Podání balíku několika tisíc žalob na společnost Bohemia Energy je podle Maroše Kravece hotová věc. A zakladatel společnosti LitFin, která se specializuje na komerční financování soudních sporů, vůbec nepochybuje, že u soudu uspěje. Bohemia Energy podle něj uzavřela s lidmi smlouvy o dodávce energií za určitou cenu a tyto smlouvy porušila: „Jak by to vůbec mohlo dopadnout jinak?“ Do poloviny minulého týdne se prý LitFinu přihlásilo „čtyři až pět tisíc“ poškozených klientů a jejich počet podle Kravece každou hodinu roste. Každému z nich LitFin slibuje, že mu zadarmo obstará „zastoupení předními advokátními kancelářemi“ a odměnu si strhne až z vysouzené kompenzace.

O tom, jestli žalobám vyhoví soud, můžeme zatím jen spekulovat (zdaleka ne všichni právníci jsou tak optimističtí jako Kravec, navíc je otázka, zda v Bohemia Energy zbylo dost peněz), ovšem stejně zajímavé bude sledovat, jakým způsobem si při tom bude justice počínat – projedná všechny žaloby najednou, či každou zvlášť, budou o nich v takovém případě rozhodovat jednotliví soudci stejně, nebo každý jinak a jak to celé bude dlouho trvat? Je to jedna velká nejistota, ovšem něco už je díky pádu Bohemia Energy jasné –Česku chybí zákon, který by umožnil podávat skutečné hromadné žaloby. Ve Spojených státech přitom hromadné žaloby fungují mnoho desítek let a ze států evropské „sedmadvacítky“ je už zavedlo rovných dvacet.

Dlouhé a trapné nic

Příběhy lidí, kteří po pádu Bohemia Energy nebudou mít na topení, přiměly Andreje Babiše ke slibu, že jeho vláda na poslední chvíli projedná zákon o hromadném řízení. Jeho slova ovšem mají dvě docela velké mouchy – zaprvé od projednání zákona dosluhující vládou je k jeho platnosti daleko a zadruhé premiér taktně pomíjí fakt, že ANO ovládá ministerstvo spravedlnosti už skoro osm let a výsledkem zatím bylo jen trapné nic.

První návrh sepsali legislativci pod vedením Roberta Pelikána pod vlivem Spojených států. Návrh stál na investorském principu, což znamená, že iniciátorem hromadné žaloby by v praxi byli profesionální „financiéři“, kteří by obstarali vše potřebné a z vysouzené částky by poté dostali dvacet až třicet procent. Návrh navíc silně preferoval variantu opt-out, která vychází z toho, že do hromadné žaloby je automaticky zahrnut každý poškozený, a pokud nemá zájem, musí se výslovně odhlásit. Bylo to velmi radikální a velmi „americké“, jenže zároveň náchylné ke zneužití. Pro představu se stačí podívat na kariéru amerického advokáta Williama Leracha, který na jednu stranu dokázal z Enronu vyrazit sedm miliard dolarů, na druhou stranu si ale odseděl dva roky za to, že účelově konstruoval hromadné žaloby.

foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Tak radikální návrh neměl v české realitě naději na úspěch, a tak ho ministerstvo „vykuchalo“, ovšem od loňského března ležel zbůhdarma ve Sněmovně a minulý pátek se jím už podruhé – na základě zmíněného Babišova slibu – zabývala vláda. Zmizel z něj nejen investorský princip a opt-out zatlačil do pozadí jeho opak opt-in (do hromadné žaloby je zahrnut jen ten, kdo se výslovně přihlásí), ale vypadly i jiné – tentokrát docela rozumné – věci. Hromadné žaloby se totiž podle upraveného návrhu mají zabývat výhradně spotřebitelskými spory (netýkaly by se tedy třeba otrávené Bečvy) a nesmějí směřovat na stát (hromadně žalovat by nešly ani škody způsobené covidovými opatřeními). Nepochybně je to špatně a třeba advokát Tomáš Hokr z advokátní kanceláře Bříza & Trubač to vnímá jako „nenaplnění původních ambicí“ a dodává, že hlavně „žaloby kvůli poškození životního prostředí by si do nového zákona zahrnout zasloužily“.

S EU přijde zákon

Jak se nová Sněmovna postaví k Babišově opožděné páteční zákonodárné iniciativě, není jasné a stejně tak nelze říci, v jaké podobě nakonec zákon o hromadném řízení z parlamentu „vypadne“. Jeho podoba se každopádně bude pohybovat někde mezi Pelikánovou radikální variantou a minimalismem druhého návrhu. Ze slov pravděpodobného budoucího ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), že k věci je třeba přistupovat s „velkou obezřetností a opatrností“, však lze vydedukovat, že žádný „amerikánský“ radikalismus nehrozí. Nový zákon bychom ale každopádně měli dostat nejpozději o příštích Vánocích „pod stromeček“, protože do té doby mají všechny evropské státy do svého právního řádu transponovat evropskou směrnici, která hromadné žaloby – velmi obecně a minimalisticky – upravuje.

Můžeme jen doufat, že případů, jako je Bohemia Energy, nebude do té doby daleko víc.