„Vlajka zůstane pod postelí,“ prohlásil můj mladší syn, ani výsledků prezidentských voleb ve Spojených státech nevyčkal. Rozený amerikanofil, počatý v Arlingtonu ve Virginii, měl po léta „hvězdy a pruhy“ vyvěšené na zdi ve svém pokoji a sundal je pod dojmem první letošní předvolební debaty. 

Popravdě, sám si kladu otázku, co by asi Alexis de Tocqueville ve své De la démocratie en Amérique napsal, kdyby jí projížděl nikoli v roce 1831, ale o 189 let později? Co pochvalného by řekl o kdysi tak inspirující demokracii v zemi, kde se před prezidentskými volbami zabedňovaly výlohy? Jak by ocenil kvality úřadujícího prezidenta, který se prohlásí vítězem, aniž by vyčkal sečtení všech hlasů, a korespondenční hlasování šmahem označil za podvod?

Jeden známý, který prožil několik let v USA a v Číně, mi vyprávěl, že pro čínské komunistické vůdce je Trumpova Amerika propagandistickým darem z nebes. Dokonce i v očích celkem informovaných lidí nevychází dnes Čína s tutláním pandemie, „převýchovou“ Ujgurů atd. ve srovnání s USA tak špatně.

Geopolitiku poznamená rozdíl mezi tempy růstu. Rozdíly v bohatství USA a Číny se budou dál snižovat. Čínské vedení počítá s pokračováním obchodního napětí, se změnou dodavatelských řetězců a posiluje váhu vnitřních zdrojů růstu. Vědí, že produktivita se musí rodit doma.

Odkud přijde? Od firem typu Alibaba a její finanční odnože Ant Financial, které dohromady představují neuvěřitelný ekosystém s potenciálem kreativní destrukce, o němž se západním technologickým společnostem ani nezdá. Primární emise akcií Antu na burze v Hongkongu a Šanghaji byla „po dohodě“ s čínskými regulátory odložena.

Berte to jako srovnatelně důležitou zprávu pro budoucnost jako ty americké volby.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.