Určitě je fajn, že konečně dojde třeba na dobrovolné zdravotní připojištění. Nějaká základní valorizace životního minima v situaci, kdy porostou asi dost prudce životní náklady, je taky v pořádku.

Že si vláda uvědomuje nutnost dostat pod kontrolu veřejné finance a srazit deficit ze současných skoro osmi procent HDP alespoň pod tři procenta za čtyři roky, je solidní a realistický přístup. Méně solidní a důvěryhodné je však to, když si koalice zároveň zablokuje jakoukoli diskusi o zvyšování daní z příjmu a DPH, a k tomu ještě slibuje snížení sociálního pojištění o dva procentní body, což představuje odhadem dvacet miliard korun, a valorizaci základní odečitatelné položky. 

Není pochyb o tom, že vaty v rozpočtu je hodně a leccos se dá uškrtat. Ale částka kolem dvou set miliard, nebo ještě lépe o něco více, tam není a nebude. Jestli tohle Zbyněk Stanjura dokáže, bude slavný jako Rašín. Ale s tak razantním škrtáním by mohl i stejně dopadnout. Nicméně je to věcí nějakého politického odhodlání a my můžeme jen pochybovat.

Ale pak se taky můžeme trochu zasmát, když se dočteme, že nějakým prohibitivním zdaněním by kromě tabáku a alkoholu měly být zatíženy nezdravé potraviny. Nejspíše logicky ty tučné a sladké. Čert ví, v jaké levičácké hlavě toužící vychovávat obyvatelstvo k stravovací uvědomělosti se to vylíhlo, ale fakt jsou si koaliční politici jistí, že je správný čas vést diskuse o tom, zda zdražit dětem bonbony a chlapům tlačenku? Jasně, leckde ve světě to zkoušeli a zkoušejí. Výchovný efekt se ale nedostavuje. Dost známá je zkušenost Dánů, kteří před deseti lety zdražili tučná jídla a jediným výsledkem byl výpadek v DPH, protože lidé začali jezdit masově na nákupy do Německa. Takže progresivní myšlenku po roce zavrhli.

Pokud bychom chtěli být nutně daňově kreativní, doporučili bychom zdaňovat hloupé daňové nápady. V Česku by to docela dost vyneslo a mělo by to asi i slušný národohospodářský efekt.