Jeden by se měl radovat, když předpovědi vycházejí líp, než se čekalo. V případě Česka tomu tak zatím je. Všichni, kdo sestavují ekonomické modely, jsou optimističtější. Skokanem roku byla makroekonomická predikce České národní banky (ČNB), která zlepšila odhad na letošní rok oproti květnu o 2,3 procentního bodu, vlastně málem na trojnásobek; tolik neustřelila už mnoho let. Ministerstvo financí naproti tomu udělalo pouze malou korekci směrem nahoru, v letošním roce jen o desetinku procentního bodu a v příštím roce o - v tomto řemesle zcela přijatelnou - polovinu procentního bodu (na 4,2 procenta).

Upravit makroekonomický model o pár základních předpokladů sice není práce na týdny pro podpalubí plné lidí s logaritmickými pravítky, ale nejde ani o prkotiny. Každé procento hospodářského růstu navíc je řádově šedesát miliard korun, a když to jen úplně kupecky přepočtete na extra daňový výnos, je to důležité. Zvlášť ve volebním roce. K tomu se záhy dostaneme.

Nimrání ve velkých číslech

Podle zpřesněného odhadu ČSÚ vzrostl hrubý domácí produkt ve 2. čtvrtletí mezikvartálně o jedno procento a meziročně o 8,2 procenta. V mezinárodním srovnání jde o podprůměrný výkon (viz graf srovnávající čtvrtletní HDP v Česku a EU jako celku), ale pořád je to zlepšení o čtyři desetiny procentního bodu proti předběžnému odhadu. I to se počítá.

Český statistický úřad nemá důvod s čísly čarovat, ale to ještě neznamená, že pro všechny úřady jsou desítky miliard na rozdílu ve výkonu ekonomiky „legal-illegal, ganz egal“. Kupříkladu za růstem ve druhém kvartálu stojí především konečná spotřeba domácností a v ní stouply hlavně výdaje za předměty dlouhodobé spotřeby, zdaněné základní sazbou 21 procent. To by tudíž mělo vést k vyššímu výběru DPH, ale ministerstvo financí s bůhvíjakým nárůstem letos nepočítá.

Miroslav Zámečník

Národní rozpočtovou radu (NRR) máme ze zákona od toho, aby sledovala, co se s veřejnými financemi děje, a tak se nedivte, že makroekonomické predikce ministerstva financí porovnává obzvlášť pečlivě. Rozdíl v jarních a letních predikcích znamená podle propočtů předsedkyně NRR Evy Zamrazilové ve výběru daní a pojistného bezmála plus sto miliard a pro příští rok nějakých šedesát miliard. Přitom rozdíl v odhadech reálného růstu HDP je pouze desetina procentního bodu. Jak je to možné?

Inflace užírá lidem, ale vykrmuje rozpočet

Odpověď spočívá částečně v inflaci, zčásti ve vyšší zaměstnanosti a dílem v jiné struktuře růstu, a tím i rozpočtových příjmů. Nominální HDP, tedy ten, který v sobě zahrnuje inflační vzestup cen, by měl být letos o 116 miliard korun vyšší, příští rok dokonce o 176 miliard korun vyšší, než ministerstvo financí počítalo na jaře. Nižší nezaměstnanost znamená vyšší objem mezd a ten - navzdory daňovému balíčku - vyšší výběr daně z příjmů fyzických osob a sociálního a zdravotního pojistného, které na zaměstnanosti a mzdovém vývoji závisejí.

Za těchto okolností překvapí, že výběr DPH vidí letos ministerstvo financí se 443 vybranými miliardami jen o něco málo lepší než v jarní prognóze (+ 2,7 miliardy) a bůhvíjakou extra výtěžnost nepředpokládá ani v příštím roce. Spotřeba se po skončení uzávěr vzchopila, ale zároveň třeba v červenci začaly znovu růst vklady obyvatelstva v bankách (+ 19 miliard).

A je dost možné, že ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, překročily poprvé v českých dějinách hranici tří bilionů korun. Přitom Češi pořád drží drtivou většinu peněz na běžných účtech, kde z nich každoročně užírá inflace, letos nepříjemně rychlým tempem.

Korporáty přikrmují

Co je velkým překvapením, je změna odhadu ve výběru daně z příjmů právnických osob, který podle nové prognózy ministerstva letos překročí původní odhady o nečekaných téměř šedesát miliard korun. Úplně uspokojivé vysvětlení k dispozici není, tedy kromě toho, že se firmám, které se podílejí na inkasu DPPO, zjevně nedařilo navzdory pandemii tak špatně, jak se původně očekávalo.

Dohromady z toho vyplývá podstatně lepší plnění příjmů v letošním i příštím roce. Zní to banálně, ale politické implikace před volbami jsou obrovské. Jednak to znamená, že letošní schodek státního rozpočtu by měl zůstat pod hranicí 500 miliard, a to dost výrazně. Zadruhé, a to je ve volebním roce ještě důležitější, umožňuje perspektiva vyššího nominálního růstu HDP, vysoké zaměstnanosti, tlaku na mzdy i ceny udržet schodek pod „nepřekročitelnou hranicí 390 miliard korun“, a přitom rozdávat.

Tím se otevírá cesta, jak uspokojit prezidenta Miloše Zemana. Ten se do návrhu rozpočtu obul, že je „málo úsporný a málo investiční“. To tedy je, ale celá krása lepšího růstového výhledu doprovázeného vyšší inflací je v tom, že můžete zároveň navrhovaný schodek snížit o čtrnáct miliard, investice - přesně v souladu s přáním pana prezidenta - o nějakou miliardu navýšit, a ještě zbude na dodatečné výdaje. Že se můžete zároveň pitvořit, jak to všechno brilantně zvládáte, je bonus navíc. Ale i ten se počítá. Za šest týdnů budeme vědět, jak moc.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.