Je prakticky nepředstavitelné, že by některý významný i méně významný politik zpochybňoval židovské ghetto v Terezíně ve stylu, že to byl vlastně jen pracovní tábor – vždyť tam vězni museli pracovat.

V případě romského koncentračního tábora v Letech u Písku se to ovšem stalo opakovaně. Nedůstojně se o místě, kde zemřely stovky vězňů a další stovky putovaly do plynových komor, vyjadřovali například oba poslední prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman. A Andrej Babiš (ANO) si už servítky nebral vůbec. Ještě jako ministr financí začátkem září 2016 podle serveru Aktuálně.cz prohlásil: „To, co píší v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup, a byl tam.“ Nutno dodat, že Babiš následně uvedl, že to tak nemyslel a že se za to omluví, pokud se jeho slova někoho dotkla.

Podmínka pro exposlance

Tím, kdo jako první konečně dostal pořádně přes prsty za výroky zpochybňující romský holokaust, byl ale až někdejší poslanec Miloslav Rozner, který v roce 2017 označil tábor za „neexistující pseudokoncentrák“. Soud mu minulý týden, tedy po pěti letech, uložil za zpochybňování genocidy půlroční podmínku s odkladem na jeden rok. Trest je zatím nepravomocný. Není překvapující, že Rozner byl poslancem za Okamurovo hnutí Svoboda a přímá demokracie, které se opakovaně objevilo ve zprávách ministerstva vnitra o extremismu. V té zatím poslední se píše, že nejvýznamnějším uskupením s dominujícími „xenofobními a vyhroceně nacionalistickými prvky“ zůstala právě SPD.

Rozner není jediným, podobných „borců“ se v Okamurově partě objevilo více – byť třeba z hnutí už odešli anebo byli pod společenským tlakem vyloučeni. Za zmínku stojí kupříkladu někdejší tajemník SPD Jaroslav Staník, který po­dle svědků na konci roku 2017 v jednom z restauračních klubů Poslanecké sněmovny v opilosti vyzýval k tomu, aby se všichni homosexuálové, Romové a Židé stříleli už po narození. Nakonec za to byl pravomocně odsouzen k ročnímu podmíněnému trestu.

Půl milionu voličů

V živé paměti je ještě řádění poslance Lubomíra Volného, který proslul vyhrožováním „flákancem“. Tragikomický nádech má jeho vyjádření k tomu, proč se na jaře 2019 rozhodl SPD opustit. Vadilo mu, že jsou v této partaji neonacisté, rasisté a násilníci. Městského zastupitele krkonošské Jilemnice Bronislava Kalvodu zase před pár týdny nenapadlo nic lepšího než se na Facebooku pochlubit fotkou chlebíčků nazdobených výrazným písmenem Z, tedy symbolem ruské agrese na Ukrajině. Na policii to ale vysvětlil tím, že písmeno Z představuje počáteční písmeno jména jeho přítelkyně Zuzany. Tak určitě.

Takto by šlo pokračovat dál a zmínit třeba výraznou dlouholetou prokremelskou orientaci politiků SPD včetně Tomia Okamury a naopak jejich tendence k vystoupení z NATO i Evropské unie. Nejsmutnější ovšem je, že hnutí dostalo v posledních sněmovních volbách více než půl milionu hlasů a že je podle posledního průzkumu s bezmála třináctiprocentní podporou třetí nejsilnější stranou.