, konkrétně v Lotyšsku a v Německu. Kvůli rozdílným přístupům vlád není možné výsledky přímo porovnávat, ale například Lotyšsko je také ve skluzu. A příklad Německa zase naznačuje, jakým směrem by se mohla česká vláda vydat. „Nejmarkantnější rozdíl byl ve formě podpory. Česko i Lotyšsko charakterizuje extrémní závislost na investičních grantech. Oproti tomu v Německu je grantová část investic malá ve srovnání se zvýhodněnými půjčkami a dalšími finančními nástroji,“ popisuje Michaela Valentová. V případě OZE je pak neméně důležitým nástrojem správně nastavená provozní podpora.

Je to jen jedna z věcí, jak začít skluz dohánět. Protože je známé, že dotace křiví trh. Součástí výzkumu byly i rozhovory s lidmi z oboru. Vyšlo z nich další řešení. „Investoři potřebují stabilní regulatorní a legislativní prostředí na příští roky. Zkrátka že jim jejich investici nikdo nevezme, neočekávaně dále nezdaní, neznehodnotí,“ popisuje vedoucí výzkumu. Klíčová je podle ní také úspora energií. „Nejlevnější a nejčistší energie je ta, která se nespotřebuje, a tedy nemusí vyrobit,“ říká Valentová. Podle ní chybí i jasný a jednotný hlas, který by udával směr.

Ačkoli vládu nechávaly vlastní zelené závazky zatím chladnou, není úplně nečinná. Přece jen, eurodotace je dobré čerpat. Ministerstvo životního prostředí tak například před pár dny zahájilo něco, čemu vzletně říká dotační revoluce. Vzhledem k tomu, jaký skluz by měla země dohánět, to sice žádné terno není, s ohledem na dosavadní liknavost by ale mohlo přirovnání sedět. Konkrétně: Do obnovitelných zdrojů a výstavby fotovoltaických elektráren chce ministerstvo v první výzvě dát 4,5 miliardy korun a peníze chce postupně přidávat. Jedna miliarda bude alokována pro menší projekty do jednoho megawattu instalovaného výkonu, zbytek bude připraven na větší projekty. „Stojíme na prahu revoluce ve využívání obnovitelných zdrojů, které urychlí modernizaci našeho hospodářství a významně přispějí ke snížení škodlivých emisí. To je také důvod, proč do nich v následujících letech půjde rekordní množství peněz,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec.

Z jeho stylu je sice trochu cítit stopa premiéra Andreje Babiše, podle něhož je Česko pod jeho taktovkou také ve všem první a nejlepší, i když realita je jiná, ale podle hladu po dotacích je zřejmé, že investoři mají zájem. Podpora bude podle ministerstva čistě investiční, proto na rozdíl od solárního boomu v roce 2009 podpořené instalace žádným způsobem nezatíží státní rozpočet provozní podporou. V předregistračních výzvách již Brabcův resort obdržel přes devět tisíc projektových záměrů a 90 procent z nich se týká právě fotovoltaiky.

Na konci dubna také MŽP a Státní fond životního prostředí vyhlásily první dvě výzvy z Modernizačního fondu pro teplárny. Jednu miliardu rozdělí v průběžné nárokové výzvě pro projekty s instalovaným výkonem elektrické energie do jednoho megawattu (MWp), dalších 3,5 miliardy je připraveno pro větší elektrárny s výkonem nad jeden MWp, které se mohou hlásit do jednokolové soutěžní výzvy. Transformaci na čistou energii má pomoci Modernizační fond, ve kterém je dohromady k dispozici 150 miliard. Neustále rostoucí ceny emisních povolenek ale naznačují, že částka by ve finále mohla být téměř dvojnásobná. I tak je ale vzdálená „nižším jednotkám bilionů“, které má podle plánu přerod v zelené Česko stát.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.