Sektor jaderné energetiky prochází v posledních letech oživením, které tu nebylo desítky let. Dokládá to nejen řada rozestavěných projektů v rozvíjejících se asijských ekonomikách, ale také vážný zájem mnoha západních zemí o navyšování jaderných kapacit.

Zdá se, že až na některé ojedinělé výjimky, které se rozhodly zřeknout jádra docela (Německo, Španělsko), si i západní státy, které dříve lavírovaly, uvědomily, že jaderná energetika představuje jediný relativně levný a nízkoemisní zdroj energie, který má lidstvo k dispozici, a který je zároveň efektivním způsobem, jak by se hospodářství vyspělých zemí mohlo posunout k proklamovanému cíly tzv. „uhlíkové neutrality“, napsaly The Economic Times.

Někdejší předsevzetí snížit podíl elektřiny z jádra na neurčito už uložila „k ledu“ například Francie. Podobně změnila kurz Belgie, která ještě v prosinci 2021 oznamovala, že uzavře všechny jaderné reaktory v roce 2025. Jejich životnost nyní naopak prodloužila o další desetiletí. O rozšíření jaderných kapacit začíná hovořit Velká Británie, která pozastavila plánovaný proces uzavírání svých čtyř reaktorů. Britové rovněž oznámili, že investují čtyři miliony dolarů na vývoj speciálně upraveného obohaceného uranu určeného pro pohon malých moduláních jaderných reaktorů. Ty jsou sice v současnosti stále ve fázi vývoje a jejich prototypy drží jen hrstka zemí, experti si od nich nicméně slibují větší ekologičnost a hlavní cestu pro Spojené království k naplnění klimatických závazků v budoucnu.

Našlápnuto má v jaderné energetice také Čína, jejíchž 55 reaktorů má v budoucnu doplnit dalších čtyřiadvacet, které jsou v současnosti v různém stádiu rozestavěnosti, a dalších 150 zařízení, která zatím existují jen na papíře, by mělo spatřit svělo světa v následujících 15 letech. Desítky projektů v různém stadiu výstavby má pak za hranicemi Ruské federace Rosatom.

Atomový hlad

Na loňské konferenci COP28 věnované klimatické problematice v Dubaji se ke ztrojnásobení svých jaderných kapacit do roku 2050 přihlásilo 22 zemí. Naplnění takového závazku by podle agentury Reuters vyžadovalo obdobné tempo výstavby nových jaderných bloků jako v době jejich boomu v 70. letech minulého století. Podle analytiků Morgan Stanley určitou změnu v paradigmatu ohledně jádra dokládá to, že zástupci sektoru konečně dostali křeslo při nedávné konferenci OSN věnované změnám klimatu v Glasgow, a rovněž rozhodnutí Evropské komise, že jádro by mohlo být zahrnuto mezi tzv. zelené, udržitelné aktivity, což by mělo více usnadnit jeho financování.

Zčásti se mění i vnímání veřejnosti. Zatímco v roce 2018 vyjadřovalo podporu jaderné energetice ve Spojených státech jen 37 procent příznivců Demokratické strany, v současnosti jde už o 60 procent.

V posledních měsících tak dramaticky vzrostly ceny komodity, bez níž elektřinu z jádra vyrábět zkrátka není možné – radioaktivního uranu. Za posledních 12 měsíců poskočil v ceně o 90 procent a v únoru byl nejdražší za uplynulých 16 let. Důvodem je masivní nárůst poptávky v situaci, kdy nabídka zůstává vzhledem k absenci investic a otevírání nových dolů na tuto vzácnou horninu v minulých letech striktně omezena, uvedla agentura Reuters.

Zdroj: Tradingeconomics.com

Sázka na „medvěda“

Experti poznamenávají, že na trhu s uranem dlouhou dobu panoval určitý převis na straně nabídky, který umožňoval komoditu prodávat pod jejími výrobními náklady. Jádro si dlouhá desetiletí rovněž neslo určité „Kainovo znamení“ kvůli tragickým haváriím ve Fukušimě a Černobylu. Ve světle současného vývoje se ale zdá, že je tato éra minulostí. Podle Nicka Lawsona z poradenské firmy Ocean Wall činí globální poptávka po obohaceném uranu v současnosti ročně asi 190 milionů liber. Uranu je přitom na trhu k dispozici výrazně méně, kolem 140 milionů. Podle analytiků by světová poptávka po obohaceném uranu měla navíc do roku 2030 narůst o 28 procent a roku 2040 by se dokonce měla zdvojnásobit.

Základní ekonomické poučky hovořící o zákonu poptávky a nabídky říkají, že by se dle pravidel trhu obě veličiny měly „potkat“ a vzájemně „vyrovnat“, problémem v souvislosti s uranem je ale doslova absolutní absence flexibility v segmentu těžby. Dlouhodobý „medvědí trh“ (bear market) panující v obchodování s uranem počítající se soustavným poklesem ceny komodity totiž vyústil v nedostatek investic do technologií těžby, rozšiřování kapacit i otevírání nových dolů. Nastartovat procesy v technologicky tak náročném odvětví jako je těžba uranu může trvat měsíce i roky. Nejde navíc jen o těžbu. Řeč je o obohaceném uranu, jehož výroba má také své technologické a finanční nároky.

Sváry a konflikty

Kartami a cenami na trhu s uranem míchá i geopolitika, zejména pak eskalující konflikt mezi Ruskem a Západem, který eskaluje na ukrajinském bojišti. Rusko je v jaderné oblasti dominantním světovým hráčem a to platí i v tržním ekosystému, který se točí kolem jaderného paliva. Na globálním koláči produkce obohaceného uranu se podílí 35 procenty. Kreml rovněž drží podíly v těžařských firmách v Kazachstánu, který je producentem 45 procent uranu ve světě. Význam středoasijské země v rámci politických tahanic nejen o tuto komoditu ilustrují nedávné návštěvy hned několika světových státníků. Zemi postupně navštívili čínský prezident Si Ťin-pching, jeho ruský prezident Vladimir Putin i francouzský Emmanuel Macron.

Macronova cesta byla součástí širšího turné usilující o posílení vztahů a vlivu země galského kohouta v regionu. Součástí nabídek, se kterými Franouzi do Astany zavítali, byl i projekt na stavbu nového uranového dolu pod taktovkou francouzské společnosti Orano. Cesta navíc přišla několik měsíců poté, co francouzské jaderné elektrárny od cenově velice výhodných zdrojů uranu z oblasti Sahelu odřízl puč v Nigeru, který do vedení subsaharské země instaloval protizápadně se profilující juntu. Niger sice produkuje zhruba jen pět procent světového uranu, na celkovém objemu paliva ve francouzských jaderných elektrárnách se ale podílí z 20 procent.

Jádro bez Ruska

Od začátku rusko-ukrajinského konfliktu po dalších jaderných projektech čím dál více pošilhává i Střední Evropa vedena motivací snížit svou energetickou závislost na ruském plynu. Česko se snaží navýšit podíl elektřiny z jádra ve svém energetickém mixu nad hranici 50 procent a usiluje o to, stát se jedním z evropských lídrů v oblasti jaderné energetiky. Letos plánuje ohlásit vítěze tendru na stavbu nových jaderných reaktorů v Dukovanech a Temelíně, jehož se po vyloučení amerického Westighouse zúčastní francouzská společnost EDF a korejská KHNP. Ty česká vláda vyzvala k podání závazných nabídek do 15. dubna. Projekt nového reaktoru by měl být největší investicí Česka v novodobé historii, podle dřívějších prohlášení vlády i ČEZ má jeden nový reaktor stát asi 160 miliard korun v cenách z roku 2020. 

Na Slovensku byl loni spouštěn třetí reaktor elektrárny v Mochovcích a spuštění čtvrtého je v plánu již tento rok. Jedinou zemí bez funkční jaderné elektrárny v regionu zůstává Polsko, které nedávno oznámilo plány na stavbu jaderného reaktoru v Choczewu na pobřeží Baltského moře ve spolupráci s americkým gigantem Westinghouse. V širším měřítku plány polské vlády počítají se stavbou šesti jaderných reaktorů, které by do roku 2040 měly být schopny pokrýt až 36 procent energetických potřeb v zemi.

Technologická závislost odvětví v regionu na Rusku je nicméně, jak píše Balkan Insight, dána historicky. Ještě do loňského roku bylo všech 14 reaktorů aktivních na území Česka, Maďarska a Slovenska postaveno prostřednictvím staré sovětské, potažmo ruské technologie. Protiruský sentiment regionu v jaderné energetice po ruské invazi na Ukrajinu brzdí Maďarsko. Zatímco Česko Rusy od svých jaderných projektů odstřihlo, Maďaři si spolupráci s Rosatomem, který má v zemi rozdělané dva projekty, pochvalují. Jedním z velkých lákadel kontraktů s Rusy je to, že si Rosatom bere na starost i vyhořelé jaderné palivo, zprostředkovává jeho uložení a recyklaci. Právě nedostatečný počet hlubinných úložiště je podle Balkan Insight v oblasti střední Evropy dlouhodobým problémem a výzvou.